Želivka

Objekty pro zemědělskou výrobu

Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Vít Jančák

Cíle

Cílem je analyzovat objekty pro zemědělské hospodaření v jednotlivých modelových územích. U jednotlivých objektů pro zemědělské hospodaření bylo cílem zjistit jednak jejich aktuální fyzický stav (rekonstruované, zanedbané ale používané, zchátralé) a jednak jejich aktuální využití (zemědělství, jiný účel, nepoužíváno).

Data

Základem pro hodnocení byla terénní práce, resp. fotodokumentace jednotlivých objektů pořízená přímo v terénu.

Metody

Současný stav a aktuální využití zemědělských objektů bylo zjišťováno metodou přímého pozorování v terénu. Byla pořízena fotodokumentace zemědělských objektů a na jejím základě byly jednotlivé objekty zařazeny do typů podle současného fyzického stavu objektu a podle jeho současného využití.

Stav (před lomítkem)
A – opravené, po rekonstrukci
B – zanedbalé, ale používané
C – zchátralé (abrobrownfield)

Využití (za lomítkem)
A – pro zemědělství
B – pro jiné účely (výroba, obchod, rekreace a služby, obecní využití apod.)
C – nevyužito

Výsledky

Lokalita

Místo

Číslo fotografie

Stav / způsob využití

Současnost

Minulost

Popis

Bernartice

 

1, 2

A/A

nově vzniklý soukromý zemědělský areál (přestavba části JZD)

část areálu JZD

 

Horka II

Horka II centrum

3, 4

A/B

obecní úřad obce Horka II

zemědělský areál správní budova

zámek a přilehlé hospodářské budovy

Horka II

Horka II u řeky

5

C/C

agrobrownfield

bývalý kravín

 

Čejetice

 

6, 7

B/A–B

smíšené hospodářství

bývalý kravín

soukromý zemědělec a sklad dříví

Horka II

Horka II západ

8

B/B

truhlářství Antonín Jelínek

bývalý sklad JZD

 

Horka II

Horka II u řeky

9, 10

A/B

kemp Horka

bývalý mlýn

dlouhodobě využíván k pohostinství a rekreaci (kemp, půjčovna lodí, chatky)

 

Foto 01
Foto 01
Foto 02
Foto 02
Foto 03
Foto 03
Foto 04
Foto 04
Foto 05
Foto 05
Foto 06
Foto 06
Foto 07
Foto 07
Foto 08
Foto 08
Foto 09
Foto 09
Foto 10
Foto 10

Želivka

Zemědělský půdní fond

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Orná půda Lesní porosty

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010
Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010
Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Trvalé travní porosty
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010
Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Území bylo až do druhé světové války výrazně periferní s vysokým podílem zemědělského půdního fondu, který byl částečně využíván k samozásobení. Vrcholu zornění bylo v území dosaženo v konci 19. století, kdy některé SÚJ měly podíl orné půdy i nad 70 % výměry zemědělského půdního fondu. V současnosti jen asi 13 SÚJ v oblasti má podíl orné půdy nad 58 %. Trvalé travní porosty po roce 1896 dlouhodobě narůstaly, dnes v některých SÚJ dosahují až 30% podílu z celkové výměry zemědělského půdního fondu. Zajímavý je dlouhodobě slabý pokles rozlohy lesních ploch. Celkově lze konstatovat, že došlo k poklesu intenzity zemědělského a lesnického hospodaření v blízkosti vodní nádrže a k restrukturalizaci zemědělské výroby především v I. pásmu ochrany vodního zdroje.

ZPF orná půda ZPF trvalé travní porosty ZPF  lesní plocha

Podíl orné půdy na výměře
zemědělského půdního fondu (v %)

Podíl trvalých travních porostů
na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)

Podíl lesních ploch na celkové
výměře katastru (v %)

Literatura

  • BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
  • BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
  • Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.

Želivka

Přírodní podmínky pro zemědělství

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření jsou souhrnem mnoha dílčích ukazatelů. Ovlivňují je zejména půdní a klimatické podmínky a charakter reliéfu. Souhrnně lze přírodní podmínky pro zemědělské hospodaření vyjádřit produkční schopností zemědělské půdy a průměrnou úřední cenou zemědělské půdy.

Produkční schopnost Česko Cena ZP Česko
Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech)
Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)
Úrodnost zemědělské půdy
(průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Cíle

Cílem je dokumentovat a zhodnotit přírodní podmínky jednotlivých modelových území pro zemědělské hospodaření. Pro hodnocení jsme zvolili syntetické ukazatele, které v sobě zahrnují jednotlivé dílčí složky přírodních předpokladů (půdní, klimatické, charakter reliéfu).

Data a metody

Produkční schopnost zemědělské půdy se udává v bodech, přičemž bodové ohodnocení konkrétní územní jednotky udává vztah k nejúrodnější bonitované půdně ekologické jednotce v Česku, která má hodnotu 100 bodů. Územní jednotka s bodovým ohodnocením 50 má tak poloviční úrodnost ve srovnání s nejúrodnější bonitovanou půdně ekologickou jednotkou. Druhým použitým ukazatelem vyjadřujícím úrodnost zemědělské půdy je průměrná cena jednoho m2 zemědělské půdy, která je stanovena na základě diferenciace bonitovaných půdně ekologických jednotek a vyjadřuje proto úrodnost zemědělské půdy (nejedná se tak o cenu tržní). 

Produkční schopnost  Cena ZP 
Produkční schopnost zemědělské půdy (v bodech)
Číslo udává vztah k nejúrodnější BPEJ v Česku (= 100 bodů)

Úrodnost zemědělské půdy
(průměrná cena zemědělské půdy v Kč na 1 m2)

Výsledky

Přírodní podmínky oblasti kolem Želivky charakterizují nadmořské výšky mezi 350–450 m a poměrně zvlněný terén se zahloubenými kaňony Sázavy a Vltavy. Produkční schopnost v území se pohybuje do hodnoty 60. Úřední cena zemědělského půdního fondu je nad průměrem Česka, většina území byla oceněna více než 4 Kč/m2, střed území pak dosahuje hodnot vyšších než 5,5 Kč/m2.

Použitá literatura a zdroje

  • BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
  • BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
  • Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.