Broumovsko

Mapy přírodních poměrů

 Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika 

 Nadmořská výška Orientace reliéfu Sklonitost
Výška Orientace Sklonitost
     
 Roční úhrn srážek Průměrná roční teplota Prům. délka vegetační sezóny
Srážky Teplota Vegetace
     
  Geologická mapa  
  Geologická mapa  

Broumovsko

Socioekonomická charakteristika

 Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Broumovsko: přeměny krajiny intenzivního zemědělství

Modelové území se nachází asi 20 km od okresního města Bruntál, v okrese s nejnižší životní úrovní a s nejvyšší nezaměstnaností z celého Česka. Na toto území a širší zázemí významně dopadl geopolitický vývoj v konci a po 2. světové válce, neboť dnešní blízké polské zahraničí, bylo až do roku 1945 součástí německé říše. Došlo k zásadní výměně obyvatelstva, sem imigrovalo několik desítek tisíc obyvatel, ale šlo pouze o třetinu počtu původního obyvatelstva. Analyzované území představují vzájemně oddělená horská údolí s obcemi periferní polohy, které se nacházejí v údolí toku horní Opavy a jejích přítoků (asi 500–700 m n. m.). Osou území jsou vodní toky (typické potoční osídlení), kde na sebe jednotlivá sídla navazují, a jsou propojena jedinou komunikací.

Výborné klimatické podmínky a dostatek povrchové i podzemní vody vedl k pozvolna se rozšiřující funkci rekreační a léčebné. V jádru území Holčovicích byl založen vodoléčebný ústav (dnes Doléčovací středisko Horní Holčovice/Spálené).

Totální výměna obyvatelstva v celém zájmovém území vedla ke snížení intenzity hospodaření jak v horském zemědělství, tak v dalších aktivitách (lesnictví, řemesla aj.). Část zemědělské půdy byla znovu zalesněna (zčásti sukcesí, částečně organizovaně), část ponechána ladem a postupně se měnila na „novou divočinu“.

Mnoho domů zůstalo opuštěných, neboť počty imigrantů byly cca na úrovni pětiny stavu původního počtu obyvatelstva. Nevyužívané objekty (domy, malé dílny) byly po roce 1946 strženy, některé naopak zrekonstruovány, což umožnilo rozvoj od 70. let nárůst rekreační funkce území. Domy byly využívané převážně obyvateli Opavy či vzdálenější Ostravské aglomerace. Udržení vysoké kvality přírodního prostředí dává do budoucna možnost nadále využívat zdejší krajinu k rekreačním účelům. Vzhledem k perifernosti území nedošlo po odsunu Slezanů (zdejších českých Němců) k zalidnění na předválečnou úroveň, což bylo jedním z důvodů charakteristické extenzifikace hospodářského využití území.

Území Holčovic tvoří několik místních částí. Z pohledu ekonomických aktivit je nejzajímavější částí Spálené. Provoz léčebny v místní části Spálené byl zahájen 29. července 1951 pod názvem Osada bojovníků za střízlivost se statutem samostatného psychiatrického střediska oblastní nemocnice v Opavě. Později byl oficiální název tohoto střediska Protialkoholní oddělení Horní Holčovice, bylo jedním z oddělení Psychiatrické léčebny Opava. Později byl oficiální název „Doléčovací středisko Horní Holčovice – stanice pro léčbu závislosti na alkoholu a nealkoholových drogách – muži“ a středisko spadá pod oddělení D neboli oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické nemocnice v Opavě.

Od svého založení prodělalo toto zařízení značný rozmach. Z původně neobydlených zbytků stavení rychle pustnoucích, se po jejich rekonstrukcích stávaly postupně obyvatelné a modernější budovy pro pacienty i zaměstnance léčebny. Byla vybudována nová příjezdová komunikace, zavedeno veřejné osvětlení. Byl zajištěn centrální zdroj vody, vodovod, dále zařízení pro volnočasové aktivity (volejbalové hřiště, kuželna, vodní nádrž a nealkobar pro pacienty). Tyto práce byly prováděné formou svépomocné práce hospitalizovaných pacientů. Původní tradiční charakter této vesnice zůstal poměrně zachován, třebaže mnoho stavení bylo zbouráno nebo rekonstruováno.

