Vegetační charakteristika

Jaroslav Vojta

Cíle

Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.

Data a metody

Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km². Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.

Výsledky 

Diverzita biotopů

Diversita biotopů je v celém území celkem rovnoměrně rozložena, není ani většího rozdílu mezi zalesněnými oblastmi a převážně zemědělskou krajinou. Oba typy krajin hostí poměrně hodně přírodě blízkých biotopů. O něco pestřejší vegetace se místy vyskytuje v údolí Mže (mapa 1).

Mapa 1: Diverzita biotopů

Obrázek 1: Zajímavým fenoménem jsou jednotlivé stárnoucí buky roztroušené ve smrkových kulturách v okolí Knížecího stromu. Tyto stromy jsou unikátním biotopem pro ostatní biotu.	Obrázek 2: Kulturní krajinu Českého lesa často doplňují působivé solitérní stromy

Rozšíření význačných biotopů

Převládajícími lesními společenstvy jsou horské kyselé bučiny s výrazným zastoupením smrku a vzácně i s  jedlí (mapa 2). Horské smrčiny jako takové mapovány nebyly, ale smrčiny jsou hojné na podmáčených a rašelinných místech (mapa 3). Hojnost vlhkosti dokládá také výskyt mokřadních olšin (mapa 4) a přechodových rašelinišť (mapa 8). V kulturním bezlesí je také význačný výskyt biotopů vázaných na vodou silně ovlivněná stanoviště, například vlhkých pcháčových luk (mapa 5).  Charakter kulturní krajiny do značné míry utváří pastva a biotopy na ní závislé, jako jsou poháňkové pastviny na mezických stanovištích (mapa 6) a vegetace vlhkých narušovaných půd na podmáčených místech (mapa 7).

Mapa 2: Rozšíření acidofilních bučin	Mapa 3: Rozšíření rašelinných a podmáčených smrčin

Mapa 4: Rozšíření mokřadních olšin	Mapa 5: Rozšíření vlhkých pcháčových luk

Mapa 6: Rozšíření poháňkových pastvin	Mapa 7: Rozšíření vegetace vlhkých narušovaných půd

Mapa 8: Rozšíření přechodových rašelinišť

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.