Zlatohorská vrchovina

Kulturní památky a památková území

Jakub Jelen

Kulturní památky představují komplex dědictví, reprezentují takové hodnoty a významy vztahující se k minulosti, které mají být chráněny a zachovány i pro budoucí generace. Památková péče se zaměřuje na výzkum památek, jejich identifikaci, ochranu, dokumentaci či správu (Kuča 2018; Harvey 2001; Smith 2006). V mezinárodní rovině se ochraně památek věnuje organizace UNESCO, v Česku pak Národní památkový ústav (NPÚ), který je odbornou organizací státní památkové péče zřizovanou Ministerstvem kultury ČR.

Cíle

Hlavním cílem je poznání památek a památkových území evidovaných v Památkovém katalogu NPÚ, které mají souvislost se sledovanou přeměnou krajiny v jádrových (případně v širších zájmových) územích.

Data a metody

Seznam kulturních památek byl vytvořen na základě podrobné rešerše zdrojů Národního památkového ústavu. Tato instituce vytváří a spravuje tzv. Památkový katalog, který je dostupný na webových stránkách https://www.pamatkovykatalog.cz. Jedná se o relativně nový systém evidence památek obsahující komplexní údaje o jednotlivých objektech, kterých se dotýká zájem památkové péče. Katalog obsahuje základní popisné informace o památkách včetně fotografií a odkazů na umístění památek v katastrální mapě.

Za kulturní památky vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věc (popřípadě jejich soubor), který je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Jako památky jsou, pro jejich historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty, vnímány projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Památky mohou také mít přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.

Pro potřeby analýzy zájmových území byly z Památkového katalogu účelově selektovány pouze ty památky, které se přímo vztahují k charakterizované přeměně krajiny, tj. odkazují či připomínají specifický historický vývoj společnosti či hodnoty a významy odkazující na specifickou lidskou činnost v dané krajině. V Památkovém katalogu je každá památka textově popsána a zároveň je v něm uveden „popis památkové hodnoty“ určitého objektu. V mapě zobrazené památky byly selektovány na základě údajů obsažených v tomto popisu.

Výběr památek byl prováděn především z toho důvodu, aby došlo k co nejlepšímu vystižení charakteru zkoumané krajiny, jelikož Památkový katalog obsahuje velké množství záznamů, které reprezentují různá historická období či památkové hodnoty. V některých jádrových územích se však památky dokumentující sledovanou změnu krajiny nevyskytovaly, a proto bylo hledání rozšířeno na všechna katastrální území v zájmové oblasti. 

U každé památky je evidováno:

  • katalogové číslo,
  • název památky,
  • katastrální území, ve kterém se památka nachází,
  • kategorie památky (drobný objekt, objekt, areál, území),
  • datum získání statutu památky a památkové ochrany,
  • datum ztráty památkové ochrany,
  • typ památkové ochrany (kulturní památka, národní kulturní památka, dědictví),
  • anotace (stručný popis),
  • lokalizace (GPS souřadnice),
  • zdroj dat.

Zlatohorská vrchovina

Výsledky

V zájmovém území Nízký Jeseník – Zlatohorská vrchovina jsou sledovány zaniklé krajiny horského zemědělství. V území se nachází velké množství kulturních památek spojených se zemědělskou výrobou, především se jedná o venkovské domy, stodoly nebo usedlosti. Zajímavé jsou také objekty reprezentují kombinaci církevních a zemědělských hodnot, jako je např. barokní fara z r. 1766 tvoří s hospodářským stavením v katastru Domašov u Jeseníka. Převážná část památek získala ochranu v rozmezí let 1950–1969 a žádnému objektu nebyla památková ochrana odejmuta.

