Zaniklá feudální krajina Červený Hrádek u Jirkova
Charakteristika krajinného rázu | Krajina okolí Červeného Hrádku
Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie
Zdeněk Lipský
V okolí reprezentačního zámku Červený Hrádek u Jirkova na Chomutovsku vznikl v 18. – 19. století rozlehlý přírodně krajinářský park. Zámek stojí na mírném úbočí Krušných hor, které se zde nezvedají tak příkrým svahem, jako je tomu např. u nedalekého zámku Jezeří. Svahy v okolí Červeného Hrádku jsou pozvolné a mírné, nikoliv však jednotvárné, zpestřené erozními údolími malých potoků. Terénní predispozice tak poskytla velmi dobré podmínky pro vybudování a postupné rozšiřování romantického krajinářského parku, budovaného podle estetických představ tehdejších majitelů zámku. Parkové krajinářské úpravy se do poloviny 19. století rozšířily na výměru téměř 300 hektarů a zasáhly jak do svahů nad samotným zámkem, tak i hluboko pod zámek pod současnou vesnici Červený Hrádek. V parku byly vysazeny cizokrajné dřeviny (cedr libanonský, borovice vejmutovka, italské topoly, americké jasany, dřezovec trojtrnný, tulipánovník a mnoho dalších). Celý pečlivě udržovaný park byl doplněn plastikami a zahradními stavbami jako je templ, lesní pavilón nebo divadélko. Do krajinářské kompozice byl zahrnut i Zámecký rybník s umělým ostrůvkem. V areálu se nacházelo tzv. pinetárium – sbírka jehličnanů, dále bažantnice, užitková zahrada s řadou pařenišť, fíkovna, ovocné sady, okrasná školka a obora.
V roce 1945 byl zámek znárodněn a krajinářský park byl začleněn do okolního hospodářského lesa. Krajinářské úpravy postupně zanikly, protože se staly součástí lesních porostů, které byly obhospodařovány lesnicky a nikoliv parkově. Parková úprava se zachovala a je udržována pouze na malé ploše pod vstupním schodištěm před východním průčelím zámku. Do dnešní doby se zachoval také Zámecký rybník, který ale ztratil rekreační význam a je obhospodařován jako rybochovný. Krajinářský park zarostl lesem a romantická feudální krajina na ploše bezmála 300 hektarů prakticky zanikla v lesním porostu, v němž lze dnes identifikovat pouze některé zahradní a parkové artefakty, jako jsou zbytky cest, skalní schodiště, jednotlivé drobné stavby nebo jejich zbytky. Podobně lze v lesním porostu najít jednotlivé mohutné exempláře některých cizokrajných dřevin, které dosud i bez péče přežívají, ale cílevědomě utvářená komponovaná krajina zanikla.