Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Urbánní a industriální krajina Liberecka

Na počátku industrializace Česka byla poloha modelového území v těsné blízkosti německého Saska s rozvojem manufaktur a prvních průmyslových závodů zaměřených na produkci textilu mimořádně výhodná. Rychlému rozvoji Liberecka napomohla i jazyková příbuznost s obyvateli, odkud se industrializace šířila a kam také směřovala značná část produkce. Lokace výrobních objektů do údolí řeky Nisy a jejích přítoků zdůvodňovala využití potenciálu vodní energie těchto toků. První závody textilního zaměření využívaly i zkušenosti místních obyvatel z domácího zpracování vlny, lnu i bavlny, jejichž produkce byla vykupována a exportována především do Německa.

Postupná výstavba velkých textilních závodů, barvíren látek, koberců na více než století předurčila základní ekonomické zaměření celého Liberecka. Ti, co žili v blízkosti, se dokázali po práci starat i o malá pole, sklizeň sena a chov domácích zvířat (skot na mléko především). Ti pracovníci, které atraktivita průmyslu přivábila z větších vzdáleností, vyžadovali alespoň nájemné bydlení a základní služby, takže se postupně rozvíjela obytná, dopravní i hospodářská zástavba především v ose řeky Nisy. To se projevilo na zformování vysoké hustoty zalidnění (přes 325 obyvatel/km²) této osy, která ovšem po roce 1948 podstatně poklesla ve svém rozsahu. Naopak se zvětšil areál sídel s hustotou zalidnění pod 75 obyvatel/km² v celém období po druhé světové válce.

Rychlá mechanizace textilního průmyslu vedla k rozvoji Liberce a obcí v zázemí. Stěhovaly se sem stovky a tisíce obyvatel ze vzdálenějších oblastí Jizerských, Lužických hor i Krkonoš, které však nemohlo chudé zemědělství uživit. Navíc v tomto období, tedy v období druhé poloviny 19. století probíhala v těchto oblastech první fáze demografické revoluce. Toto ve vzájemném propojení ovlivnilo rychlý populační růst Liberce (a blízkého Jablonce a přilehlých obcí), který se stal v 80. letech 19. století po Praze druhým populačně největším centrem Čech. Liberec a jeho hospodářský i populační rozvoj ovlivnil i blízký Jablonec a obce mezi nimi, což postupně zformovalo Liberecko-jabloneckou aglomeraci s významnou pozicí v českém sídelním systému i hospodářství.

Poměrně vysoký počet rekreačních objektů Liberecka je do značné míry podmíněn výhodným reliéfem zázemí vlastního města a proti průměru Česka vyšší životní úrovní. Ve vlastním modelovém území je přitom koncentrována zhruba třetina všech objektů individuální rekreace. Je pravděpodobné, že část objektů individuální rekreace byla po roce 1990 rekonstruována na objekty trvalého bydlení vzhledem k výhodné poloze vůči městskému jádru.

Liberecká zástavba se šířila údolím Nisy jak k východu (dnešní modelové území Rochlice, Vesec) tak k západu směrem na Hrádek nad Nisou. Zástavba stále výrazněji ovlivňovala původní přírodní prostředí malých polí, luk a lesíků jak rodinnými domky, tak rozlehlými vilami zbohatlých majitelů továren (převážně Němci a Židé), novými podniky a sklady a také rozvojem dopravních sítí. Takový rozvoj ovlivnil i zkoumané modelové území Rochlic, Vestce, a to především v letech 1910–1940. Následný odsun německých obyvatel v letech 1945–1946 (s výjimkou „nepostradatelných“ pro chod hospodářství města) ovlivnil přesun obyvatel z vnitrozemí Cech i ze vzdálenějších oblastí (Slovensko) i zahraničí (Rumunsko, Polsko, Ukrajina). Ti dokázali využít výhod nakumulovaného bohatství obytných domů a továren, ale veřejný prostor a venkovská krajina je nezajímaly a v období 1948–1990 se okrajové čtvrtě města změnily novou panelovou zástavbou. Přitom původní tradiční zástavba poměrně chátrala. Po roce 1990 tradiční textilní průmysl nebyl ale – ani přes rychle realizovanou privatizaci – obstát v globální konkurenci s levnějšími produkty hlavně východní a jihovýchodní Asie. Došlo k útlumu a ukončení produkce a vzniku brownfieldů. Část byla znovu využita k průmyslové zástavbě, část posloužila k výstavbě obytných komplexů a domů, část pro intenzivní rozvoj obslužné sféry.

