Zlín

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Přeměněná městská krajina – městská industriální krajina Zlína

Město Zlín leží v nízké západní části podsoustavy Středomoravských Karpat (IXC), v geomorfologickém celku IXC-1 Vizovická vrchovina, podcelku IXC-1B Zlínská vrchovina. Severní část území zaujímá geomorfologický okrsek Mladcovská vrchovina (IXC-1B-b), jižní část geomorfologický okrsek Kudlovská vrchovina (IXC-1B-g). Oba tyto okrsky od sebe odděluje úzký protáhlý okrsek Dřevnická niva, která se táhne celým území od západu k východu. Geologické podloží tvoří flyšové pískovce a jílovce magurského příkrovu, na nichž jsou v severní a západní části uložené mladé sprašové pokryvy. Úzkou Dřevnickou nivu vyplňují mladé kvartérní náplavy štěrkopísků, na území města Zlína převrstvené antropogenními kulturními vrstvami.

Reliéf se zvedá proti toku Dřevnice od západu k východu a od Dřevnice na obě strany k severu i k jihu. Jenom k západu je území široce rozevřené do Hornomoravského úvalu k řece Moravě. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 200 m v nivě Dřevnice u Malenovic až přes 400 m ve vrcholových polohách Mladcovské a Kudlovské vrchoviny. Výškové rozdíly do 100 -150 m na západě typologicky odpovídají pahorkatině, výškové rozdíly kolem 200 m v oblasti samotného Zlína již charakterizují vrchovinný reliéf. Rovná údolní niva Dřevnice je nad Zlínem ve Zlíně úzká, na území města zastavěná a antropogenně přemodelovaná. Pod Zlínem se rozšiřuje do Hornomoravského úvalu, ale i zde je její původní povrch z velké části zastavěný a přemodelovaný lidskou činností. Erozně denudační reliéf Mladcovské i Kudlovské vrchoviny charakterizují dlouhé táhlé svahy s převládajícím sklonem do 10°. Na rozvodních hřbetech jsou zachované úzké zbytky zarovnaných povrchů – denudačních plošin. Ojediněle se vyskytují ve vrcholových polohách drobné skalní výchozy flyšového podloží – např. Mladcovská skalka, Přední vrch 420 m, Pasecká skalka 378 m. na území města Zlína, především v městské zástavbě, je terén intenzivně antropogenně přemodelován lidskou činností, převládají zde industriální a sídelní plošiny, komunikační tvary a podél Dřevnice a jejích přítoků také litorální tvary reliéfu.     

Zlín leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 10, údolní polohy podél Dřevnice se nověji dostávají už do klimatické oblasti teplé. Průměrná roční teplota vzduch se pohybuje v rozmezí 8 až 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 650 – 700 mm a stoupá s nadmořskou výškou. Údolí Dřevnice je mírně inverzní, ale většinou dobře provětrávané od západu k východu. Léto bývá teplé, zima mírná s nestálou sněhovou pokrývkou.

Původní půdní kryt v nivě Dřevnice tvoří fluvizemě glejové, na okolních údolních svazích hnědozemě modální na sprašovém pokryvu, směrem do vyšších poloh Mladcovské a Kudlovské vrchoviny kambizemě modální na karpatských flyšových horninách- Půdní kryt je ovšem na území města antropogenně pozměněný a v zastavěném území převládají antropozemě a technosoly na antropogenních substrátech, navážkách apod.

Zlín a jeho okolí leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, údolím Dřevnice zasahuje až pod obvod teplomilné květeny Panonského termofytika. Fytogeografický okres 79 Zlínské vrchy. Území leží na západním okraji přírodní lesní oblasti 41 Hostýnsko – Vsetínské vrchy, ve 3. lesním vegetačním stupni (karpatská ostřicová dubohabřina podle Neuhäuslové a kol.). V údolní nivě Dřevnice se táhne pás lužního lesa střemchové jaseniny.

Současný krajinný pokryv charakterizuje v jádrovém území typická městská zástavba, v centru Zlína s naprostou převahou umělých antropogenních povrchů obytných domů a komerčních objektů, komunikací a parkovacích ploch s asfaltobetonovým pokryvem. Úzký zelený koridor zde tvoří pouze řeka Dřevnice s úzkým a uměle vysázeným břehovým porostem. Nevelké zelené plochy v centru města tvoří sad Svobody kolem zámku Zlín, sousední park Komenského a park Čepkov na svahu nad vilou Tomáše Bati. Směrem k okrajům města se zástavba snižuje, převládá zde jednopodlažní, maximálně dvoupodlažní zástavba rodinných domků a vilek ve čtvrtích Letná, Lesní čtvrť, Podvesná, Podhoří, Lázy, Nivy, Jižní svahy, Mokrá, podobně jako v aglomerovaných původně vesnických sídlech Mladcová, Zlínské Paseky, Příluky, Prštné, Louky. Rodinné domy jsou obklopeny zahrádkami, takže množství zeleně je zde mnohem vyšší než v centru města. Mimo souvislou zástavbu se v nižším reliéfu západně od Zlína objevují především pole, zatímco ve vyšším a členitějším reliéfu Mladcovské a Kudlovské vrchoviny jižně a severně od Zlína je více lesů. Lesy jsou převážně listnaté, ve vyšších polohách s převahou buku, vyskytují se ale i geometrické plochy uměle vysázených smrkových monokultur. V současné době jsou lesy hodně vykácené s četnými pasekami. Východně od Zlína směrem k Zádveřicím a Slušovicím převládá mozaikovitá, spíše zemědělská krajina polí, sídel a menších lesních celků.

V jádrovém území Zlína není žádné zvláště chráněné území přírody, protože krajina je intenzivně antropogenně přeměněná a cenné přírodní ekosystémy se v ní nezachovaly. Ani v širším zájmovém území nejsou zvláště chráněná území přírody, s výjimkou přírodní zajímavosti několika minerálních sirných a sirovodíkových pramenů, které se nacházejí v částech Slanice, Příluky, v Malenovich nebo v Kostelci u Zlína. V minulosti u nich existovaly i menší lázně.