Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Zahrádky

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Zahrádky

Výsledky

Zájmové území Zahrádky je do analýz v rámci projektu Zaniklé krajiny zařazeno jako příklad oblasti se zaniklou šlechtickou krajinou. Komponovaná krajina zájmového území se odráží i v symbolice obcí. Samotný znak obce Zahrádky, která je středobodem tohoto zájmového území, je na prvky odrážející krajinné prvky (v kartodiagramu v obr. 2 fialově) velmi bohatý. Bílý (v heraldice stříbrný) kříž v zahrádeckém znaku zdůrazňuje architektonickou výjimečnost zdejšího zámeckého parku, bledule v něm odkazuje k přírodní rezervaci Peklo a k výskytu těchto vzácných rostlin a modrá tinktura (barva), která je na pozadí znaku, znázorňuje Holanskou rybniční soustavu (jedná se tedy o symbol z kategorie vodní toky a plochy; na obr. 2 modře).

Holanské rybníky jsou symbolizované modrou tinkturou také ve znaku obce Holany. Leknínový list ve znaku Jestřebí je sice historickým erbovním znamením, ale dle dnešního výkladu znaku znázorňuje také právě i Holanskou rybniční soustavu. Leknín je symbolem pro rybníky i ve znaku Sosnové. Ve znaku Chotovic vodní plochu symbolizuje nezvykle červená tinktura – jedná se o odkaz k Červenému rybníku. Ve znaku Chotovic je navíc zobrazen pramen jako symbol zdejšího léčivého železitého pramene. Modrá tinktura ve znaku Skalky u Doks znázorňuje Máchovo jezero. Ve znacích Horní Police a Stružnice je modrá symbolem pro řeku Ploučnici. Ve znaku Volfartic modrá tinktura odkazuje k říčce Libchavě.

Jak bylo zmíněno výše, ve znacích obcí v zájmovém území Zahrádky se vyskytuje celá řada prvků odkazujících ke krajinným prvkům, a to architektonické i přírodní povahy. Ve znaku obce Holany je znázorněn místní zámek (bříza navíc symbolizuje typický strom okolní krajiny). Dvě návrší s věžemi na jejich vrcholcích ve znaku města Doksy symbolizují významný královský hrad Bezděz (hnědé bahno na úpatí obou vrchů je navíc odkazem ke zdejší bažinaté krajině). Ústřední figurou znaku Horní Police je kvádrový most přes Ploučnici i s křížem, který na něm stojí. Odkazem na zříceniny hradů Hřídelník a Ronov je figura hradu a dvě hvězdy ve znaku Blíževedel. Figura věže ve znaku Vrchovan symbolizuje hrad Starý Berštejn. Cimbuří ve znaku Volfartic znázorňuje dvě tvrze, které jsou dominantami obce (vlk je zde mluvícím znamením, které vypovídá o původním německém názvu obce – Wolfersdorf).

Cimbuří společně s figurou květu znázorňují hrad Kvítkov ve znaku stejnojmenné obce. Dále je ve znaku Horní Libchavy figurou mušle hřebenatky a poutnické hole symbolizován místní kostel sv. Jakuba Většího (hřebenatka je atribut toho světce a poutnická hůl odkazuje k Svatojakubské pouti). Dalšími krajinnými prvky, které jsou v symbolice obcí v zájmovém území Zahrádky zobrazeny, jsou místní vrchy (symbolem hrotu je ve znaku Chotovic znázorněn Chotovický vrch; zelený vrch ve znaku obce Kozly odkazuje ke kopci Kozel, na jehož úpatí obec leží, a jde tedy také o mluvící znamení; návrší ve znaku Tachova značí Tachovský vrch). Ve znaku Tachova se vyskytují také lipové listy jako odkaz k památné lípě v obci. Jako mluvící znamení i jako symbol typického stromu v okolních lesích slouží větev sosny ve znaku Sosnové. Obecně poloha obce (v kartodiagramu oranžově) je znázorněna ve znacích obcí Chlum a Skalice u České Lípy.