Původně předměstská krajina v Liberecké kotlině jihozápadně od centra města se již od 19. století začala začleňovat do intravilánu města jako jeho průmyslová předměstí s převahou textilnictví Již na sklonku 19. století spojila Rochlice s centrem města tramvajová trať (zrušená byla v roce 1960). V roce 1939 se pak stala Rochlice součástí Liberce (Vesec v roce 1975). Ve druhé polovině 20. století zde byla postavena panelová sídliště, kde žije okolo pětiny obyvatel města. Další změnou prošlo zájmové území po roce 1990, kdy byla řada továrních areálů přeměna na skladovací a obslužné zóny a byla zde postavena nová obchodní centra (Makro, Jysk a další). V okrajových částech se prosadila individuální bytová výstavba a pro mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 vznikl sportovní areál na jižním okraji Vesce. Odrazem tohoto vývoje je i ekonomická struktura zájmového území. Celkem bylo do analýzy zařazeno 43 ekonomických subjektů. Největším sektorem zůstává průmysl, který je zastoupen celkem 22 subjekty, 14 z nich se věnuje výrobě pro automobilový a strojírenský průmysl, dále zde najdeme chemický, dřevozpracující a nerozlišený průmysl. Stavebnictví je zastoupeno 4 subjekty. Druhé největší zastoupení má sektor služeb 15 (9 doprava a logistiky a 6 velkoobchod a skladování), přičemž řada firem z těchto odvětví má sídla mimo Liberec. Jeden podnik se věnuje těžbě a zpracování surovin, tradiční textilní průmysl již v zájmovém území není zastoupen.

Rychlá výstavba města a celé aglomerace na přelomu 19. a 20. století ovlivnila (částečně i díky reliéfu) dosti chaotickou zástavbu jak vlastního Liberce, tak i v navazujícím zázemí, které se postupně stalo součástmi města (Rochlice, Vesec). Liberecko v sídelním systému Čech zaujímalo velmi významné postavení. Především proto, že šlo o jednu z oblastí, kde industrializace probíhala velmi brzy díky jazykovým i hospodářským vazbám na sousední Sasko. Dominoval textilní a strojírenský průmysl jak v samotném Liberci, tak i v širším zázemí. To s sebou přineslo intenzivní průmyslovou zástavbu v údolí Nisy i svazích obou břehů, tak i obytnou a dopravní zástavbu ve městě a nejbližším zázemí. Město se po dlouhou dobu drželo z hlediska hospodářského významu Čech hned za Prahou. Sehrálo díky tomu významnou úlohu v meziválečném období jako centrum českých Němců a jejich snah o rozbití ČSR. Poměrně brzy byl Liberec propojen tramvajovou linkou a předtím železnicí a silnicí s blízkým Jabloncem, který rozšiřoval hospodářskou základnu vznikající aglomerace. Proto se údolím Nisy šířila nejen obytná zástavba, z níž byla snadná dojížďka do obou center aglomerace, ale také průmyslová a skladová zástavba, vzhledem k nižším cenám pozemků proti oběma centrům aglomerace. Zásadním impulzem poslední doby byla organizace mistrovství světa v klasickém lyžování, která umožnila vznik potřebných tratí a zázemí bez podstatnějšího znehodnocení přírodního prostředí. Právě tato nová zástavba umožnila vznik velkého vícefunkčního centra volného času, což představuje vynikající zázemí pro obyvatele aglomerace, ale i návštěvníky ze zahraničí. Právě obytná funkce obou modelových katastrů ve spojení s rekreačními možnostmi pro obyvatele aglomerace i návštěvníky odjinud představuje hlavní funkce modelového území v budoucnosti.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. V případě Českého krasu musel být z metodických důvodů zařazeno celé území Berouna a nikoli jen jeho část v jádrovém území. U Liberecka se tento problém nemusel řešit, protože údaje za statutární města jsou k dispozici po jednotlivých obvodech. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením. Celkem se nachází v rámci 10 modelových území přes 350 ekonomických subjektů s více jak 10 pracovníky. Do dalšího zpracování jich podle výše vymezených kritérií bylo vybráno celkem 215.

Výstupem za každé území s výjimkou Vírska a Českého lesa (žádný významný zaměstnavatel se sídlem v zájmovém území) jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední odstavec textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

, kde

A_1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A_2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.