Zaniklá krajina bývalé rybniční soustavy na Čáslavsku – Dolní Podoubraví
Charakteristika krajinného rázu | Zaniklá rybniční krajina v dolním Podoubraví
Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie
Zdeněk Lipský
Krajina bývalé rybniční soustavy v dolním Podoubraví, v Čáslavské kotlině severně od Čáslavi, prodělala v uplynulém tisíciletí výrazné, až dramatické změny ve využívání, v krajinném pokryvu a jeho struktuře. Původně zamokřená široká údolní niva řeky Doubravy byla osídlena pravděpodobně až v období středověké kolonizace, která v tomto území vycházela od cisterciáckého kláštera v Sedlci. Sušší polohy mimo údolní nivu a tím také mimo dosah záplav byly odlesněné a osídlené již od neolitu. V 15. - 16. století vznikla v dolním Podoubraví na pravém břehu řeky rozsáhlá rybniční soustava napájená kanálem z řeky Doubravy. Další rybníky vznikly v sousedním povodí dolní Klejnárky. Největší rybníky měly vodní plochu až 100 ha, celková vodní plocha rybníků jen v dolním Podoubraví zaujímala asi 600 ha. V dolním Podoubraví od Zaříčan po Kobylnice tak od 16. do konce 18. století existoval typ kulturní rybniční krajiny, ne nepodobný rybniční krajině, jakou známe z jihočeských pánví. Zaniklou rybniční krajinu v modelovém území, v níž určujícím prvkem krajinného rázu jsou rozsáhlé vodní plochy rybníků, ukazují mapy z 18. století - Müllerova mapa Čech (1720) i mapy 1. vojenského mapování (cca 1780).
Většina rybníků zanikla během několika desítek let na konci 18. a v 1. polovině 19. století, jak názorně ukazují mapy 2. vojenského mapování (1836-1852). Mezi 1. a 2. vojenským mapováním, tj. cca mezi roky 1780 a 1850, zaniklo asi 80 procent výměry rybníků. Zbývající rybníky pak bez výjimky zanikly do roku 1880, jak ukazuje mapa 3. vojenského mapování. Po zrušení rybníků přetrvávala v nivní krajině Doubravy po celé 19. století pestrá krajinná mozaika tvořená malými ploškami orné půdy, sezónně zamokřených luk, drobných lesíků a remízků a liniových struktur odvodňovacích kanálů s doprovodnou zelení. Ve 20. století, po napřímení a zahloubení koryta Doubravy a odvodnění široké údolní nivy, byla tato krajinná mozaika nahrazena téměř bez výjimky fádní krajinou rozsáhlých lánů orné půdy, využité především k pěstování obilnin. Na písčitých půdách došlo k propojení dřívějších drobných borových lesíků a vytvoření větších lesních celků. Celkový krajinný ráz se úplně změnil, krajinná struktura se výrazně zjednodušila.
Krajina modelového území v dolním Podoubraví, především v široké údolní nivě řeky Doubravy, tak prodělala vlastně dvojí až trojí významnou změnu krajinného rázu. Nejprve to byl vznik rybniční soustavy v 15. – 16. století, který znamenal zásadní změnu krajinného rázu a vznik nového typu kulturní krajiny – rybniční krajiny s významným podílem vodních ploch. Druhou změnou bylo rychlé a hromadné rušení rybníků po přibližně 300 letech jejich trvání na konci 18. a na počátku 19. století. Další změnou bylo postupně nápadné zjednodušení krajinné mozaiky, zvětšení zrna krajiny, zánik aluviálních luk a vznik současné polarizované, intenzivně zemědělsky využívané kulturní krajiny.