Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Vinařské oblasti jižní Moravy

Pro modelové území Jižní Moravy je charakteristická málo zalesněná krajina odedávna intenzivně rolnicky využitá. Dnes se v ní nacházejí populačně velké obce v poměrné vzájemné blízkosti. Nížina kolem potoka Trkmanka a v místech někdejšího Kobylského jezera se mírně zvedá o několik desítek metrů na svých okrajích. Kobylské jezero představovalo jakýsi relikt starších čtvrtohor a když v roce 1830 vyschlo, uvědomili si místní ve snaze získat další zemědělskou půdu, že se nabízí jezero vysušit a získanou půdu využít jako „úrodnou zahradu“. Jezero mělo délku asi 4 km a šíři až 2 km, bylo poměrně mělké (protékané Trkmankou) a zřejmě dost rybnaté, což se dostalo až do erbu obce. Na východní straně nížina přechází do mírně zvlněných svahů Vrbické a Kraví hory s ideálními půdami a expozicí, které poskytují optimální podmínky pro intenzivní rolnictví.

O Vrbici je zachována zmínka z roku 1222, o Kobylí o něco málo později (1252). Obě obce jsou součástí Velkopavlovické vinařské podoblasti. Jde o klimaticky velmi výhodnou krajinu pro pěstování ovoce, zeleniny a vína na velmi úrodných půdách, jejichž úřední cena se pohybuje v rozmezí 6–8 Kč/m² i výše. V minulosti úrodné půdy a klima umožnilo populační nárůst, nicméně zemědělství mělo až do poloviny 19. století převážně samozásobitelský charakter s odprodejem přebytků na lokálních a mikroregionálních trzích. Teprve 20. století, díky modernizaci společnosti umožnilo využít přednosti zdejší krajiny a postupně zformovat intenzivní specializované rolnictví zaměřené na ovoce, zeleninu a vinnou révu, a tyto produkty nejdříve díky železnici, později nákladními auty vyvážet po celé Střední Evropě.

Menší obec Vrbice má v současnosti asi 1 100 obyvatel a rozkládá se na menším kopci (Stráž) velmi strategické polohy, z něhož lze pozorovat podstatnou část úrodné nížiny kolem Velkých Pavlovic. Kopec má na svém vrcholu kostel a pod ním se nachází mimořádně zajímavé seskupení vinných sklepů v několika podlažích. Malebnost a rázovitost obce podtrhuje i fakt, že byla v roce 2014 vyhlášena v krajském kole jako vesnice roku.

Druhou obcí modelového území je velká obec Kobylí, populačně zhruba dvojnásobná. Obec leží na severozápadním svahu Kobylího vrchu, patrně kvůli kopcovitému terénu byla původní zástavba poněkud roztroušená. Severovýchodně od Kobylí se v minulosti rozkládalo Kobylské jezero (poprvé připomínáno roku 1464).

V obou obcích byl stav populace ve sledovaných letech téměř stabilní, maxima bylo v obou obcích dosaženo v roce 1961, čímž se tyto venkovské obce silně liší od populačního vývoje většiny vesnic českého venkova. Přestože se Kobylí nachází poblíž hranic s Rakouskem, odsun obyvatel německého původu po druhé světové válce se na jeho populačním vývoji neprojevil. Pás úrodného pohraničí na jihu Moravy při hranici s Rakouskem, osídlený více či méně českými Němci, byl totiž ve srovnání s ostatními úseky velmi úzký. Obyvatelstvo je národnostně homogenní, 98,3 % obyvatel se hlásí k české případně „moravské“ národnosti.

 Počet domů vzrostl na dvojnásobek, což dokumentuje nárůst životní úrovně obyvatel, kdy v počátcích sledovaného období na dům připadalo asi 4–5 obyvatel, dnes 2,5–3. V Kobylí je zachováno několik tradičních domů s lisovnami vína, nad obcí byly vystavěna rozhledna a ve staré škole iniciativou místních občanů bylo zřízeno lokální muzeum (nástroje, kroje, fotografie, aj.). Obě obce Kobylí i Vrbice jsou součástí Vinařských stezek, které pro pěší turisty a cyklisty přibližují krajinu nejen krajinu obou obcí, ale i širší zázemí kolem Velkých Pavlovic.

Podle nového vinařského zákona jsou v Česku dnes dvě vinařské oblasti – Čechy a Morava. Moravská oblast se dále dělí na čtyři podoblasti – Mikulovskou, Slováckou, Velkopavlovickou a Znojemskou. Kobylí patří do Velkopavlovické vinařské oblasti, která je počtem pěstitelů (téměř 6 000) největší vinařskou oblastí v Česku s plochou 2 333 ha vinic. Kobylí je čtvrtou největší vinařskou obcí velkopavlovické podoblasti (po Velkých Bílovicích, Čejkovicích a Velkých Pavlovicích) se svými asi 313 ha registrovaných vinic v roce 2010 a 500 převážně drobnými samozásobitelskými vinaři.

