Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Vinohradnická krajina jižní Moravy – Kobylí a Vrbice

Území jihomoravských vinařských obcí Kobylí a Vrbice leží na nízkých výběžcích Vnějších Západních Karpat, geomorfologická podsoustava (oblast) IXB Středomoravské Karpaty, geomorfologický celek IXB-1 Ždánický les, podcelek IXB-1B Boleradická vrchovina, okrsek IXB-1B-c Němčičská vrchovina. Geologické podloží tvoří paleogenní jílovce, slepence a pískovce ždánické jednotky vnějšího flyše, překryté kvartérním pokyvem spraše a sprašových hlín. Mladé fluviální náplavy povodňových hlín vyplňují širokou nivu Trkmanky.

Erozně denudační reliéf leží v nadmořské výšce od 170 m (niva Trkmanky u Bořetic) do 330 m (nejvyšší bod Kobylí vrch 334 m). Navzdory slovu vrchovina v názvu geomorfologického  okrsku reliéf jádrového území typologicky odpovídá pahorkatině s výškovými rozdíly nejčastěji kolem 100 m. Typické jsou široké a ploché rozvodní hřbety se zarovnanými povrchy (kobylí vrch, Stráž, Roviny) a dlouhé táhlé a mírné svahy se sklonem do 10°. Morfologicky výraznou makroformu reliéfu vytvořilo neckovité údolí Trkmanky založené na tektonické linii. Rovná údolní niva Trkmanky byla v minulosti vyplněná Kobylským jezerem a níže po toku soustavou rybníků. Antropogenní formy reliéfu představují především zářezy několika menších opuštěných pískoven u Kobylí a místy agrární terasy na mírně ukloněných svazích.    

Vinařské obce Kobylí a Vrbice se podle staršího Quittova členění nacházejí v klimatické oblasti teplé T4, která je v Česku nejteplejší. Podle novějšího Quittova klimatického členění uveřejněného v Atlasu krajiny ČR leží v oblasti teplé až velmi teplé, na srážky chudé. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 9 až 10°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje stěží 500 mm. Podnebí je charakteristické dlouhým a zpravidla suchým létem, ročně bývá v průměru kolem 75 letních dnů s maximální teplotou nad 25°C. V jarním a letním období převládá počasí s malou oblačností, roční délka slunečního svitu dosahuje až 2000 hodin. Na podzim a v zimě bývá naopak často mlhavé inverzní počasí s nízkou oblačností. S výjimkou inverzních situací je území dobře provětrávané.

Území je odvodňované říčkou Trkmankou, která je přítokem Dyje. V minulosti se na Trkmance existovalo průtočné Kobylské jezero, které bylo v 1. polovině 19. století vysušeno. Vodní plochy se tak dnes na území prakticky nevyskytují, protože jeho převážná většina je intenzivně zemědělsky využitá. Také další povrchové vodní toky s výjimkou protékající Trkmanky vzhledem k suchosti klimatu a negativní vláhové bilanci chybějí. Po většinu roku suché, geometricky upravené svodnice jsou protékané jenom krátkodobě po vydatnějších deštích.

Půdy jsou velmi úrodné, zpravidla dostatečně hluboké. Převládají černozemě modální a karbonátové, místy černice a pararendziny vytvořené na vápnitých praších a vápnitých zvětralinách flyšových hornin, s dostatečnou zásobou uhlíku a humusu. V nivě Trkmanky na místě bývalého Kobylského jezera se vyskytují černice modální až fluvické, místy solončakované, vytvořené na karbonátových nivních uloženinách.  

Podle fytogeografického členění leží Kobylí a Vrbice ve fytogeografickém obvodu teplomilné květeny Panonské termofytikum, fytogeografický okres 18 Jihomoravské úvaly, podokres 18a Dyjsko-svratecký úval. Zvlněné vyvýšené části reliéfu (Kobylí vrch nad Kobylí nebo Stráž ve Vrbici) patří okrajovým partiím fytogeografického okresu 20 Jihomoravská pahorkatina, podokres 20b Hustopečská pahorkatina. Lesní vegetační stupeň je nejnižší dubový (1), přírodní lesní oblast 35 – Jihomoravské úvaly. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila panonská dubohabřina, případně teplomilná sprašová doubrava, v nivě Trkmanky lužní les typu jilmové a topolové jaseniny.

V současném využití krajiny jádrového území dominuje intenzivně využívaná zemědělská půda. Nejrozšířenější jsou vinice následované ornou půdou, menší plochy pokrývají také ovocné sady. Vinice a orná půda jsou uspořádané do velkých půdních bloků a velkovýrobně obdělávané. Pouze na jižním okraji Kobylí se maloplošně zachovala původní pestrá jemná mozaika malých pozemků vinic, sadů a políček. Východně od Vrbice se vyskytuje ostrůvek teplomilného listnatého lesa s převahou dubu.

Z pohledu ochrany přírody je jádrové území natolik intenzivně dlouhodobě využívané, že se v něm nezachovala žádná výjimečná území, která by mohla být vyhlášena jako zvláště chráněné území. V širším zájmovém území se vyskytuje několik maloplošných zvláště chráněných území v členitějším terénu Boleradické vrchoviny. Chrání zde fragmenty teplomilných dřínových doubrav a dubohabřin, v podrostu se vykytují některé chráněné druhy rostlin. Údolím Trkmanky je vymezen významný biokoridor v rámci ekologické sítě ÚSES, který je ale vzhledem k intenzivnímu využití údolní nivy a tvrdě upravenému vodnímu toku převážně nefunkční.