Jádrové území

 

Širší území

 
 

Městská industriální krajina Zlína – přeměněná městská krajina  

Urbanizované prostředí Zlína v údolí říčky Dřevnice je názorným příkladem rychlé přeměny tradiční venkovské krajiny na městskou sídelní a industriální krajinu během relativně krátké doby vlivem podnikatelských aktivit. Zlín byl dlouho jen malým sídlem, střediskem řemesel a obchodu místního významu v periferní poloze na pomezí tří svébytných kulturních oblastí – Valašska, Slovácka a Hané, obklopeným venkovskou valašskou krajinou s dominantní zemědělskou funkcí. Počet obyvatel Zlína v 19. století nepřesáhl 3 tisíce. Nevýznamnost historického Zlína je patrná i ze situace, která se vytvořila při zřizování okresů v roce 1850 - tehdy byl Zlín přiřazen do soudního okresu Napajedla. To zřejmě vyplynulo z lokace města na dolním toku říčky Dřevnice, zatímco Napajedla byly v té době nejen populačně větší, ale také položené na břehu řeky Moravy a byly i křižovatkou pozemních cest.

Zlom nastal teprve na počátku 20. století s rozvojem obuvnické firmy Baťa (založena roku 1894). Firma založená na místní řemeslné tradici a dostatku levné pracovní síly se rychle rozvíjela a od tradiční ruční výroby rychle přešla po americkém vzoru k moderní technické velkovýrobě. To vedlo nejen k rozvoji firmy, ale přilákalo do města tisíce nových pracovních sil především z Valašska a Slovácka i ze vzdálenějších oblastí českých zemí a celého Rakousko - Uherska. Nárůst pracovních příležitostí a výstavba města způsobily pokles vystěhovalectví z této oblasti do Severní Ameriky. V letech 1910 – 1938 vzrostla populační velikost města Zlín více než desetkrát.

Územní rozvoj se odehrával podél vodní osy Dřevnice, která byla v některých místech kanalizovaná. Postupně se rozvíjela zástavba velkého Zlína, do něhož v současné době patří katastry Prštné, Louky, Malenovice a Příluky a dalších a dalších 11 katastrálních území jen s volnější vazbou na jádro aglomerace. Na velkorysé výstavbě města se podíleli i nejvýznamnější čeští i světoví architekti a ospalé venkovské městečko se rychle měnilo díky výstavbě nových výrobních hal, ale i kolonií rodinných domků. Dodnes je město přehlídkou funkcionalistických staveb, jimž dominuje bývalé ředitelství firmy Baťa v podobě mrakodrapu téměř 80 m vysokého postaveného v letech 1937 - 1938. Ve čtyřicátých letech téměř celá produkce směřovala k zajištění válečných potřeb. Také proto hned v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny a těžiště koncernu se přesunulo do zahraničí. Zlín byl přejmenován na Gottwaldov a tento název města platil po dobu komunistické nadvlády v letech 1949 – 1989.

Starý Zlín charakterizoval ortogonální půdorys. Ten se v současnosti téměř ztrácí v moderním městě továren (na západě), správních a reprezentačních budov (střed) a obytných čtvrtí (východ). Rodina továrníka Bati zde vybudovala rozsáhlý průmysl (obuvnický, kožedělný, gumárenský aj.) s četnými vazbami na okolní regiony, ale také zlínské filmové ateliéry, které konkurovaly pražskému Barrandovu. Tím se tato firma (vedle plzeňské Škody) stala jednou z mála, které již v období 1. světové války představovala výraznou internacionalizaci českého průmyslu. Poměrně úzké údolí říčky Dřevnice s mírnými sklony obou svahů je na jižní straně převážně zalesněné, zatímco osluněné svahy na severní straně, které byly v minulosti zemědělsky využívané jako pole, jsou intenzivně zastavěny rodinnými domky

Dnes spadá pod městský úřad Zlín 15 místních částí. To jednoznačně dokumentuje spjatost jádra aglomerace s širším zázemím. Zároveň je patrné, že územní růst města je zřejmě ukončen, neboť jádro dlouhodobě svůj podíl na úhrnu administrativně vymezeného města stále navyšovalo

Moderní město a celá aglomerace díky zakladatelům obuvnického impéria vneslo do regionu významné inovativní schopnosti (z nich částečně těžily před rokem 1990 i blízké Slušovice). Ty ovlivnily rychlou proměnu obuvnického průmyslu, který po roce 1990 ztratil konkurenceschopnost, na rozvoj obslužné sféry malých moderně vedených podniků a také zaměření města na služby a na vzdělání. Městská aglomerace Zlína se se tedy velmi rychle přeorientovala z produkční funkce na funkci obslužně administrativní se zachováním prosperujících výrobních odvětví. Byla založena univerzita, podstatně rozšířen a modernizován Zlínský filmový festival, propojeno vzdělávání s výrobními funkcemi v nových odvětvích průmyslu (elektrotechnický, kožedělný a chemický průmysl aj.)

Na území zlínské aglomerace se od konce 19. století do současnosti v důsledku prudkého hospodářského a společenského rozvoje zásadně změnilo využití, struktura a funkce krajiny. Běžná venkovská krajina se změnila na moderní urbanizovaný prostor s moderní výstavbou, kam své projekty lokalizovali špičkoví čeští i světoví architekti. (První proměna krajiny). Jádro území bylo výrazně zastavěno výrobní, obslužnou i obytnou zástavbou. Tato proměna snížila závislost modelového území na přírodním prostředí a posílila sociálně-ekonomické funkce krajiny. Aglomerace si však stále udržuje výrazně liniový charakter, predisponovaný údolím Dřevnice. Individuální obytná výstavba se rozšířila i na svahy na pravém břehu Dřevnice, které mají jižní orientaci a jsou velmi dobře osluněné. Zlínskou aglomeraci současně charakterizuje množství zeleně jak v jádru, tak v těsném zázemí města (Druhá proměna krajiny). 

Z původního zemědělského využití v údolí Dřevnice se v zázemí Zlína udržely jen menší plochy, vhodné pro zemědělské využívání. Rozsah zemědělské a především orné půdy se výrazně snížil, zvýšil se naopak podíl lesa a sportovně rekreačních ploch.

 

   talčítko foto  talčítko video  talčítko srovnavaci foto