V zemědělské výrobě v současnosti dominuje a. s. Patria Kobylí. Společnost zaměstnává většinu ekonomicky aktivních v zemědělství (ve všech odvětvích má 259 zaměstnanců). Ročně zpracovává 1 400 tun hroznů, patří mezi největším producenty meruněk v Česku, dále pěstuje broskve, jablka, hrušky a švestky. Sadů obhospodařuje celkem 200 ha (z toho 162 ha meruněk). Na dalších 672 ha polí produkuje krmnou pšenici, ječmen, hrách, kukuřici, krmné plodiny a sóju. Živočišná výroba je zaměřena na produkci mléka, hovězího a vepřového masa (www.patriakobyli.cz).

Již za komunistického režimu byla v Kobylí rozvinuta výroba produktů z plastů (bazény, barely, potrubí, čistírny odpadních vod, nádoby k výrobním účelům apod.). Jako tzv. přidruženou výrobu ji provozovalo zemědělské družstvo, v čemž pokračuje i podnik Patria, a. s. Po roce 1989 byla ve velkou výrobnu změněna provozovna komunálních služeb. Toto odvětví průmyslu začal v obci v 80. letech 20. století a je typický pro celý region.

V zájmovém území se nachází celkem 9 ekonomických subjektů s více jak 10 zaměstnanci (7 v Kobylí a 3 ve Vrbici). Převažuje činnost spojená s vinařstvím a zemědělstvím (celkem 6 subjektů), dále drobné průmyslové podniky (3 subjekty) a autodoprava (1 subjekt). V obou obcích je několik desítek provozoven služeb a maloobchodu. S vinařstvím je spojený také cestovní ruch (okolo 20 poskytovatelů ubytování, přes 25 vinařství, unikátní dvoupatrové sklepy ve Vrbici). Velkou část obhospodařované půdy tvoří díky příznivému klimatu i reliéfu (okolní kopce s výškovými rozdíly až 150 metrů nad plochým dnem vysušeného Kobylského jezera) kromě vinic i ovocné sady. Dříve rozhodující podíl v zemědělství klesá na úkor služeb a poměrně velký je podíl dojížďky za prací do okolních center (Břeclav, Hustopeče, částečně i Brno).

Modelové území představuje krajinu stabilizovanou v intenzivním rolnickém využití. Je zřejmé, že dnes se změnila struktura ploch, jednak sjednocením části orné půdy do větších honů, jednak úbytkem rozlohy orné půdy a její přeměny na vinice a sady od konce 19. století. Nevelké výškové rozdíly v krajině, klimatické poměry a dobrá úrodnost půd umožňují velmi intenzivní rolnictví. Podstatné je ovšem to, že vlastní zemědělství v současnosti zaměstnává sotva 10 % bydlících obyvatel, ale v navazujících aktivitách je zaměstnaná možná až polovina obyvatel (práce ve sklípcích, údržba techniky, obsluha návštěvníků aj.). Značný podíl obyvatel vyjíždí za prací do okolních center (Břeclav, Hustopeče, Brna aj.). V současné době dominují v hospodaření v této krajině různé formy cestovního ruchu a místní obyvatelé pro rozvoj této funkce dělají potřebné kroky. Otázkou je jak dlouhodobé sucho a celková klimatická změna ovlivní tuto funkci v nejbližších 20–30 letech. Může pomoci v rozvoji tohoto zaměření, může však znamenat i ohrožení těchto funkcí v budoucnu. Jde i o dopad vodní eroze, neboť se stále více objevují srážky ve formě přívalových dešťů.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. V případě Českého krasu musel být z metodických důvodů zařazeno celé území Berouna a nikoli jen jeho část v jádrovém území. U Liberecka se tento problém nemusel řešit, protože údaje za statutární města jsou k dispozici po jednotlivých obvodech. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením. Celkem se nachází v rámci 10 modelových území přes 350 ekonomických subjektů s více jak 10 pracovníky. Do dalšího zpracování jich podle výše vymezených kritérií bylo vybráno celkem 215.

Výstupem za každé území s výjimkou Vírska a Českého lesa (žádný významný zaměstnavatel se sídlem v zájmovém území) jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední odstavec textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Vinohradnická krajina jižní Moravy – Kobylí a Vrbice

Území jihomoravských vinařských obcí Kobylí a Vrbice leží na nízkých výběžcích Vnějších Západních Karpat, geomorfologická podsoustava (oblast) IXB Středomoravské Karpaty, geomorfologický celek IXB-1 Ždánický les, podcelek IXB-1B Boleradická vrchovina, okrsek IXB-1B-c Němčičská vrchovina. Geologické podloží tvoří paleogenní jílovce, slepence a pískovce ždánické jednotky vnějšího flyše, překryté kvartérním pokyvem spraše a sprašových hlín. Mladé fluviální náplavy povodňových hlín vyplňují širokou nivu Trkmanky.