Důležité je také zmínit, že se v území nachází i několik industriálních nebo montánních kulturních památek. Důlní díla se vyskytují především v katastru Heřmanovice, kde je možné nalézt např. rudný důl Karel. Toto původně středověké důlní dílo s dalšími pozdějšími exploatacemi je významným dokladem těžby ve zlatohorském revíru. Středověkou těžbu dokládá také soubor hald, ústí štol a komínů. Pozůstatkem těžby v 60.–80. let 20. století je monumentální propadlina Žebračka, která začala na jedné z opuštěných těžebních komor vznikat kolem roku 1988. Uvedené památky dokládají, že krajina nebyla formována pouze horským zemědělstvím, ale také intenzivní báňskou činností.

Použitá literatura a zdroje

  • KUČA, K. a kol. (2018): Průvodce po památkách ve správě Národního památkového ústavu. Národní památkový ústav, Praha.
  • Národní památkový ústav (2006): Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha.
  • Národní památkový ústav (2015): Památkový katalog. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz
  • SMITH, L. (2006): The Uses of Heritage. Routledge, London–New York.
  • Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz (online 5. 11. 2018).

Zlatohorská vrchovina

Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Nízký Jeseník

Zlatohorská vrchovina

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

 

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Nízký Jeseník

Zlatohorská vrchovina

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Nízký Jeseník je zařazeno do analýz v rámci projektu Zaniklé krajiny jako oblast zaniklého horského zemědělství. Zemědělský ráz obcí (v kartodiagramu na obr. 2 žlutě), popřípadě zemědělskou tradici lokalit v minulosti, reflektuje jen pět obecních znaků (svůj znak má celkem 23 z 24 obcí v zájmovém území). Ve znacích obcí Brantice, Petrovice a Vysoká zemědělství symbolizuje figura radlice. Ve znaku Vysoké má stejnou funkci i zelená tinktura (barva). Zelená znázorňuje zemědělský charakter lokality i v případě znaků obcí Široká Niva a Hošťálkovy (kde je ale i symbolem pro lesnatost okolní krajiny, k místním loukám v tomto znaku navíc odkazují i v něm zobrazené kvítky). Zelená barva ve znacích obcí Holčovice a Karlovice poukazuje na okolní lesy („zelená“ kategorie). Lesnatost krajiny zájmového území Nízký Jeseník značí i symboly listnatých stromů ve znacích obcí Bělá pod Pradědem, Slezské Rudoltice a Zlaté Hory. V případě znaků Bělé pod Pradědem a Zlatých Hor je listnatý strom zároveň symbolem pro (s rozsáhlými lesními porosty v regionu související) tradiční hospodářskou činnost – dřevařství. Na dřevařskou tradici poukazují i klády, sekera a kůň ve znaku obce Holčovice a také sekery ve znaku Ludvíkova. Hospodářské symboly (v kartodiagramu červeně) jsou v symbolice obcí v Nízkém Jeseníku vůbec nejčastějším prvkem. Znaky často vypovídají i o historické tradici těžby barevných kovů, stříbra a zlata – ve znaku obce Andělská Hora je zobrazena štola, horník s kolečkem a hornická kladívka; hornická kladívka jsou i ve znaku Janova; znak Vrbna pod Pradědem obsahuje obrazy skály, štoly a horníka; a těžba zlata je znázorněna zobrazením horníka a skály i ve znaku Zlatých Hor. Znak obce Karlovice odkazuje na tradici zpracování železné rudy figurami kleští, kokily a kovadliny. Železářské kleště jsou i ve znaku Ludvíkova. Ve znaku Malé Morávky dělo a koule reprezentují místní historickou slévárnu, pro kterou byla obec v 17. století známá. Mezi symboly tradiční hospodářské činnosti v regionu jsou zařazeny také stříbrná fontána jako odkaz k lázeňství ve znaku Karlovy Studánky a palečné kolo symbolizuje mlýn ve znaku Široké Nivy.

