Praha

Kulturní památky a památková území

Jakub Jelen

Kulturní památky představují komplex dědictví, reprezentují takové hodnoty a významy vztahující se k minulosti, které mají být chráněny a zachovány i pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje na výzkum památek, jejich identifikaci, ochranu, dokumentaci či správu (Kuča 2018; Harvey 2001; Smith 2006). V mezinárodní rovině se ochraně památek věnuje organizace UNESCO, v Česku pak Národní památkový ústav (NPÚ), který je odbornou organizací státní památkové péče zřizovanou Ministerstvem kultury ČR.

Cíle

Hlavním cílem je poznání památek a památkových území evidovaných v Památkovém katalogu NPÚ, které mají souvislost se sledovanou přeměnou krajiny v jádrových (případně v širších zájmových) územích.

Data a metody

Seznam kulturních památek byl vytvořen na základě podrobné rešerše zdrojů Národního památkového ústavu. Tato instituce vytváří a spravuje tzv. Památkový katalog, který je dostupný na webových stránkách https://www.pamatkovykatalog.cz. Jedná se o relativně nový systém evidence památek obsahující komplexní údaje o jednotlivých objektech, kterých se dotýká zájem památkové péče. Katalog obsahuje základní popisné informace o památkách včetně fotografií a odkazů na umístění památek v katastrální mapě.

Za kulturní památky vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věc (popřípadě jejich soubor), který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jako památky jsou, pro jejich historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty, vnímány projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Památky mohou také mít přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.

Pro potřeby analýzy zájmových území byly z Památkového katalogu účelově selektovány pouze ty památky, které se přímo vztahují k charakterizované přeměně krajiny, tj. odkazují či připomínají specifický historický vývoj společnosti či hodnoty a významy odkazující na specifickou lidskou činnost v dané krajině. V Památkovém katalogu je každá památka textově popsána a zároveň je v něm uveden „popis památkové hodnoty“ určitého objektu. V mapě zobrazené památky byly selektovány na základě údajů obsažených v tomto popisu.

Výběr památek byl prováděn především z toho důvodu, aby došlo k co nejlepšímu vystižení charakteru zkoumané krajiny, jelikož Památkový katalog obsahuje velké množství záznamů, které reprezentují různá historická období či památkové hodnoty. V některých jádrových územích se však památky dokumentující sledovanou změnu krajiny nevyskytovaly, a proto bylo hledání rozšířeno na všechna katastrální území v zájmové oblasti. 

U každé památky je evidováno:

  • katalogové číslo,
  • název památky,
  • katastrální území, ve kterém se památka nachází,
  • kategorie památky (drobný objekt, objekt, areál, území),
  • datum získání statutu památky a památkové ochrany,
  • datum ztráty památkové ochrany,
  • typ památkové ochrany (kulturní památka, národní kulturní památka, dědictví),
  • anotace (stručný popis),
  • lokalizace (GPS souřadnice),
  • zdroj dat.

Praha - Libeň, Karlín

Výsledky

V zájmovém území hlavního města Prahy je sledována přeměněná městská krajina. Za jádrová území byly vybrány katastry Libeň a Karlín. Nejprve je nutné zmínit, že v území se nachází velké množství kulturních památek, a proto byly vybrány pouze nejreprezentativnější prvky.

V katastru Karlína je nejvýznamnější památková zóna Karlín, jejímž specifikem je záměrně založená pravidelnost zástavby s jednotným měřítkem a výškovou hladinou, pravoúhlá osnova ulic, která je doplněná kompozicí parků. Hlavní dominantou je kostel sv. Cyrila a Metoděje, hlavní osy tvoří Sokolovská, Křižíkova a Pernerova ulice. Vznik tohoto prvního pražského předměstí za hradbami jako moderního, obytného i průmyslového, architektonicky jednotného urbanistického celku s velkorysým rozvrhem lze zařadit k vrcholným projevům klasicistního urbanismu u nás.

Dále je v tomto katastru nutné zmínit národní kulturní památku Invalidovna, což je v Čechách zcela ojedinělý barokní areál z let 1731–1737, postavený podle projektu Kiliána I. Dientzenhofera. Ač nedokončený, přesto jde o velkoryse a monumentálně řešený objekt, určený pro péči o válečné invalidy díky nadaci Petra Strozziho. V jádrové oblasti se pak nachází ještě významná kulturní památka Libeňský zámek.

