Fyzickogeografická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Modelové území Krkonoše je součástí geomorfologického celku IVA-7 Krkonoše, které jsou nejvyšším pohořím České republiky. Dělí se na dva podcelky: podcelek IIA-7A Krkonošské hřbety a podcelek IIA-7B Krkonošské rozsochy. Jádrové území (katastry Rokytno v Krkonoších, Horní Rokytnice a Bedřichov v Krkonoších) se nachází v Západních Krkonoších a zasahují do něj oba uvedené geomorfologické podcelky, které se dále dělí na okrsky a podokrsky. Největší část jádrového území zaujímá geomorfologický podokrsek IIA-7B-1b Rokytnická hornatina.
Geologické podloží tvoří přeměněné horniny (krystalické břidlice) typu svorů a fylitů s vložkami kvarcitů a rohovců. Nejvyšší polohy – hlavní pohraniční krkonošský hřbet budují hlubinné vyvřeliny – biotitické žuly krkonošsko-jizerského plutonu, místy se vyskytují svory krkonošského krystalinika. Kvartérní pokryvné útvary nevelké mocnosti tvoří hlavně svahoviny s vysokým podílem hrubého skeletu, na příkrých svazích a v exponovaných horských polohách kamenné sutě, balvanová moře a balvanové proudy.
Reliéf nejvyššího českého pohoří typologicky odpovídá členité hornatině s výškovými rozdíly 450-600 m, výjimečně až velehornatině. Nadmořská výška celých Krkonoš se pohybuje v rozpětí 500-1602 m, nadmořská výška jádrového území v Západních Krkonoších v rozpětí 500-1509 m. Členitý horský reliéf kerného pohoří obsahuje zbytky zarovnaných povrchů ve vrcholových částech pohraničního Slezského hřbetu i vnitřního Českého hřbetu, zatímco jižní svahy a Krkonošské rozsochy jsou intenzivně rozčleněné hlubokými erozními zářezy svahových potoků. Ve vrcholových polohách se vyskytují četné glaciální a periglaciální tvary reliéfu jako kary, izolované skály a skalní hradby, strukturní půdy. Reliéf je celkově velmi členitý a svažitý, převládají svahy se sklonem 10-25°, výjimkou nejsou ani příkré srázy se sklonem více než 25°.
Modelové území Krkonoše leží v chladné až velmi chladné klimatické oblasti bohaté na srážky. Podle starší klimatické klasifikace Quitta se zde postupně od jihu k severu podle rostoucí nadmořské výšky vyskytují 3 chladné klimatické podoblasti. CH7 v podhůří do cca 700-800 m, CH6 ve středních horských polohách a nejchladnější CH4 v nejvyšších horských polohách krkonošských hřbetů a rozsoch nad cca 1100-1200 m n.m. Průměrná roční teplota klesá s nadmořskou výškou od 6°C v údolí Jizery do 1 až 2°C na krkonošských hřbetech nad horní hranicí lesa. Průměrný roční úhrn srážek kolísá opět v značném rozpětí podle nadmořské výšce a exponovanosti vůči převládajícím větrům od 800 do 1300 mm, v průměru dosahuje kolem 1000 mm. Zima je charakterizovaná trvalou sněhovou pokrývkou. Délka trvání sněhové pokrývky se však velmi liší podle nadmořské výšky a také exponovanosti svahů a pohybuje se v širokém rozmezí 90-150 dnů. Zima bývá dlouhá, přechodná období jsou kratší a velmi variabilní. Léto bývá také kratší a nestálé. Na podzim a v zimě se vyskytují četné inverze.
Území leží ve fytogeografickém obvodu České oreofytikum (oblast horské květeny), fytogeografický okres 93 Krkonoše, které se ještě dělí na dva podokresy podle nadmořské výšky: Krkonoše lesní (93a) a Krkonoše subalpinské (93b). V Krkonoších je podle nadmořské výšky zastoupeno 5 lesních vegetačních stupňů: 5 jedlobukový, 6 smrkovobukový, 7 bukovosmrkový, 8 smrkový a 9 klečový. Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové tvoří opět podle nadmořské výšky bučiny, smrkové bučiny, klimaxová smrčina a komplex společenstev kosodřeviny a alpinské vegetace nad horní hranicí lesa, která se pohybuje v průměrné nadmořské výšce 1250-1300 m. Na zarovnaném povrchu v pramenných oblastech Labe a Úpy se vyskytují plochy horských vrchovišť (např. Labská louka a Pančavská louka).
V současném vegetačním krytu převládají pěstované smrkové monokultury, jen v malé míře se vyskytují smíšené lesní porosty s bukem. Orná půda, která byla v minulosti nedílnou součástí krkonošského horského zemědělství, se již nevyskytuje. Nelesní plochy tvoří především trvalé travní porosty, které většinou ztratily produkční význam. Sekají se v rámci údržby krajiny a v zimě se využívají k lyžování. Jenom v malé míře jsou využívány jako pastviny. Již dříve v minulosti ustala pastva v polohách krkonošských hřbetů nad horní hranicí lesa, které postupně zarůstají klečí nebo skupinkami zakrslých smrků. Přesto se udržují zejména na krkonošských hřbetech významné a rozsáhlé plochy bezlesí subalpínských luk. Bezlesí se udržuje také na lavinových drahách, skalních výchozech, karových stěnách, balvanových mořích a zamokřených plochách horských vrchovišť. Stále se rozšiřují rekreační plochy lyžařských areálů s lanovkami, lyžařskými vleky a sjezdovkami.
Modelové území je součástí Krkonošského národního parku, nejstaršího a nejvýznamnějšího národního parku České republiky s mezinárodním významem. Nejcennější jsou lokality v první zóně národního parku v subalpínském stupni nad horní hranicí lesa (tzv. krkonošská tundra).