Fyzickogeografická charakteristika
Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů
Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika
Zdeněk Lipský
Česká Sibiř – zaniklá a přeměněná krajina (pod)horského zemědělství
Česká Sibiř leží na rozhraní středních a jižních Čech v geomorfologické oblasti IIA Středočeská pahorkatina, geomorfologickém celku IIA-2 Vlašimská pahorkatina a podcelku IIA-2B Votická vrchovina. Řešené území pak leží v geomorfologickém okrsku IIA-2B-1 Jistebnická vrchovina, která na severu spadá výrazným stupněm do geomorfologického okrsku IIA-2B-4 Sedlecká kotlina. Geologické podloží tvoří variské granitoidy a granodiority středočeského plutonu typu Čertovo břemeno. Kvartérní pokryv je málo mocný a nevýznamný, tvořený zvětralinami a svahovinami.
Jádrové území katastrů Cunkov a Ounuz zaujímá nejvyšší polohy Jistebnické vrchoviny. Je to ploše vyklenutý rozvodní práh mezi středními a jižními Čechami, mezi povodím střední Vltavy a Lužnice. Reliéf této vrcholové části v nadmořské výšce 600 – 720 m je velmi plochý, se zarovnaným povrchem nebo táhlými mírnými svahy se sklonem do 5°. Nejvyšším bodem je Javorová skála (723 m), která je současně nejvyšším bodem Jistebnické vrchoviny a celé Vlašimské pahorkatiny. K severu a severovýchodu se povrch výrazným terénním stupněm s převýšením 150 – 250 m sklání do Sedlecké kotliny, zatímco na jižní straně směrem k Jistebnici dosahují výškové rozdíly jen několika desítek výškových metrů.
Reliéf na severním svahu typologicky odpovídá členité vrchovině, zatímco vrcholové polohy a celá jižní strana mají charakter ploché zvlněné pahorkatiny. Na povrchu žulové klenby vystupují drobné skalní útvary a četné žulové balvany a jejich uskupení. Nejznámějším skalním tvarem je Četovo břemeno, skála typu tor vypreparovaná v hlavním rozvodním hřbetu mezi Cunkovem a Ounuzí. Na severní straně se pod ním táhne malé balvanové kamenné moře. Antropogenní tvary reliéfu reprezentují především četné kamenné zídky a dlouhé řady vysbíraných žulových kamenů a balvanů. Mnohdy se nacházejí i v lese a svědčí o dřívějším zemědělském obdělávání dnes již zalesněných částí krajiny.
Podle tradičního povědomí se Česká Sibiř vyznačuje chladným podnebím. Odpovídalo tomu i starší klimatické členění podle Quitta, které vrcholovou oblast České Sibiře (kde leží naše jádrové území) zařadilo do klimatické oblasti chladné CH7. Novější klimatická data, která již odrážejí globální změnu klimatu směrem k oteplení, však řadí celou oblast České Sibiře včetně nejvyšších poloh pouze do klimatické oblasti mírně teplé. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 650 – 700 mm. Sedlecká kotlina je výrazně teplejší a sušší. V zimě se vytváří sněhová pokrývka, která ale vzhledem k častým oblevám nevydrží celou zimu a často roztává.
Půdní kryt tvoří v celém území kambizemě modální, případně kambizemě dystrické vytvořené na zvětralinách hlubinných vyvřelin žulového typu. Půdy jsou kyselé, často skeletovité, v depresních polohách na prameništích a podél potoků oglejené, obecně málo úrodné.
Podle fytogeografického členění leží Česká Sibiř ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický okres 43 Votická vrchovina, podokres 43a Čertovo břemeno (podle Skalického a kol.). Lesní vegetační stupeň je převážně 4 – bukový, případně jedlobukový (buk s příměsí jedle), přírodní lesní oblast 16 – Českomoravská vrchovina. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila kyselá biková bučina, místy s jedlí, na okrajových svazích i květnatá bučina s lípou. V Sedlecké kotlině potom kyselá biková doubrava místy s jedlí.
V současném využití krajiny jádrového území se střídají lesy a extenzivně využívané travní porosty – převážně pastviny. V plochém reliéfu vrcholového hřbetu převládají pastviny, zatímco prudší severní až severovýchodní svah pokrývá souvislý lesní porost. Lesy jsou převážně smrkové a smíšené, místy se vyskytují i menší porosty bučin na svazích a suťového lesa. Z listnáčů převládá buk, na skalách a sutích roste i javor klen, javor mléč, lípa, jilm nebo dub. V krajině se vyskytuje množství liniových struktur rozptýlené zeleně i četné solitéry. Na pastvinách, zejména na řadách a hromadách v minulosti vysbíraných kamenů, roste nejčastěji světlomilná líska, která zde dominuje. Rozptýlenou zeleň dále tvoří javor klen, méně často javor mléč, jasan, jilm, vrba jíva, topol osika a četné keře.
Zamokřené plochy pramenišť porůstají keřové vrby, podél potoků rostou olše. Jen výjimečně se vyskytuje opuštěná zemědělská půda, která zarůstá vysokou travinobylinnou vegetací s dominancí třtiny křovištní a postupně křovinami. Významnou část využití území tvoří golfové hřiště u osady Alenina Lhota jižně od Cunkova. Jeho struktura, tvořená trvalým travním porostem s množstvím bodových a liniových struktur rozptýlené zeleně dřevin, zde nepůsobí nijak rušivě a je souladu se stávajícím krajinným rázem České Sibiře.
Jádrové území je součástí většího přírodního parku Jistebnická vrchovina, který byl vyhlášen na ochranu krajinného rázu mozaikovité kopcovité krajiny České Sibiře. Cílem je zachovat krajinný ráz tradiční venkovské kulturní krajiny s harmonickým uspořádáním lesů, zemědělských pozemků, rybníků a drobných venkovských sídel. V nejvýše položené osadě České Sibiře Ounuzi (710 m n.m.) byla vyhlášena vesnická památková zóna. Nachází se zde soubor lidové architektury s roubenými stavbami, některé mají doškovou střechu. Území České Sibiře je oblíbeným celoročním rekreace a turistiky.