V širším zájmovém území je možné nalézt množství kulturních památek, jako jsou například zámky či vily. V obci Průhonice se pak nachází památka UNESCO – zámek Průhonice. Jádrem areálu, jehož velkou část zaujímá rozsáhlý park s vzácnými dřevinami (založen hrabětem Silva-Tarouca), je členitá zámecká budova. Původně gotická tvrz byla v renesanci rozšířena. Dnešní novorenesanční podobu dal areálu Jiří Stibral v letech 1889–1894.

Použitá literatura a zdroje

  • HARVEY, D.C. (2001) Heritage pasts and heritage presents: Temporality, meaning and the scope of heritage studies. International Journal of Heritage Studies, 7(4): 319–338.
  • KUČA, K. a kol. (2018): Průvodce po památkách ve správě Národního památkového ústavu. Národní památkový ústav, Praha.
  • Národní památkový ústav (2006): Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha.
  • Národní památkový ústav (2015): Památkový katalog. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz
  • SMITH, L. (2006): The Uses of Heritage. Routledge, London–New York.
  • Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz (online 5. 11. 2018).

Praha

Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Přeměněná městská krajina Prahy

Praha

 

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Přeměněná městská krajina Prahy

Praha

Výsledky

Území hlavního města Prahy v projektu Zaniklé krajiny reprezentuje městskou krajinu. Cílem je na příkladu tohoto území sledovat proměny v urbánní krajině.

Přeměněná městská krajina Prahy, jak se pracovně zájmové území nazývá, ale ve své širší variantě sahá i za (administrativní) hranice hlavního města – především na sever od Prahy zahrnuje několik obcí v jejím zázemí (v loňském roce bylo v projektu řešeno území Příměstská krajina Prahy, které se skládalo z obcí na jižním okraji hlavního města).

Do analýzy byly kromě znaků obcí v zázemí Prahy zahrnuty i znaky pražských městských částí (obr. 1). Znaky obcí i městských částí v Praze sice nevypovídají o aktuálních dynamických proměnách města a krajiny v něm, ale zachycují mnoho zajímavých prvků znázorňujících pražskou městskou krajinu a hospodářské činnosti ve vzdálené i poměrně nedávné minulosti. Vypovídají samozřejmě i o proměnách využívání krajiny – z analýzy symboliky obcí a městských částí je patrné zemědělské využívání krajiny, které v současnosti v mnoha případech muselo uvolnit místo rozšiřující se zástavbě.

Analýzu je vhodné rozdělit na dvě části – analýzu symboliky obecních znaků v zázemí Prahy a poté detailní analýzu symboliky znaků pražských městských částí.

Příměstská krajina Prahy

Ve znacích vybraných obcí příměstské krajiny Prahy (v severní „mimopražské“ části zájmového území Přeměněná městská krajina Prahy) se hojně vyskytují odkazy k zemědělské činnosti. Ta je často aktuální i v současné době, ale obecně je zemědělská půda, obzvlášť v této oblasti přímého zázemí hlavního města, pod velkým tlakem urbanizačních procesů. Zemědělský ráz obce („žlutá“ kategorie, obr. 2) je zelenou tinkturou (barvou) znázorněn ve znacích obcí Dobrovíz (tam navíc včetně figur zemědělských nástrojů), Kosoř, Sedlec (společně se zobrazením hroznu symbolizující dřívější pěstování vinné révy), Kněževes (spolu s figurou obilného klasu). Obilný klas reprezentuje zemědělství i ve znacích obcí Podolanka a Přezletice. Ve znaku Přezletic je zlatý (žlutý) klas symbolem nejen pro pěstování místní tzv. zlaté pšenice, ale i odkazem k blízkému Zlatému kopci.

Dalšími krajinnými nebo přírodními prvky („fialová“ kategorie), které se ve znacích obcí v severním zázemí Prahy vyskytují, je např. odkaz k Moráňské skále a Stříbrníku (skalnatým vrcholům nad obcí Úholičky) symbolizovaných hrotem ve znaku obce. Červený hrot ve znaku Radonic symbolizuje místní Červenou skalku, ale je symbolem i pro těžbu železitého pískovce v této lokalitě. Ojedinělým symbolem tzv. únětického koflíku ve znaku Únětic je znázorněno archeologické naleziště nejstarší doby bronzové na Holém vrchu (podle něj je pojmenována tzv. únětická kultura, k níž byly později přiřazeny i nálezy z dalších míst Evropy). Stříbrnou (bílou) tinkturou je ve znaku Ořechu symbolizována CHKO Český Kras. Zelenou tinkturou je ve znaku Klecan znázorněn přírodní park Dolní Povltaví. Skála ve znaku Kosoře vypovídá o poloze obce na skalnatém podloží (na skalním vrcholu). K poloze („oranžovo-hnědá“ kategorie) na významné historické zemské stezce odkazuje kolo a trubka ve znaku Zdib.

