Želivka

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá – zatopená kulturní krajina hlubokých říčních údolí

Krajina vodní nádrže Švihov (Želivka)

Vodárenská nádrž Švihov na Želivce leží na západním okraji geomorfologické oblasti IIC Českomoravská vrchovina, v geomorfologickém celku IIC-1 Křemešnická vrchovina a podcelku IIC-1C Želivská pahorkatina. Západně od Sedlického potoka již začíná geomorfologická oblast IIA Středočeská pahorkatina. Modelové jádrové území katastrů Borovsko a Onšovec spadá do dvou geomorfologických okrsků podcelku Želivská pahorkatina, které dělí údolí Želivky, dnes vyplněné vodárenskou nádrží. Borovsko na levém břehu leží v geomorfologickém okrsku IIC-1C-1 Čechtická pahorkatina, podokrsku IIC-1C-1a Dolnokralovická vrchovina. Onšovec na pravém břehu Želivky se nachází v geomorfologickém okrsku IIC-1C-2 Zručská vrchovina, podokrsku IIC-1C-2a Onšovecká vrchovina. Geologické podloží je převážně jednotvárné, tvořené krystalickými metamorfovanými horninami moldanubika (ruly a svory). Jižně od Borovska je geologická stavba zpestřena výskytem hadců, které jsou těženy ve velkém lomu severně od Bernartic. Mladší geologické vrstvy tvoří málo mocné pokryvy spraší a sprašových hlín, svahovin a fluviálních náplavů v údolních nivách.

Mírně zvlněný erozně denudační reliéf zájmového území se rozkládá v nadmořské výšce 360 – 450 m, v širším zájmovém území až přes 500 m. Výšková členitost se pohybuje v rozpětí 50 – 100 m a typologicky odpovídá ploché až členité pahorkatině. Původní výšková členitost se snížila až o 50 m zatopením zaříznutého údolí Želivky vodami vodárenské nádrže. Pro reliéf jsou typické rozsáhlé rozvodní plošiny a mírné svahy se sklonem 2-5°. Větší sklony jsou jenom na údolních svazích zejména v erozně zaříznutých údolí Želivky a Sedlického potoka, přičemž nejprudší údolní svahy s obnaženými skalními výchozy byly zaplaveny vzdutím vodárenské nádrže. Z antropogenních forem reliéfu je nevýraznější 860 m dlouhá a přes 50 m vysoká zemní hráz vodárenské nádrže, dále komunikační zářezy a náspy dálnice D1.

Území leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 10 s průměrnou roční teplotou 7 až 8°C a průměrným ročním úhrnem srážek 600 – 650 mm. Zima bývá mírná s nestálou sněhovou pokrývkou maximálně do výšky 210 – 30 cm. Na podzim a v zimě se vyskytují v údolí Želivky i Sedlického potoka četné mlhy. Léto bývá proměnlivé, mohou se vyskytnout suchá období.

V půdním krytu na celém území převládají hlinitopísčité kambizemě modální vyvinuté na zvětralinách krystalických hornin moldanubika.

Okolí vodárenské nádrže Želivka leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, na východním okraji fytogeografického okresu 41 Střední Povltaví, v sousedství fytogeografického okresu Hornosázavská pahorkatina (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 10 Středočeská pahorkatina, lesní vegetační stupeň 3 dubovobukový (biková a/nebo jedlová doubrava podle Neuhäuslové a kol.). Na hadcovém podloží jižně od Borovska k Bernarticím roste specifické společenstvo bazifilního hadcového boru.

Současné využití krajiny a krajinný pokryv v okolí vodárenské nádrže Želivka je typickou mozaikou zemědělských a lesních ploch, což je charakteristické pro relativně harmonickou kulturní krajinu Českomoravské vrchoviny. V zaplaveném údolí Želivky k tomu navíc přistupuje rozsáhlá vodní plocha vodárenské nádrže. Bezprostřední okolí nádrže je v 1. PHO povinně zalesněné. Větší lesní plocha je také jižně od Borovska na hadcovém podloží. Lesy jsou převážně jehličnaté tvořené smrkem a borovicí, vyskytuje se i modřín a ojedinělá jedle. Smrkové monokultury jsou ovšem silně rozvrácené suchem a kůrovcovou kalamitou posledních let. V přirozené obnově se na vykácených plochách uplatňuje řada listnáčů – buk, dub, javor, lípa, osika, bříza, líska. Na plošinách a mírných svazích mimo bezprostřední okolí vodárenské nádrže převládají rozsáhlá kolektivizovaná pole. Trvalých travních porostů je málo, vyskytují se především na svažitějších pozemcích podél malých vodních toků.

V zájmovém území se vyskytuje významná národní přírodní památka Hadce u Želivky, která na ploše 34 ha chrání typické lesní společenstvo hadcových borů v podrostu s výskytem některých kriticky ohrožených druhů rostlin vázaných na hadcové podloží. Naopak rušivě působí odvrácená strana výskytu hadců, a sice jejich těžba a následné zpracování ve velikém lomu u Bernartic.