Český kras

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá pastevní krajina Českého krasu

Modelové území v Českém krasu je součástí Poberounské geomorfologické subprovincie (V), geomorfologického celku VA-4 Hořovická pahorkatina, podcelku VA-4B Karlštejnská vrchovina a okrsku VA-4B-2 Bubovická vrchovina. Část Českého krasu na pravém břehu Berounky, již mimo jádrové území, patří ke geomorfologickému okrsku VA-4B-1 Suchomastská vrchovina. Geologicky je území součástí Barrandienu tvořeného paleozoickými sedimenty, především karbonátové povahy – devonskými a silurskými vápenci. Jádrové území katastrů Srbsko a Hostim leží přímo v jádře někdejší synklinály a jeho geologické podloží tvoří vůbec nejmladší zachovaná souvrství středočeského svrchního devonu. Kromě vápenců jsou to jílovce, prachovce a břidlice s četnými zkamenělinami. V modelovém území se nacházejí klasické paleontologické lokality, na nichž před 200 lety začínal paleontologický průzkum Českého krasu Joachim Barrande (Špičatý vrch – Barrandovy jámy). Vápencové skalní podloží vychází přirozeně na povrch na stěnách kaňonů Berounky a dolního Kačáku (Loděnice) a dále v podobě umělých výchozů v mnoha dnes již opuštěných vápencových lomech. Kvartérní pokryv je nesouvislý a málo mocný. V údolní nivě jej tvoří fluviální náplavy povodňových hlín a písků, na plošinách nesouvislý pokryv naváté spraše, na svazích svahoviny, místy na příkrých svazích skalní sutě.

Členitý reliéf se pohybuje v rozpětí nadmořských výšek od 210 m (hladina Berounky) až po 400 – 450 m a typologicky odpovídá členité pahorkatině až ploché vrchovině. Nejčlenitější pestrý reliéf je právě v zájmovém území, rozčleněném hluboce zaříznutým údolím říčky Loděnice. Dominantní makroformou reliéfu je údolí Berounky hluboké cca 100 -150 m, které Český kras rozděluje na větší severní a menší jižní část. K němu se přidává úzké kaňonovité údolí Loděnice, která přichází od Svatého Jana pod Skalou. V obou údolích vystupují četné vápencové skalní útvary v podobě skalních stěn. Se zaříznutými zarostlými údolími kontrastuje zarovnaný nebo mírně zvlněný povrch rozvodních plošin, které jsou zpravidla odlesněné a zemědělsky využívané. V jádrovém území jsou ovšem plošiny silně redukované až potlačené a místo nich se zvedají jednotlivé strukturně podmíněné zalesněné kopce, např. Doutnáč, Herinky nebo Špičatý vrch. Spojovací článek mezi vrcholovými partiemi a údolími tvoří soustava různě skloněných erozně denudačních svahů, které jsou místy rovněž strukturně podmíněné. Na mírné svahy se sklonem do 10°zpravidla směrem do údolí navazují příkré svahy se sklonem 15 – 25°až skalní srázy se sklonem přes 50°. K ojedinělým, ale význačným mikroformám reliéfu patří soustava travertinových kaskád na Bubovickém potoku. Z antropogenních tvarů reliéfu jednoznačně dominují mohutné jámové i stěnové lomy (Velká a Malá Amerika, Mexiko, Kanada, Alkazar, Na Chlumu, Holý vrch, Kréta a další) a jejich odvaly. Těžba vápence tak na mnoha místech odhalila skalní podloží a vytvořila další skalní tvary reliéfu. Opuštěné stěnové lomy v kaňonovitých údolích se snadněji začlení do krajiny, protože se vzhledem blíží přirozeným skalním tvarům, zatímco hluboké jámové lomy na plošinách vytvořily v krajině hluboké jizvy.   

Český kras leží v klimatické oblasti teplé, případně na rozhraní teplé a mírně teplé (T2 a MT 11 podle Quitta) a suché. Průměrná roční teplota dosahuje 8 až 9°C, nejvíce v nízko položeném údolí Berounky. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 500 -550 mm a území trpí zejména ve vegetačním období suchem. V údolí Berounky se tvoří četné noční a ranní mlhy. Sněhová pokrývka bývá velmi nízká a má jenom krátké trvání.