Dalšími četnými symboly vyskytujícími se ve znacích obcí v této části zájmového území Přeměněné krajiny Prahy jsou Povltaví a také přímo řeka Vltava, ale i další vodní toky a plochy („modrá“ kategorie). Vltava je zobrazena modrými vlnitými břevny ve znaku Husince (figura husy je pouze tzv. mluvícím znamením názvu obce, který je odvozen pravděpodobně od chovu hus ve středověku). Ve znaku Klecan je pro Vltavu určen symbol stříbrných (bílých) břeven. Červená kotva ve znaku Úholiček symbolizuje Vltavu společně s místním přívozem do Řeže. Ve znacích Únětic a Statenic je vlnité břevno odkazem k Únětickému potoku. Další vodní toky jsou symbolizovány ve znacích Dobrovíze (modrá pata – Dobrovízský potok), Ořechu (modrá tinktura – Ořešský potok), nebo Měšice (kde je modrá symbolem pro Líbeznický potok, ale i pro na něm ležící dva rybníky). Rybníky jsou znázorněny také ve znacích obce Bašť (modrá tinktura), Chrášťany (také modře), Jinočany (vlnité břevno, odkaz k rybníku založenému za držby Břevnovským klášterem). Modrá tinktura se objevuje např. i ve znaku Radonic, tam ale společně s figurou slunce symbolizuje místní příznivé klima.

V Dobrovízi s tamním potokem souvisí i symbol mlýnského kola. Jinými symboly tradičního hospodářství v oblasti („červená“ kategorie) jsou hornická kladívka ve znaku Jinočan dokládající těžbu železné rudy v katastru obce. Ve znaku Tuchoměřic se objevují černé lamačské klíny, které odkazují k těžbě opuky, zlaté (žluté) pole navíc symbolizuje zabarvení opuky. Ve znaku Klecan se objevuje sokolnická klec (tradice sokolnictví ve středověku). Volská hlava ve znaku Statenic je mluvícím znamením pro část obce Černý Vůl, ale je také symbolem toho, že v minulosti bylo ve vsi mnoho řezníků.

Městská krajina Prahy

Ze znaků pražských městských částí (obr. 1) se, jak bylo zmíněno výše, dá vyčíst mnoho zajímavostí o krajině i jejím vývoji v jednotlivých oblastech města. I přesto, že se jedná o urbánní, městkou krajinu, objevují se i zde odkazy k zemědělství („žlutá“ kategorie, obr. 2), a to i v dnes již centrální části města. Zemědělská tradice je zeleným trávníkem v patě znaku znázorněna ve znaku Prahy 3. Zemědělství je symbolizováno zeleným polem ve znaku Prahy 4. Zelená tinktura (barva) vypovídá o zemědělském rázu osad i ve znacích Prahy 13, Prahy 18, Lochkova, Nedvězí (společně s figurou cepu), Benic, Troji, nebo Zličína. Ve znaku Lysolají zelená tinktura symbolizuje ovocné sady (ale i lesnatost lokality). Červená tinktura ve znaku Přední Kopaniny poukazuje na místní úrodnou půdu. Tři klasy ve znaku Prahy 20 odkazují k původnímu zemědělskému rázu místních tří osad. Praha 9 má ve znaku pahorky s vinnou révou znázorňující vysočanskou vinici a částečně také vyvýšenou polohu městské části. Vinná réva se objevuje i ve znacích Petrovic (vinné listy), Troje (vinná réva), Vinoře (vinný hrozen, zároveň i mluvící znamení). Mluvícím znamením a odkazem k zajímavému typu zemědělské tradice je řepík ve znaku Řeporyjí (tradice „dobývání kořene“ této léčivky ze země).

