Pardubicko

Zemědělský půdní fond

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Orná půda Lesní porosty

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010
Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010
Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Trvalé travní porosty
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010
Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Dlouhodobý vývoj rozsahu orné půdy mezi roky 1845 a 1948 vykazoval nárůst v rozsahu 15–30 %, přičemž většina připadla na meliorace labských břehů, která vedla k odstranění slepých ramen, tůní a mokřadů na nejnižší říční nivě. Po roce 1948 se rozsah orné půdy měnil v jednotlivých sídlech v rozsahu 3 % kolem stovky. Tento vývoj podnítil opačné změny v rozsahu trvalých travních porostů: dlouhodobý vývoj charakterizoval úbytek trvalých travních porostů na úroveň 70–80 %, především z důvodů zániku pastvin, neboť chovaný dobytek byl převeden převážně do stájí. V období před rokem 1989 pokračoval úbytek výměry trvalých travních porostů, i když v menším rozsahu (5–10 %).

Po roce 1990, kdy proběhly restituce a privatizace na venkově byl tento trend téměř stejný. Vzhledem k exponovanosti modelového území dlouhodobě vzrostl rozsah zastavěných ploch nejméně dvojnásobně, při přihlédnutí ke změnám rozsahu ostatních ploch je celkový nárůst (zastavěných a ostatních) více než trojnásobný. Nevelký rozsah lužních lesů na březích Labe se zmenšil dlouhodobě asi o 5–10 %.

ZPF orná půda ZPF trvalé travní porosty ZPF lesní plochy

Podíl orné půdy na výměře
zemědělského půdního fondu (v %)

Podíl trvalých travních porostů
na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)

Podíl lesních ploch na celkové
výměře katastru (v %)

Literatura

  • BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
  • BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
  • Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.