I další prvky objevující se ve znacích obcí v zájmovém území Nízký Jeseník vypovídají o tom, jak vypadá zdejší krajina. Její hornatost a polohu obcí ve vyšších polohách nebo na úpatí místních vrcholů značí hory znázorněné ve znaku Andělské Hory, trojvrší ve znaku Bělé pod Pradědem a Janova, a pilovitá hlava znaku obce Holčovice. K symbolům znázorňujícím polohu obce („oranžová“ kategorie) patří slunce a modrá tinktura ve znaku Světlé Hory, která poukazuje na místní zdravé horské klima. K horám patří specifická fauna. Znak Jeseníku zobrazuje medvěda, znak Vrbna pod Pradědem lišku. Ve znaku Třemešné je znázorněna volavka, která souvisí s krajinou na Osoblažsku. Místní typické krajinné a přírodní prvky („fialová“ kategorie) najdeme i ve znacích Krasova (strom a ptáci odkazují k přírodní rezervaci Krasovský kotel) a Města Albrechtice (figura topolu symbolizuje místní vzrostlé stromy tohoto druhu). Poměrně ojedinělými (alespoň v porovnání s jinými regiony, kde jsou velmi časté) jsou odkazy k vodním tokům („modrá“ kategorie). Modrou tinkturou je ve znaku Petrovic znázorněn pramen řeky Osoblahy, ve znaku Široké Nivy je zvlněným břevnem odkázáno k řece Opavě, a v případě Třemešné je zvlněná pata symbolem pro místní potok Mušlov.

K 1. 10. 2021 má v zájmovém území Nízký Jeseník obecní znak 95,8 % obcí (23 ze 24 obcí).

Použitá literatura a zdroje

  • BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
  • DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
  • KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
  • PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
  • ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
  • ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
  • Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Zlatohorská vrchovina

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

Zlatohorská vrchovina

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

  1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:
  • se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
  • nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).
  1. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 
  • instituce lokálního významu;
  • instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

 

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Nízký Jeseník (Zlatohorská vrchovina)

Zlatohorská vrchovina

 

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Lokalita

Název expozice

Webové stránky muzea / expozice

Jeseník

1. Muzeum Vincenze Priessnitze Jeseník

https://www.muzeumjesenik.cz/cz/o-nas/33-rodny-dum-vincenze-priessnitze.html

2. Vlastivědné muzeum Jesenicka

http://www.muzeum.jesenik.net

Bělá pod Pradědem

Venkovský skanzen Bělá pod Pradědem

http://www.zdjesenik.cz/

Zlaté Hory

Městské muzeum Zlaté Hory

http://www.zlatehory.cz

Janov

Muzeum Janov

http://www.mestojanov.cz/muzeum/ds-1021/p1=2993

Albrechtice

Muzeum kočárků

https://muzeum-kocarku.webnode.cz/

Karlovice

Kosárna Karlovice

https://www.mubr.cz/page.php?name=Kosarna

Andělská Hora

MiniMuzeum města Andělská Hora

http://andelskahora.info/minimuseum.html

Malá Morávka

Muzeum Kapličkový vrch

http://www.muzejnik.cz

 

Výsledky

Zájmové území Nízký Jeseník je poměrně bohaté na množství paměťových institucí. Sledované proměně krajiny horského zemědělství se přímo věnují dvě z nich. Venkovský skanzen v Bělé pod Pradědem přináší seznámení se zemědělskou technikou, ale i předměty používanými v běžných domácnostech horského venkova Jeseníků. Skanzen přímo navazuje na funkční Zemědělské družstvo Jeseník, v němž se nachází sýrárna i možnost ubytování pro návštěvníky. Druhou institucí, která přináší poznatky z oblasti zemědělství a lesnictví Jeseníků, je kosárna Karlovice. Nejen obsahem svých expozic, ale i samotnou architekturou objektu přibližuje návštěvníkům venkovské hospodářství horské oblasti.

Ostatní expozice nacházející se v zájmovém území se zabývají velkým množstvím rozličných témat. Zajímavé jsou expozice věnované čarodějnictví v regionálním Vlastivědném muzeu Jesenicka, Muzeum kočárků v Albrechticích nebo na lázeňství zaměřené expozice Muzea Vincenze Priessnitze v Jeseníku.

Archivní dokumenty zájmového území Nízký Jeseník lze nalézt zejména ve Státním okresním archivu v Jeseníku.

Použitá literatura a zdroje