Na území hlavního města nechybí samozřejmě ani odkazy k řece Vltavě (modré pole ve znaku Prahy 4, Prahy 7, Řeporyjí, modrý štít ve znaku Troje), nebo i k dalším vodní tokům, rybníkům a jiným vodním plochám („modrá“ kategorie). Ve znaku Prahy 8 je modrými pruhy poukázáno na Vltavu a Rokytku (ta je znázorněna jako modré vlnité břevno i ve znaku Kolodějí). Ve znaku Suchdolu je Vltava zobrazena modrými a stříbrnými (bílými) vlnitými břevny (figury labutí v tomto znaku jsou symbolem písmene S pro Suchdol a Sedlec, v lokalitě nežijí). V Petrovicích a na Praze 10 je modré pole symbolem pro Botič (a figura nástroje na chytání ryb v řece, tzv. vrš, odkazuje k tradici rybolovu na Botiči). Modrá vlnitá pata ve znaku Prahy 16 zobrazuje Berounku (ta je modrými a stříbrnými – bílými – vlnitými břevny symbolizována společně s Lipenským potokem ve znaku Lipenců). Modrá tinktura ve znaku Libuše znázorňuje Libušský potok a rybník Obecňák. Ve znaku Běchovic stříbrná (bílá) vlnitá břevna symbolizují potoky Říčanský, Rokytka a Blatovský, modré pole v tomto znaku odkazuje k rybníku Nohavička. Velký počernický rybník (největší rybník na území Prahy) je ve znaku Dolních Počernic symbolizován zlatým kaprem. Dále jsou rybníky znázorněny ve znacích Kunratic (modrá tinktura), Šeberova (kde modrá tinktura symbolizuje i dobré klima), nebo Újezdu (vlnitá břevna). Ve znaku Velké Chuchle je vlnitý modrý pruh symbolem pro malochuchelské lázně. Ve znaku Lysolají je modrý pramen odkazem k místní Zázračné studánce. Studna ve znaku Zličína značí to, že se v jeho katastru také vyskytují bohaté vodní prameny.

Ve znaku Prahy 15 modrá zeď symbolizuje Hostivařskou přehradu (která se dá považovat i za krajinný prvek – „fialová“ kategorie). Výrazným prvkem v krajině byla také původní tvrz na území Prahy 11, ta je ve znaku symbolizována modrým polem (symbol i pro rozsáhlý vodní příkop kolem tvrze). Ve znaku Prahy 19 jsou modrá a stříbrná (bílá) břevna společně s figurou vodárenské věže symbolem pro místní vodárnu – věž samotná je také výraznou krajinnou dominantou. Znak městské části Královice zobrazuje také dominantu okolní krajiny – Královickou tvrz ležící na zeleném návrší (které symbolizuje polohu obce nad Rokytkou). Ve znaku Prahy 14 je zobrazena další významná lokální stavba – v pravé části znaku je stylizovaný pohled na západní průčelí věže kyjského tribunového kostela sv. Bartoloměje. Zajímavým přírodním prvkem je figura ulity poukazující na geologické naleziště ve znaku Lochkova. V Kolodějích je zelená tinktura odkazem k oboře u Kolodějského zámku. V křeslickém znaku je podobně znázorněn (zelená tinktura společně s lipovými listy) přírodní park Botič-Milíčov. Lipové listy se objevují také ve znacích Lipenců a Libuše – v obou případech symbolizují památné lípy. Jetelový list ve znaku Šeberova je odkazem na přírodní park Hrnčířsko-Šeberovské Louky. Znak městské části Lysolaje zobrazuje dokonce dodnes zde rozšířený živočišný druh – lišku.

V textu výše již bylo zmíněno několik prvků ve znacích městských částí Prahy, které jsou symbolem pro jejich polohu („oranžovo-hnědá“ kategorie). Mezi další symboly polohy městských částí patří kosmé polcení znaku Petrovic znázorňující polohu obce v Botičském údolí. Kočár ve znaku Benic je symbolem nově zrekonstruované původní císařské cesty Praha–Vídeň. Polohu na významné historické cestě zobrazuje podkova ve znaku Běchovic (konkrétně je symbolem pro zájezdní hostinec a poštu). Modrá tinktura ve znaku Štěrbohol poukazuje na původně bažinatý terén v oblasti. Zelený pahorek ve znaku Dubče je odkazem k vyšší poloze obce. Znak Dubče zobrazuje také dub, který je mluvícím znamením, ale i symbolem typického porostu v okolí (např. v Uhříněveské oboře). I ve znaku Prahy 21 a Březiněvsi znázorňuje návrší vyšší polohu městské části. V případě Prahy 21 barva tohoto návrší (zelená) společně s figurami stromů poukazují na lesnatost obce (Praha 21 – Újezd nad Lesy), konkrétně jde o symbol Klánovického lesa. Ten je znázorněn samozřejmě i ve znaku Klánovic (také zelenou tinkturou a stříbrnými krokvemi – ty symbolizují jednak stromy, tak i polohu obce uvnitř lesa). Lesy, lesnatost nebo zeleň obecně mají své místo také ve znacích Prahy 10 (sekyry „širočiny“ jsou odkazem k původně zalesněnému území), Újezdu (smrk a zelená tinktura – lesnatost katastru), Dolních Počernic (lipová ratolest – symbol zeleně), Březiněvsi (břízy – mluvící znamení, pravděpodobně původní stromy v katastru). Zelená tinktura ve znaku Lipenců znázorňuje louky v okolí.

