Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Urbánní industriální krajina Zlín: přeměněná městská a příměstská krajina a krajina postindustriální

Nejstarší písemná zmínka o Zlíně je datována rokem 1322. V té době bylo nevelké sídlo obchodním a řemeslnickým centrem osídlení na pomezí tří svébytných kulturních oblastí – Valašska, Slovácka a Hané. Poloha na úpatí Vizovických vrchů na březích nevelké říčky Dřevnice vytvářela podobné podmínky, jaké měla řada malých městských sídel tehdejšího Valašska. Nevýznamnost historického Zlína je patrná i ze situace, která se vytvořila při zřizování okresů v roce 1850 – tehdy byl Zlín přiřazen do soudního okresu Napajedla. To zřejmě vyplynulo z lokace města na dolním toku říčky Dřevnice (levostranný přítok dolní Moravy), zatímco Napajedla byly v té době nejen populačně větší, ale také položené na břehu řeky Moravy a byl i křižovatkou pozemních cest.

Starý Zlín charakterizoval ortogonální půdorys. Ten je v současnosti téměř ztracen v moderním městě továren (na západě), správních a reprezentačních budov (střed) a obytných čtvrtí (východ). Poměrně úzké údolí silně meandrující Dřevnice s mírnými sklony obou svahů má na jižní straně zalesněný charakter, na severní straně osluněné bezlesí, které bylo v posledním čtvrtstoletí intenzivně zastavěno rodinnými domky. Přes nevýhodné flyšové podloží a nedostatek povrchové vody zde rodina Baťů vystavěla rozsáhlý průmysl (obuvnický, kožedělný, gumárenský aj.) s četnými vazbami na okolní regiony. Tím se tato firma (vedle plzeňské Škody) stala jednou z mála, které již v období první světové války představovala výraznou internacionalizaci českého průmyslu.

Konec 19. století se stal obdobím významného rozvoje českého venkova založeného na intenzifikaci zemědělství a možností zemědělské suroviny přepravovat na větší vzdálenosti díky rychlé výstavbě železničních tratí. Trať podél řeky Moravy byla vystavěna v 80. letech 19. století, což umožnilo jednak uplatnit místní produkty nejen na lokálních, ale i na vzdálenějších trzích Rakousko-Uherska. V konci 19. století byla na místní řemeslné tradici a dostatku levné pracovní síly založena a rychle rozvíjena obuvnická firma Baťa. Nejprve ruční výroba, později firma převzala moderní technickou velkovýrobu podle vzoru USA. To vedlo nejen k rozvoji firmy, ale přilákalo do města tisíce nových pracovních sil především z Valašska a Slovácka i ze vzdálenějších oblastí Česka a celého Rakousko-Uherska. Nárůst pracovních příležitostí a výstavba města způsobily pokles vystěhovalectví z této oblasti do Severní Ameriky. V letech 1910–1938 vzrostla populační velikost města Zlín více než desetkrát. Územní rozvoj se odehrával podél vodní osy Dřevnice, která byla v některých místech kanalizovaná. Postupně se rozvíjela zástavba velkého Zlína, do něhož v současné době patří katastry Prštné, Louky, Malenovice a Příluky a dalších a dalších 11 katastrálních území jen s volnější vazbou na jádro aglomerace. Na velkorysé výstavbě města se podíleli i nejvýznamnější čeští i světoví architekti a ospalé venkovské městečko se rychle měnilo díky výstavbě nových výrobních hal, ale i kolonií rodinných domků. Dodnes je město přehlídkou funkcionalistických staveb, jimž dominuje bývalé ředitelství firmy Baťa v podobě mrakodrapu téměř 80 m vysokého postaveného v letech 1937 a 1938. Ve 40. letech směřovala téměř celá produkce k zajištění válečných potřeb. Také proto hned v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny a těžiště koncernu se přesunulo do zahraničí.

Dnes spadá pod městský úřad Zlín 15 místních částí. To jednoznačně dokumentuje spjatost jádra aglomerace znázorněného tabulkou s širším zázemím. Zároveň je patrné, že územní růst města je zřejmě ukončen, neboť jádro dlouhodobě svůj podíl na úhrnu administrativně vymezeného města stále navyšovalo. V roce 1869 mělo jádro (tedy výše uvedených 5 místních částí) 55 % všech obyvatel dnešního území statutárního města, v roce 1900 byl podíl podobný, v roce 1930 stoupl podíl na 81 % a v roce 1950 na téměř 90 %! V roce 2011 byl zaznamenán pokles podílu na 87 %, což zřejmě dokumentuje určitou „nasycenost“ území jádra zástavbou a obyvatelstvo v aglomeraci roste spíše rozvojem vnějších místních částí. Dominance vlastního Zlína se projevila v připojování sousedních obcí. To mělo význam pro rozvoj jádra, ale mnohdy bylo vnímáno místními obyvateli jako nežádoucí omezování rozvoje těchto místních částí.

