Rožďalovicko – zaniklá krajina soukromého malovýrobního zemědělství

Charakteristika krajinného rázu | Krajina Nymburska a Rožďalovicka

Současný krajinný ráz | Význam charakteristik krajinného rázu | Fotogalerie

Zdeněk Lipský

Modelové území Rožďalovicka na Nymbursku reprezentuje typ české venkovské krajiny v nížinatém Polabí, kde v minulosti i dnes převládá intenzivní zemědělské využívání a prvořadá produkční zemědělská funkce krajiny daná příznivými přírodními podmínkami – úrodné půdy, rovinatý reliéf a výhodné klimatické podmínky teplé oblasti s dlouhým vegetačním obdobím. V této krajině tedy nedošlo k zásadním změnám ve smyslu funkčního využití krajiny - převládá zemědělské využívání, v rámci zemědělského půdního fondu s naprostou dominancí orné půdy.

Podstatně se nezměnily ani proporce mezi základními kategoriemi využití ploch – zemědělskou půdou reprezentovanou zde téměř výhradně ornou půdou, lesy, zastavěnými plochami a vodními plochami. Zásadně se ale změnila mikrostruktura využití ploch v rámci zemědělské (orné) půdy. Letecký ortofotosnímek z roku 1954 ukazuje jemnou mozaiku úzkých pásovitých políček ve všech katastrech sledovaného území. Tato mozaika odpovídala tradiční historicky vyvinuté pozemkové držbě a soukromému zemědělství, kdy na půdě hospodařili výhradně její vlastníci.

K zásadní změně krajinné (mikro)struktury zde došlo v souvislosti s politickými a společenskými změnami po roce 1950, v prvé řadě kolektivizací. Rychlé změny, které dramaticky změnily původní jemnou krajinnou mozaikou („small-scale strip fields“) na současnou hrubozrnnou krajinu širokých otevřených polních lánů („large-scale collective openfields“), se uskutečnily v poměrně krátkém období od konce 50. do počátku 70 let 20. století. Od té doby se již krajinná struktura výrazněji neměnila, a to ani po roce 1990.

K dílčím změnám v širším zájmovém území patří ještě likvidace drobných ovocných sadů na okraji obcí, mírné rozšíření výměry lesa a lokálně vznik menších plošek nebo linií nové divočiny na opuštěných plochách.