V obou případech jde o symbol polohy obce ve vyšších polohách (návrší zobrazené ve znaku Chlumu a hrot ve znaku Skalice u České Lípy, který symbolizuje to, že obec leží v Lužických horách). Lužické hory a příjemné klima znázorňuje figura slunce a zelené trojvrší ve znaku Slunečné. Slunce je v tomto znaku také samozřejmě i mluvícím znamením a zelené trojvrší zde slouží i jako odkaz k loukám a lesům.

Lesy (na obr. 2 zeleně) jsou symbolizované zelenou tinkturou také ve znaku Vrchovan. Ve znaku obce Bohatice je lesnatost okolní krajiny znázorněna figurou smrku, zelená tinktura v tomto znaku je symbolem luk. Louky a zemědělská tradice je znázorněna zelenou tinkturou i ve znaku obce Luka (jedná se tedy i o mluvící znamení a pro louky je zde symbolem i figura lilie). Zelený hrot ve znaku Skalice u České Lípy kromě polohy v Lužických horách, jak je zmíněno výše, odkazuje i k místním loukám a nivám. Zemědělskou tradici (v kartodiagramu žlutě) připomíná zelená tinktura také ve znaku Chlumu. Ve znaku Chotovic zemědělský charakter obce symbolizují kosy, ve znaku Tuhaně srp. Ve znaku Tuhaně jsou zobrazeny také dvě sekyry jako symbol tradičního dřevorubectví. Ve znaku Chotovic jsou odkazem tradičního sklářství sklářské kleště. Více symbolů znázorňujících tradiční hospodářství se ve znacích obcí v zájmovém území Zahrádky nevyskytuje.

K 1. 10. 2020 má v zájmovém území Zahrádky obecní znak 97 % obcí (32 z 33 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2020).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Zahrádky

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Zahrádky patří mezi typické oblasti přeměněné šlechtické krajiny. Území bylo již v rukou Albrechta z Valdštejna v 17. století, ale i rodu Kouniců v 18. a 19. století, upravováno do podoby komponované krajiny s prvky zámeckých parků a zahrad. Právě dva zámecké areály – Zahrádky (dříve Nový zámek) a Horní Libchava jsou také nejreprezentativnějšími paměťovými institucemi, ale i kulturními památkami, které připomínají tyto proměny celé oblasti. Obsahují tradiční regionální expozice a přibližují tak historii severočeského území v celé šíři. Zámek Zahrádky však po požáru v roce 2009 prochází četnými rekonstrukcemi a v současné době je přístupný pouze při zvláštním příležitostech.

Další expozice, na které návštěvníci v této lokalitě mohou narazit, se šlechtické krajiny netýkají. Zajímavá jsou například: Muzeum textilního tisku, které formou interaktivní expozice včetně možnosti výroby vlastního tiskařského výtvoru, nabízí pohled do historie a současnosti tisku na textil. Textilní výroba i tisk má na Českolipsku velmi dlouhou tradici.

Další je soukromé Muzeum pohlednic v Úštěku, které skýtá unikátní sbírku historických pohlednic regionu. Zajímavá jsou i dvě muzea určená primárně pro děti (Muzeum čertů a Muzeum Čtyřlístek), jež tuto oblast navštíví zejména v letních měsících při výletech k Máchovu jezeru. Máchův kraj nezapomíná ani na svého jmenovce básníka Karla Hynka Máchu, jemuž je v Doksech věnován památník s drobnou expozicí. Při severní hranici zájmového území najdeme také Nový Bor s proslulými expozicemi ke sklářství.

Archivní materiály pro oblast Zahrádek jsou dostupné ve Státním okresním archivu v České Lípě a také v archivních fondech velkostatků, popř. rodinných archivech zmíněných šlechtických rodů (uložené zejména ne Státním oblastním archivu v Litoměřicích).

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)