Malenovice byly původně samostatnou obcí a dnes jsou svým územím součástí statutárního města. V současnosti v hranicích katastrálního území Malenovice (17,8 km²) žije necelých 10 000 obyvatel. Zde na rozdíl od Zlína nacházíme i středověký hrad, který městu na vyústění Dřevnice z úzkého kaňonu do nížiny na levém břehu Moravy zajišťoval městečku významnější postavení v regionu, než měly sousední Otrokovice nebo Zlín. Malenovice jsou podle písemných dokumentů uváděny v roce 1221 a po několika desetiletích byly povýšeny na městečko. Byly významným místem, kde se prohnali táborští sirotci, na hradě byl ubytován Jiří z Poděbrad. Až do roku 1626 na břehu Dřevnice stával kostel Jednoty bratrské, později byla tato víra rekatolizací vytlačena. V roce 1626 byla obec vypálena, často byla ohrožována povodněmi Dřevnice. V roce 1863 bylo celé městečko zničeno rozsáhlým požárem. Malenovice se v konci 19. století, staly centrem zpracování perleti, jistě tomu napomohla nová železnice Otrokovice – Zlín – Vizovice zprovozněná v roce 1896, která umožnila vyvézt zdejší produkci do světa. 1. ledna 1949 se Malenovice staly součástí města Zlín, čímž byla dokonána proměna regionálního centra a byl tím zahájen suburbanizační proces postupně administrativně připojující řadu obcí zázemí pod městský úřad Zlína. Malenovice jako součást města Zlína patří z hlediska polohy na pomezí Valašska, Hané a Slovácka mezi oblasti s dožívající tradiční kulturou a nářečím, kde se tyto tři vlivy směšují.

Dnešní aglomerace Zlína představuje významné jádro bydlení, výroby, kultury jak pro širší území v povodí Dřevnice, ale i vzdálenější oblasti Zlínského kraje. Historický vývoj oblasti zaznamenal nejen velký nárůst produkčních funkcí města i zázemí, přispěl však i k rozvoji obslužných a rekreačních funkcí celé aglomerace. Vývoj využívání krajiny byl odlišný v údolí Dřevnice (opouštění zemědělské půdy, vzrůst rozlohy zastavěných a ostatních ploch) a v územích vzdálenějších od jádra aglomerace (další zemědělské využití území, funkce obytně-vyjižďková a rekreační).

V údolí říčky Dřevnice se rozkládá krajské město Zlín, které je historicky spojeno s výrobou obuvi a jménem Baťa. Nebylo tomu tak vždy do konce 19. století to bylo malé poddanské město bez většího hospodářského významu, které bylo střediskem řemesel a přilehlého valašského osídlení. Vše se změnilo se založením obuvnické firmy Baťa a jejím rychlým rozvojem po první světové válce, kdy se centrem města stal postupně komplex továrních budov i další stavby moderní architektury. Významně se změnila také krajina města (regulace Dřevnice a dalších vodních toků, úpravy města, výstavba tzv. Baťových domků, rozsáhlé veřejné stavby, výstava dopravních tepen včetně trolejbusových tratí – viz Historický atlas měst, svazek č. 28 – Zlín). Růst města pokračoval i po roce 1948, stalo se krajským městem a firma Baťa byla znárodněna pod jménem Svit. Rozšířila se struktura průmyslu i služeb. Zlom nastal po roce 1990, kdy postupně zanikla výroba obuvi i doprovodných odvětví a funkční proměnou prošel i výrobní a správní areál v centru města. Zlín se dělí na 16 městských částí a v rámci modelového území se analýza věnuje katastrálnímu území Zlín I, tedy centrální části a také specifickým vývojem města, proto je současná ekonomická struktura odlišná od podobných již analyzovaných sídel s podobným vývojem (Kladno, Most, Karviná). Celkem je na analyzovaném území 114 ekonomických subjektů s více jak 10 zaměstnanci. Převládá stavebnictví a doprava logistika (25 resp. 20. subjektů), silně je zastoupen průmysl strojírenství a elektrotechniku zastupuje 17 subjektů, chemický a výroba plastických hmot 11 a 6 hutnictví, pouze 2 subjekty obuvnického a kožedělného průmyslu. Poměrně málo je velkoobchodů (pouze 8) a potravinářský průmysl (3 subjekty), tato odvětví jsou zastoupeny více v sousedních městských částech dále od centra. Hospodářská struktura této centrální části města je poměrně roztříštěna a zastoupeno je 14 odvětví, z průmyslu je to celkem 53 subjektů, jsou zde i 4 zemědělské subjekty.

Moderní město a celá aglomerace díky zakladatelům obuvnického impéria vneslo do regionu významné inovativní schopnosti (z nich částečně těžily před rokem 1990 i blízké Slušovice). Ty ovlivnily rychlou proměnu konkurence neschopné výroby bot po roce 1990 na rozvoj obslužné sféry malých moderně vedených podniků, a také zaměření města na služby a na vzdělání. Městská aglomerace Zlína se se tedy velmi rychle přeorientovala z produkční funkce na funkci obslužně administrativní se zachováním prosperujících výrobních odvětví. Byla založena univerzita, podstatně rozšířen a modernizován Zlínský filmový festival, propojeno vzdělávání s výrobními funkcemi v nových odvětvích průmyslu (elektrotechnický, kožedělný a chemický průmysl aj.) Struktura krajiny z hlediska využití byla v posledním půldruhém století zásadně přeměněna. Hlavní roli přitom hrály Baťovy závody i starostování v meziválečném období.

Do určité míry je s podivem, že nejmodernější výstavba se v tehdejším Československu neodehrávala na území velkých měst, ale ve Zlíně a jeho okolí, kam své projekty lokalizovali špičkoví architekti z Česka i ze světa. Z malých farem v údolí Dřevnice byly v části území zachovány intenzivní produkčně zemědělské funkce a zvýšena intenzita výroby na zmenšeném rozsahu zemědělské, a především orné půdy. Jádro území bylo výrazně zastavěno výrobní, obslužnou i obytnou zástavbou. Tato proměna snížila závislost modelového území na přírodním prostředí a posílila funkce sociálně-ekonomické. Přitom musíme zdůraznit, že dnešní aglomeraci charakterizuje množství zeleně jak v jádru, tak v těsném zázemí města. Přitom si aglomerace udržuje výrazně liniový charakter, daný tokem Dřevnice, místy silně zkanalizované. Individuální bytová výstavba se rozšířila i na severní svahy údolí Dřevnice, velmi dobře osluněné.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.

Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.