Boletice Klet

Kulturní památky a památková území

Jakub Jelen

Kulturní památky představují komplex dědictví, reprezentují takové hodnoty a významy vztahující se k minulosti, které mají být chráněny a zachovány i pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje na výzkum památek, jejich identifikaci, ochranu, dokumentaci či správu (Kuča 2018; Harvey 2001; Smith 2006). V mezinárodní rovině se ochraně památek věnuje organizace UNESCO, v Česku pak Národní památkový ústav (NPÚ), který je odbornou organizací státní památkové péče zřizovanou Ministerstvem kultury ČR.

Cíle

Hlavním cílem je poznání památek a památkových území evidovaných v Památkovém katalogu NPÚ, které mají souvislost se sledovanou přeměnou krajiny v jádrových (případně v širších zájmových) územích.

Data a metody

Seznam kulturních památek byl vytvořen na základě podrobné rešerše zdrojů Národního památkového ústavu. Tato instituce vytváří a spravuje tzv. Památkový katalog, který je dostupný na webových stránkách https://www.pamatkovykatalog.cz. Jedná se o relativně nový systém evidence památek obsahující komplexní údaje o jednotlivých objektech, kterých se dotýká zájem památkové péče. Katalog obsahuje základní popisné informace o památkách včetně fotografií a odkazů na umístění památek v katastrální mapě.

Za kulturní památky vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věc (popřípadě jejich soubor), který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jako památky jsou, pro jejich historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty, vnímány projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Památky mohou také mít přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.

Pro potřeby analýzy zájmových území byly z Památkového katalogu účelově selektovány pouze ty památky, které se přímo vztahují k charakterizované přeměně krajiny, tj. odkazují či připomínají specifický historický vývoj společnosti či hodnoty a významy odkazující na specifickou lidskou činnost v dané krajině. V Památkovém katalogu je každá památka textově popsána a zároveň je v něm uveden „popis památkové hodnoty“ určitého objektu. V mapě zobrazené památky byly selektovány na základě údajů obsažených v tomto popisu.

Výběr památek byl prováděn především z toho důvodu, aby došlo k co nejlepšímu vystižení charakteru zkoumané krajiny, jelikož Památkový katalog obsahuje velké množství záznamů, které reprezentují různá historická období či památkové hodnoty. V některých jádrových územích se však památky dokumentující sledovanou změnu krajiny nevyskytovaly, a proto bylo hledání rozšířeno na všechna katastrální území v zájmové oblasti. 

U každé památky je evidováno:

  • katalogové číslo,
  • název památky,
  • katastrální území, ve kterém se památka nachází,
  • kategorie památky (drobný objekt, objekt, areál, území),
  • datum získání statutu památky a památkové ochrany,
  • datum ztráty památkové ochrany,
  • typ památkové ochrany (kulturní památka, národní kulturní památka, dědictví),
  • anotace (stručný popis),
  • lokalizace (GPS souřadnice),
  • zdroj dat.

PU Boletice 2018 02 final zmenseno

 

Výsledky

V zájmovém území Čáslavska je sledována zaniklá krajina bývalých rybničních soustav a její proměny. Nejvíce zastoupeny jsou tedy památky spojené se zadržováním či využíváním vody. Rybníkářství má v území dlouhou tradici, bylo praktikováno již ve 12. století opatovickým klášterem. Největšího rozmachu však dosáhlo za panství Pernštejnů v letech 1491–1560, kdy bylo větší a významnější než rybníkářství rožmberské v jižních Čechách. V držení Pernštejnů bylo jen na pardubicko-kunětickohorském panství 235 rybníků. Kromě toho zde bylo několik menších soustav rybníků jiných vlastníků.

Z památkově chráněných objektů se dnes v území nacházejí čtyři vodní mlýny, z nichž nejstarší je vodní mlýn Dänemark z roku 1491. Jedná se o poslední dochovaný mlýn z původní husté řady mlýnů v údolí řeky Vrchlice. Další mlýny vznikaly postupně v 16. až 18. století, přičemž až na jeden (vodní mlýn v obci Lipoltice), který byl v 70. letech 20. století zbořen, jsou všechny dochovány a prohlášeny kulturními památkami. Mezi další významné stavby patří vodárenské věže a vodojemy, které vznikaly v druhé polovině 19. století (Nové Dvory) a v první polovině 20. století (Kladruby nad Labem, Týnec nad Labem). Vodojem a strojovna v Kladrubech nad Labem je dokonce národní kulturní památkou, nachází se na okraji bývalé zámecké zahrady a je součástí gravitačního vodovodu zásobujícího areál zdejšího zámku a hřebčína.