Erozně denudační reliéf leží v nadmořské výšce od 170 m (niva Trkmanky u Bořetic) do 330 m (nejvyšší bod Kobylí vrch 334 m). Navzdory slovu vrchovina v názvu geomorfologického  okrsku reliéf jádrového území typologicky odpovídá pahorkatině s výškovými rozdíly nejčastěji kolem 100 m. Typické jsou široké a ploché rozvodní hřbety se zarovnanými povrchy (kobylí vrch, Stráž, Roviny) a dlouhé táhlé a mírné svahy se sklonem do 10°. Morfologicky výraznou makroformu reliéfu vytvořilo neckovité údolí Trkmanky založené na tektonické linii. Rovná údolní niva Trkmanky byla v minulosti vyplněná Kobylským jezerem a níže po toku soustavou rybníků. Antropogenní formy reliéfu představují především zářezy několika menších opuštěných pískoven u Kobylí a místy agrární terasy na mírně ukloněných svazích.    

Vinařské obce Kobylí a Vrbice se podle staršího Quittova členění nacházejí v klimatické oblasti teplé T4, která je v Česku nejteplejší. Podle novějšího Quittova klimatického členění uveřejněného v Atlasu krajiny ČR leží v oblasti teplé až velmi teplé, na srážky chudé. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 9 až 10°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje stěží 500 mm. Podnebí je charakteristické dlouhým a zpravidla suchým létem, ročně bývá v průměru kolem 75 letních dnů s maximální teplotou nad 25°C. V jarním a letním období převládá počasí s malou oblačností, roční délka slunečního svitu dosahuje až 2000 hodin. Na podzim a v zimě bývá naopak často mlhavé inverzní počasí s nízkou oblačností. S výjimkou inverzních situací je území dobře provětrávané.

Území je odvodňované říčkou Trkmankou, která je přítokem Dyje. V minulosti se na Trkmance existovalo průtočné Kobylské jezero, které bylo v 1. polovině 19. století vysušeno. Vodní plochy se tak dnes na území prakticky nevyskytují, protože jeho převážná většina je intenzivně zemědělsky využitá. Také další povrchové vodní toky s výjimkou protékající Trkmanky vzhledem k suchosti klimatu a negativní vláhové bilanci chybějí. Po většinu roku suché, geometricky upravené svodnice jsou protékané jenom krátkodobě po vydatnějších deštích.

Půdy jsou velmi úrodné, zpravidla dostatečně hluboké. Převládají černozemě modální a karbonátové, místy černice a pararendziny vytvořené na vápnitých praších a vápnitých zvětralinách flyšových hornin, s dostatečnou zásobou uhlíku a humusu. V nivě Trkmanky na místě bývalého Kobylského jezera se vyskytují černice modální až fluvické, místy solončakované, vytvořené na karbonátových nivních uloženinách.  

Podle fytogeografického členění leží Kobylí a Vrbice ve fytogeografickém obvodu teplomilné květeny Panonské termofytikum, fytogeografický okres 18 Jihomoravské úvaly, podokres 18a Dyjsko-svratecký úval. Zvlněné vyvýšené části reliéfu (Kobylí vrch nad Kobylí nebo Stráž ve Vrbici) patří okrajovým partiím fytogeografického okresu 20 Jihomoravská pahorkatina, podokres 20b Hustopečská pahorkatina. Lesní vegetační stupeň je nejnižší dubový (1), přírodní lesní oblast 35 – Jihomoravské úvaly. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila panonská dubohabřina, případně teplomilná sprašová doubrava, v nivě Trkmanky lužní les typu jilmové a topolové jaseniny.

V současném využití krajiny jádrového území dominuje intenzivně využívaná zemědělská půda. Nejrozšířenější jsou vinice následované ornou půdou, menší plochy pokrývají také ovocné sady. Vinice a orná půda jsou uspořádané do velkých půdních bloků a velkovýrobně obdělávané. Pouze na jižním okraji Kobylí se maloplošně zachovala původní pestrá jemná mozaika malých pozemků vinic, sadů a políček. Východně od Vrbice se vyskytuje ostrůvek teplomilného listnatého lesa s převahou dubu.

Z pohledu ochrany přírody je jádrové území natolik intenzivně dlouhodobě využívané, že se v něm nezachovala žádná výjimečná území, která by mohla být vyhlášena jako zvláště chráněné území. V širším zájmovém území se vyskytuje několik maloplošných zvláště chráněných území v členitějším terénu Boleradické vrchoviny. Chrání zde fragmenty teplomilných dřínových doubrav a dubohabřin, v podrostu se vykytují některé chráněné druhy rostlin. Údolím Trkmanky je vymezen významný biokoridor v rámci ekologické sítě ÚSES, který je ale vzhledem k intenzivnímu využití údolní nivy a tvrdě upravenému vodnímu toku převážně nefunkční.