Léčebný program tohoto střediska byl již od počátku zaměřen na plnění pracovní terapie a později rozšířen o terapii sportovní, kulturní a osvětovou. V současné době slouží toto oddělení nejen pro léčbu osob závislých na alkoholu a jiných nealkoholových drogách, ale i pro osoby s problémem patologického hráčství a v rámci rekondičních pobytů i pro další pacienty s různými duševními nemocemi. V roce 2020 měla léčebna kapacitu 50 lůžek, rozmístěných v jednotlivých budovách. Raritou tohoto Léčebného zařízení je dřevěná zvonice na svahu pod budovou ošetřovny, která byla v minulosti v zimních měsících využívána jako márnice.

Zajímavostí sídla je dřevěná budova s balkónem, zvaná Hájenka (nyní přechodná ubytovna zaměstnanců), která se v minulosti nacházela několik km západním směrem na pokraji lesa a která byla v roce 1957 v rámci pracovní terapie pacienty rozebrána a po částech přemístěna a postavena na současném místě nad budovou ošetřovny.

Zajímavostí tohoto modelového území bylo v minulosti prolínání obyvatelstva zaměřeného na náboženství katolické a luteránské, či německé evangelické církve. Kostel vybudovaný v roce 1896 sotva přežil druhou světovou válku, v rámci tažení bolševiků proti církvi byl kostel zbourán kolem roku 1950. Jako většina obcí v této části hornatého Slezska došlo ke snížení počtu obyvatel proti roku 1869 na 7–8 %.

V roce 1930 byla obec z hlediska národnostní struktury prakticky jednoznačně německá a převážně evangelická (1 Čechoslovák, 954 Němců; 245 římských katolíků, 719 obyvatel vyznávalo evangelické náboženství).

Ve Spáleném dnes ministerstvo vnitra eviduje 196 adres, z toho 149 čísel popisných tvoří trvale obydlené objekty, a dalších 47 čísel evidenčních, což představovalo dočasné či rekreačně užívané objekty. Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 142 domů, z toho jen 37 trvale obydlených.

Komora je další částí obce Holčovice v okrese Bruntál. Prochází zde silnice II/453. Počet obyvatel Komory (Staré a Nové) podle sčítání nebo jiných úředních záznamů se vyvíjel směrem k trvalému úbytku bydlících obyvatel. V roce 1930 žilo v této místní části 402 obyvatel německé národnosti, z nichž se k římsko-katolickému náboženství hlásilo 241obyvatel, k evangelickému 161 obyvatel. V letech 1945 a 1946 bylo téměř všechno obyvatelstvo vystěhováno na území tehdejší sovětské okupační zóny, později NDR). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 52 domů, z toho 21 trvale obydlených. Počet obyvatel se v místní části trvale snižoval (za 150 let asi na čtvrtinu) a dnes jednoznačně převažují starší obyvatelé penzijního věku bez významnějších ekonomických aktivit.

Třetí z místních částí modelového území je nejmenší Hejnov. V roce 1930 všichni obyvatelé byli německé národnosti, a proto byli po válce odsunuti. V roce 1930 se hlásilo k římsko-katolické církvi 250 obyvatel a 83 k evangelické církvi. Aktuální počet obyvatel se proti roku 1869 snížil asi 3,5x, dnes zde žije asi 120 obyvatel. V Hejnově je evidováno 72 adres: 69 čísel popisných (trvalé objekty) a 3 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty). Na rozdíl od předchozích dvou místních částí je zde podstatně nižší využití domů k rekreačním účelům. Hlavním důvodem je zřejmě lepší dopravní dostupnost k větším centrům v okolí.

Periferní oblast Broumovského výběžku v blízkosti hranic s Polskem prošla významnou změnou i z hlediska ekonomické aktivity. Převažující zemědělská činnost doplněná především textilní výrobou (několik objektů především v Martínkovicích) byla typická pro celé Broumovsko. Typická byla i kovozemědělská populace, kdy dojíždění zejména do Broumova a Meziměstí umožnila železniční trať, která však po zastavení provozu do Polska. Již po roce 1945. byla zrušena v 90. letech 20. století (dojížďka za prací pokračuje autobusy a individuální dopravou). Postupně došlo k zániku textilního průmyslu a transformaci zemědělství (zajímavostí je příchod několika farmářů z Nizozemska) a částečně začal rozvoj cestovního ruchu (agroturistika, camping), stejně jako drobné služby v návaznosti na znovuotevřený silniční přechod do Polska. Ten však přináší i problémy v podobě zesílené přepravy z blízkého polského dolu na melafyr (myšlenka na obnovení železnice jako převážně nákladní byla z ekologických důvodů zamítnuta). Převažují tak drobní zaměstnavatelé a přes 10 zaměstnanců mají pouze dva subjekty (transformované zemědělské družstvo a jedná strojírenská firma).