V území se dále nachází jedno významné vodní dílo pozdního středověku, a to Opatovický vodní kanál. Kanál byl zpočátku budován jako napájecí strouha pro rybníky Bohdanečský a Čeperka. Přesná doba zahájení stavby není známa, avšak v letech 1498 až 1521 byl upraven a podstatně prodloužen. Kanál dosahoval délky 34,42 km. Dnes je jeho délka 32,69 km a spád 18,5 m. Šíře koryta se pohybuje mezi 15 m (na počátku kanálu) a 2,5 m (u ústí do Labe), hloubka mezi 1 až 2 m a plocha povodí je cca 50 km². I v současnosti zásobuje kanál vodou některé zbylé rybníky (Buňkov, Bohdanečský rybník, rybník Černý Nadýmač, Sopřečský rybník aj.) a na místech některých bývalých mlýnů byly vybudovány malé vodní elektrárny. Kanál je využíván i pro vodní turistiku a rybaření.

Z dalších významných prvků je nutné zmínit kulturní krajinu s kladrubským kanálem. Kladrubský náhon je vodní dílo s převážně přírodně upraveným korytem, odbočující z Opatovického kanálu ještě na katastru Semína a pokračující dvěma větvemi lukami a po okraji lesa na katastru Kladrub. Zdejší krajina je úzce spjata s Národním hřebčínem Kladruby nad Labem, který byl v roce 2019 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

Použitá literatura a zdroje

  • HARVEY, D.C. (2001) Heritage pasts and heritage presents: Temporality, meaning and the scope of heritage studies. International Journal of Heritage Studies, 7(4): 319–338.
  • KUČA, K. a kol. (2018): Průvodce po památkách ve správě Národního památkového ústavu. Národní památkový ústav, Praha.
  • Národní památkový ústav (2006): Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha.
  • Národní památkový ústav (2015): Památkový katalog. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz
  • SMITH, L. (2006): The Uses of Heritage. Routledge, London–New York.
  • Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz (online 5. 11. 2018).

Boletice Klet

Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Čáslavsko

Čáslavsko

 

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Čáslavsko

Čáslavsko

Výsledky

V zájmovém území Čáslavsko se v symbolice obecních znaků (obr. 1) objevuje nejčastěji odkaz k vodním tokům a plochám (modrá, obr. 2). Především ve střední a východní části regionu je odkazováno k místní (často zaniklé) krajině rybničních soustav. Rybníky jsou symbolizovány modrou tinkturou (barvou) ve znaku obce Břehy, figurou ryby (Strašov, Tupadly, Jedousov, Řečany nad Labem), nebo vlnitými modrými a bílými (heraldicky stříbrnými) břevny (Litošice). Bílé (stříbrné) a zelené vlnité břevno společně s figurou čápa ve znaku obce Vlačice symbolizují místní rybníky, mokřady a louky. Ve znaku Strašova se kromě výše zmíněné figury ryby vyskytuje figura orobince, který odkazuje k místním mokřadům a slatinným loukám.

V severní části území však v „modré“ kategorii převažují symboly určené řece Labi, která oblastí protéká, nebo jejím přítokům. Modrá tinktura symbolizuje Labe ve znacích obcí Konárovice, Týnec nad Labem, Záboří nad Labem, Kojice, Chvaletice, Labské Chrčice nebo Řečany nad Labem (kde je řeka znázorněna i vlnitým bílým – stříbrným – břevnem). Labe je zobrazeno i jako modré vlnité dělení štítu znaku (Starý Kolín) nebo jako modrá vlnitá pata (Kladruby nad Labem). Zajímavá je figura mostu ve znaku Týnce nad Labem, která také poukazuje na přítomnost řeky. Vlnitá břevna v modrém štítu znaku Mokošína odkazují k artézským studním v katastru obce. Z přítoků Labe se v regionu vyskytuje např. odkaz na říčku Klejnárku (modrá tinktura ve znaku obce Církvice). Městský znak Čáslavi modrou patou znázorňuje říčku Brslenku, která je přítokem Doubravy – ta se vlévá do Labe v Záboří nad Labem (figura dubu a žaludu v jeho znaku symbolizuje jednak lesnatost v okolí, tak je i mluvícím znamení právě pro řeku Doubravu). Krajinu typickou pro břehy kolem řeky Doubravy odráží i znak obce Vrdy (vrbové pruty).