Mnoho znaků pražských městských částí odkazuje také ke své poloze v Praze z administrativního hlediska. Ve znacích jsou pro tyto účely využívány fragmenty městského znaku Prahy (nejčastěji polovina štítu). Tyto případy jsou však v rámci analýzy zahrnuty mezi symboly kategorie ostatní („šedá“).

V městské krajině Prahy nejsou ojedinělé prvky hospodářského charakteru („červená“ kategorie). S výše zmiňovanými symboly vodních toků, především Vltavy, je spojen odkaz k přívozu (kotva ve znaku Prahy 7). Ve znaku Přední Kopaniny je zlatou (žlutou) tinkturou znázorněno naleziště tzv. zlaté opuky. Červená skála ve znaku Slivence poukazuje na tradici těžby mramoru. Zlaté (žluté) břevno ve znaku Benic je symbolem pro těžbu zlata v benických štolách. Ve znacích Prahy 9 a Prahy 12 je zobrazena cukrová homole – v případě Prahy 9 odkazuje k Freyově cukrovaru, na Praze 12 k cukrovaru v Modřanech. Kromě cukrovarnictví je ve znaku Prahy 9 ještě symbol tradičního strojírenství (ozubené kolo). Ozubené kolo je jako obecný symbol průmyslu umístěno také ve znaku Prahy 16. Tradiční chov ovcí je znázorněn beranem ve znaku Prahy 6. Husí krk ve znaku Libuše odkazuje k tradici chovu hus. Černý kůň na Praze 20 odkazuje k místnímu tradičnímu chovu koní (Horní Počernice-Xaverov). Podkovy ve znaku Velké Chuchle znázorňují dostihový sport.

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Přeměněná městská krajina Prahy obecní znak 96,9 % obcí (31 z 32 obcí včetně hl. města Prahy). Do analýzy symboliky regionu byly zařazeny i znaky městských částí hl. města Prahy – znakem disponuje 100 % pražských městských částí (57).

Použitá literatura a zdroje

  • BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
  • DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
  • KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
  • PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
  • ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
  • ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
  • Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

PrahaPaměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

Praha

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

  1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:
  • se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
  • nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).
  1. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 
  • instituce lokálního významu;
  • instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

 

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Praha - Libeň, Karlín

Praha - Libeň, Karlín

 

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Lokalita

Název expozice

Webové stránky muzea / expozice

Praha

1. Muzeum hlavního města Prahy

http://www.muzeumprahy.cz 

3. Národní památník na Vítkově

https://www.nm.cz/navstivte-nas/objekty/narodni-pamatnik-na-vitkove#undefined#undefined 

4. Muzeum městské hromadné dopravy

http://www.ntm.cz/expozice/dalsi-expozice/muzeum-mestske-hromadne-dopravy 

5. Muzeum kouzlo starých časů

http://www.kouzlostarychcasu.cz 

6. Poštovní muzeum

https://www.postovnimuzeum.cz 

Roztoky

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

https://www.muzeum-roztoky.cz 

 

Výsledky

Zájmové území typické přeměněné městské krajiny představuje Praha a její části Libeň a Karlín. Obě městské čtvrti v minulosti tvořily samostatné obce, počátkem 20. století pak byly připojeny k Praze jako její průmyslové části. Dnes tvoří širší centrum hlavního města, skýtají mnoho možností kulturního i společenského života, prostor pro bydlení, ale i pozůstatky průmyslových areálů. Dosud nebylo vytvořeno muzeum či samostatná expozice, která by se věnovala výlučně zmíněným lokalitám. Dokumentaci k proměně městských částí Prahy však bezpochyby najdeme v mnoha institucích nejen po celé Praze.

Rozcestníkem muzejních expozic Prahy můžeme označit Muzeum hlavního města Prahy. Pod ním najdeme nejen hlavní sídlo muzea se základními expozicemi k dějinám Prahy, ale mnoho další poboček věnujících se speciálním tématům. Druhé regionální muzeum, které se vztahuje k proměnám Prahy a středních Čech, je Středočeské muzeum v roztokách u Prahy. Mezi zajímavé expozice nacházející se v prostoru vymezeného zájmového území patří například Muzeum hromadné dopravy, Poštovní muzeum, tematika historického odívání v soukromém Muzeu kouzlo starých časů nebo vojenská tematika v Národním památníku na Vítkově.

Specifická témata mohou pak doplnit i národní muzea nacházející se rovněž v Praze – Národní muzeum, Národní technické a Národní zemědělské muzeum, popřípadě Archiv hlavního města Prahy.

 

Použitá literatura a zdroje