Zmíněná sídla modelového území jsou typická potočním charakterem rozmístění jednotlivých domů. Zástavba je po obou březích Opavice v poměrně úzkém a klikatícím se údolí. Území postižené poválečným odsunem českých Němců, v tomto případě spíše Slezanů hovořících německy, bylo dosídlena částečně z československého vnitrozemí, částečně ze zahraničí. Uvolněné objekty, jak rodinné domy, tak malé dílny, byly po roce 1946 strženy, některé naopak zrekonstruovány, což umožnilo rozvoj lázeňské funkce či vyšší kvalitu trvalého nebo rekreačního bydlení. Některé objekty se od 70. let transformovaly na rekreační objekty převážně obyvatel Opavy či vzdálenější Ostravské aglomerace. Udržení vysoké kvality přírodního prostředí dává do budoucna možnost nadále využívat zdejší krajinu k rekreačně léčebným účelům. Vzhledem k perifernosti území nedošlo po odsunu Slezanů k zalidnění na předválečnou úroveň, což bylo jedním z důvodů charakteristické extenzifikace zemědělského využití území. Část zemědělské půdy byla znovu zalesněna (zčásti sukcesí, částečně organizovaně), část ponechána ladem a postupně se měnila na „novou divočinu“.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011   Vývoj počtu domů 1869–2011
Počet obyvatel   Počet domů
     
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011   Struktura ekonomických subjektů 2020
Obyvatel na dům   Ekonomické subjekty

 

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.

Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

vzorec, kde

A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.

Broumovsko

Mapy socioekonomických poměrů

 Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

     
 Hustota zalidnění v roce 1869 Hustota zalidnění v roce 1950 Hustota zalidnění v roce 2011
Hustota zalidnění Hustota zalidnění Hustota zalidnění

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

Ekonomické aktivity Ekonomické aktivity Ekonomické aktivity

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

Počet obyvatel připadající
na jeden dům v roce 1869
Počet obyvatel připadající
na jeden dům v roce 2011
Ekonomické aktivity Počet obyvatel Obyv dum Virska prehrada 2011 zm
 

 

Vyjížďka do zaměstnání

 
  Vyjizdka

 

Index změny  Index změny
Index změny Index změny

Broumovsko

Fyzickogeografická charakteristika

 Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Přeměněná krajina intenzivního zemědělství: Broumovsko (Martínkovice, Otovice)

Broumovsko představuje pásmo sníženého reliéfu mezi horskými jednotkami Krkonoš a Orlických hor. Nachází se v Orlické podsoustavě (IVB), v geomorfologickém celku Broumovská vrchovina (IVB-1). Větší kotlinová část řešeného území leží v podcelku IVB-1C Meziměstská vrchovina, okrsku IVB-1C-1 Broumovská kotlina. Na západě se výrazným svahem zvedá kuesta Broumovských stěn IVB-1B-1d), které patří k Polické vrchovině (IVB-1B-1). Geologické podloží Broumovské kotliny tvoří permské a triasové pískovce a jílovce, překryté drobnými sprašovými pokryvy a pleistocenními říčními terasami Stěnavy. V Broumovských stěnách vystupují kvádrové pískovce křídového stáří.

V reliéfu se projevuje ostrý kontrast mezi sníženým plochým reliéfem Broumovské kotliny a členitým reliéfem tektonicky vyzdvižené kuesty Broumovských stěn Povrch Broumovské kotliny leží v nadmořské výšce 360 – 450 m, výškové rozdíly se pohybují v rozpětí 30 – 70 m a reliéf typologicky odpovídá ploché pahorkatině, místy je dokonce téměř rovinatý. Kuesta Broumovských stěn obrácená svým čelem k severovýchodu do Broumovské kotliny se naopak prudce zvedá z nadmořské výšky 450 m na západním okraji kotliny na 650 – 700 m ve vrcholových polohách (na jihu i výše – Božanovský Špičák 773 m, Koruna 769 m). Výškové rozdíly tak dosahují 200 – 300 m odpovídají typu členité vrchoviny. Reliéf Broumovských stěn je detailně rozčleněn na množství skalních tvarů vzniklých selektivním zvětráváním kvádrových pískovců a odnosem zvětralého písčitého materiálu. Vyskytují se zde pískovcová skalní města, vypreparované skalní věže, skalní stěny, krátké pískovcové suché kaňony, skalní plošiny, skalní hřiby, z mikroforem reliéfu četné voštiny a skalní mísy.  