Půdní typ tvoří převážně rendziny na karbonátovém podloží. Na sprašových hlínách se místy vyskytují luvizemě, na nekarbonátovém podloží kambizemě modální. Půdy jsou většinou mělké nebo středně hluboké, na svazích silně skeletovité.

Povrchové vodní toky reprezentuje dominantní Berounka a její levobřežní přítok Loděnice, dále Bubovický potok. Na Berounce i na Loděnici se občas vyskytují povodně. Jinak je povrchová vodní síť v krasu velmi řídká. Místy se vyskytují krasové prameny a vyvěračky. Antropogenní jezera se vytvořila na dně hlubokých opuštěných lomů Velká a Malá Amerika. 

Podle fytogeografického členění se území nachází ve fytogeografickém obvodu teplomilné květeny České termofytikum, fytogeografický okres 8 Český kras (podle Skalického a kol.). Lesní vegetační stupeň je převážně 2 – bukodubový, přírodní lesní oblast 8 – Křivoklátsko a Český kras. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. tvořila černýšová dubohabřina, místy lipová doubrava a teplomilná středoevropská doubrava, na vlhčích zastíněných svazích i květnatá vápnomilná bučina. Na skalních výchozech a výslunných skalnatých stráních se fragmentárně vyskytují ostrůvky skalní stepi s křovinami.

V současném využití krajiny zejména v okolí dolního toku Loděnice převládají listnaté lesy. Na plošinách a mírných svazích západně od Hostimi, východně od Srbska nebo v okolí Bubovic se ještě vyskytuje orná půda, v členitějším reliéfu je zemědělská půda zatravněná. V okolí Hostimi se vyskytují zbytky extenzivních vysokokmenných zatravněných ovocných sadů.

Celé sledované území je součástí chráněné krajinné oblasti Český kras. Většina jádrového území, s výjimkou polí a intravilánu, je navíc zahrnuta do národní přírodní rezervace Karlštejn. Tato významná rezervace patří k největším a nejcennějším přírodním územím České republiky. Na ploše 1547 ha chrání výjimečnou rozmanitost živé i neživé přírody a je považovaná za přírodně nejbohatší území středních Čech. Management chráněného území podporuje udržení této rozmanitosti mimo jiné řízenou pastvou, kosením a vyřezáváním náletových porostů na stanovištích skalních stepí, aby se na nich zachoval mozaikovitý charakter nelesní krajiny. Musí se odstraňovat také nepůvodní invazní akát, který má tendenci šířit se na cenných stanovištích teplomilné stepní květeny. Většinu NPR Karlštejn pokrývá ale listnatý les přirozeného nebo přírodě blízkého druhového složení s pestrým druhovým složením a bohatým křovinatým podrostem. Rostou zde teplomilné doubravy a dubohabřiny, suťové lesy, květnatá vápnomilná bučina, na skalách se ojediněle vyskytuje reliktní borovice a keře jalovce nebo endemického jeřábu barrandienského. Nepůvodní vysázené borovice černé a modřín se nechávají dožít a neobnovují se. Největší bezzásahová zóna v rámci NPR Karlštejn zahrnuje lesní porosty vrchu Doutnáč, který se nachází právě v jádrovém území mezi Hostimí a Srbskem.

Jádrové území, které leží v srdci Českého krasu, je intenzivně turisticky využívané. V minulosti je objevili trampové a založili zde staré trampské osady, postupně k nim přibyla pěší turistika a nově populární cykloturistika. Navíc Berounka je zde dobře splavná pro sportovní lodě, výjimečně je možné sjíždět i Loděnici. Skalní stěny bývalých lomů představují výborné tréninkové lezecké stěny a našly horolezecké využití. U blízkého Karlštejna bylo vybudované prestižní golfové hřiště, na němž se v zimě v případě trvání sněhové pokrývky upravují lyžařské běžecké tratě. Lze tedy říci, že území je atraktivní a využitelné pro všechny druhy venkovních rekreačních a turistických aktivit. Území je proto tradičně protkané hustou sítí značených turistických cest pro pěší turistiku, k nimž nově přibyly cyklotrasy (cyklotrasa Po stopách českých králů) a naučné stezky (naučná stezka Srdcem Českého krasu, Svatojánský okruh a další).