S řekou Labe se významně pojí druhý nejčetnější typ symbolů vyskytujících se ve znacích obcí na Čáslavsku – odkazy k zemědělství („žlutá“ kategorie, obr. 2). Úrodnost oblasti symbolizuje např. zlatá hříva na koňské hlavě ve znaku obce Konárovice („zlatý pruh Polabí“). Na úrodné údolí Labe odkazuje zelená (ve znacích obcí Bílé Podolí, Krakovany) nebo žlutá (zlatá) tinktura (Semín). Zelená a zlatá tinktura společně symbolizuje úrodnost krajiny ve znaku obce Trnávka. Ve znaku obcí Litošice, Žehušice a Křesetice zelenou tinkturu ve smyslu odkazu na úrodnou oblast doplňují figury obilných klasů. Ve znaku obce Horka I se společně s obilnými klasy navíc vyskytuje figura kosy. Ústředním symbolem znaku obce Mokošín je bohyně Mokoša (jedná se tedy i o tzv. mluvící znamení, kdy grafický symbol koresponduje i s názvem obce). Mokoša je staroslovanskou bohyní země (půdy) – společně se zlatými klasy její figura symbolizuje úrodné Polabí. Specifickým symbolem zemědělství je figura křenu, která se vyskytuje ve znaku obce Hlízov a odkazuje k místní tradici pěstování této plodiny. Název i symboly použité ve znaku obce Vinaře (vinný hrozen a vinařské nože) zase symbolizují tradici pěstování vinné révy (sylvánské zelené).

V jihovýchodní části zájmového území je ze znaků města Kutná Hora a obce Křesetice (v obou figura mlátku a želízka) patrné, že jde o oblast historické těžby cenných kovů a rud. K tradici těžby rud a zpracování železa odkazuje také podkova a ocílka ve znaku obce Zdechovice (typickým produktem železářské výroby minulé doby byla podkova, která ale ve znaku Zdechovic může symbolizovat také zemědělský charakter obce).

Pařez a plamen ve znaku obce Hlavečník odkazuje k výrobě dřevěného uhlí. „Moderní průmysl“ se objevuje ve znaku města Chvaletice (půl ozubeného a půl oběžného kola turbíny odkazuje k místní elektrárně (s nejvyšším komínem v rámci celého Česka, 305 m), která byla postavena na místě, kde se do roku 1975 těžil pyrit – uprostřed znaku symbol černých hornických kladívek). Unikátní figurou mezi znaky obcí na Čáslavsku je také bílý kůň ve znaku Kladrub nad Labem. Na rozdíl od výše zmiňované hlavy koně se zlatou hřívou ve znaku Konárovic (mluvící znamení a „zlatý pruh Polabí“) zde bílý kůň odkazuje k tradičnímu hřebčínu.

I přes rovinatou krajinu se v několika obecních znacích odkazuje k poloze obce na kopci (právě proto, že je taková poloha pro celou oblast ojedinělá) – Třebonín, Horka I, Suchdol (zelené návrší). Krokve ve znaku obce Jedousov symbolizují polohu obce v podhůří Železných hor.

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Čáslavsko obecní znak 71,4 % obcí (45 z 63 obcí).

Použitá literatura a zdroje

  • BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
  • DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
  • KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
  • PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
  • ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
  • ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
  • Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Boletice Klet

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

Boletice Klet

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

  1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:
  • se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
  • nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).
  1. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 
  • instituce lokálního významu;
  • instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

 

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Čáslavsko

mista pameti Boletice zmenseno

 

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Lokalita

Název expozice

Webové stránky muzea / expozice

Čáslav

1. Městské muzeum a knihovna Čáslav

http://muzeumcaslav.cz 

2. Muzeum zemědělské techniky Čáslav (NZM)

http://www.nzm.cz 

Kolín

Regionální muzeum v Kolíně

http://www.muzeumkolin.cz 

Kačina

Muzeum českého venkova - zámek Kačina

https://www.kacina.cz 

 

Výsledky

Zaniklé krajině rybničních soustav na Čáslavsku se přímo nevěnují žádné dohledané muzejní expozice. Území Čáslavska je reprezentováno především expozicemi k zemědělství – tvořenými pobočkami Národního zemědělského muzea v Čáslavi i na zámku Kačina. Historií regionu (zejména období středověku), osobnostmi i drobnými lidovými řemesly této oblasti se zabývá Městské muzeum v Čáslavi. To nejvíce přibližuje dnešní charakter a minulé proměny Čáslavska a jeho historický vývoj. Tento region vzdáleně také přibližuje Regionální muzeum v Kolíně, a to představením minulosti regionu nebo i expozicemi zaměřenými na lidovou architekturu.

Do zájmového území Čáslavska územně spadají i expozice v Kutné Hoře, které se věnují montánnímu dědictví Kutnohorska nebo samotnému městu Kutná Hora jako lokalitě zapsané v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Tyto expozice se však přímo nevztahují k proměně krajiny Čáslavska, proto v mapě nejsou zobrazeny (viz zájmové území Kutná Hora).

Archivní dokumenty k tomuto zájmovému území nalezneme ve Státním oblastním archivu v Kutné Hoře. K proměně krajiny vlivem zániku rybniční soustavy je pak možné studovat také staré mapy, především I. vojenské mapování, které je dostupné na internetu.

Použitá literatura a zdroje