Broumovská kotlina leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 2 a MT 7, okrajová pohoří Javoří hory a Broumovské stěny již patří do oblasti chladného podnebí CH7. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7°C, v horách je nižší. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje v kotlině ve srážkovém stínu 600 – 700 mm, v horách 700 – 800 mm. Kotlinová poloha při řece Stěnavě vede k častým inverzním situacím s mlhami, zatímco horské polohy lemující kotlinu mohou být nad inverzí. Vzhledem k izolaci území horskými hřbety se v zimě vyskytují pravidelně období se sněhovou pokrývkou, která dosahuje zpravidla výšky do 20 cm, v okrajových pohořích i více.

Půdní kryt Broumovské kotliny tvoří převážně kambizemě modální, na sprašovém pokryvu západně a jihozápadně od Broumova i luvizemě a hnědozemě luvické. Na okrajích kotliny, na úpatí Broumovských stěn a v Javořích horách se vyskytují kambizemě dystrické a modální. Na pískovcích Broumovských stěn se vytvořily podzoly arenické a mělké nevyvinuté litozemě.  

Broumovsko leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický okres 58 Sudetské mezihoří, podokres 58c Broumovská kotlina (podle Skalického a kol.). Broumovské stěny tvoří samostatný podokres 58g s odlišnou psamofytní květenou na kvádrových pískovcích. Přírodní lesní oblast (PLO) 24 Sudetské mezihoří, lesní vegetační stupeň 3 bukovodubový v kotlině, 4 bukový na okrajových svazích Broumovských stěn a Javořích hor a 5 jedlovobukový ve vyšších polohách Broumovských stěn a Javořích hor. Podle Neuhäuslové a kol. by potenciální přirozenou vegetaci tvořila černýšová dubohabřina v nižších polohách Broumovské kotliny, květnatá bučina na okrajích kotliny a na svazích pohoří a kyselá bučina s jedlí ve vyšších polohách, na kvádrových pískovcích Broumovských stěn také s reliktní borovicí.

Broumovská kotlina je především ve své jižní části, v jádrovém území obcí Martínkovice a Otovice, odlesněná a poměrně intenzivně zemědělsky využívaná ve velkých půdních blocích jako orná půda. Část bývalé orné půdy, zejména na okrajích kotliny nebo na svazích nad údolím Stěnavy východně od Otovic (Vápenka) byla zatravněna a je využívaná jako pastvina k extenzivní pastvě skotu. Místy se vyskytují aluviální louky v nivě Stěnavy pod Broumovem, ale nemají velké plošné rozšíření. Les souvisle pokrývají příkrý svah kuesty i vrcholové polohy Broumovských stěn a také hlavní hřbet vzdálenějších Javořích hor. V lese na Broumovských stěnách roste smrk, borovice, modřín, buk, místy jedle, na pískovcových skalách reliktní borovice lesní  a bříza s hustým podrostem borůvky a vřesu. V přirozené obnově lesa se zmlazuje smrk i buk, na skalách borovice a bříza.

Celé zájmové území leží v chráněné krajinné oblasti Broumovsko, která byla vyhlášena na ochranu specifické kulturní krajiny s vysokými kulturními i přírodními hodnotami. Broumovské stěny jsou vyhlášeny jako národní přírodní rezervace, která na ploše 557 ha chrání přirozený reliéf pískovcových skalních měst a dalších, často jedinečných pískovcových útvarů (skalní hřiby) s přírodě blízkými ekosystémy zachovalých reliktních borů a svahových bučin. Kostely v Martínkovicích a Otovicích patří ke skupině barokních kostelů Broumovska a jsou památkově chráněny, stejně jako některé statky broumovského typu.