Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá kulturní krajina Šumavy: Prášily a Hůrka

Modelové území v západní části Šumavy v bývalém pohraničním pásmu při hranicích s Německem. Podle geomorfologického členění je součástí geomorfologické oblasti IB Šumavská hornatina, geomorfologického celku IB-1 Šumava, podcelku IB-1B Železnorudská hornatina a okrsku IB-1B-1 Debrnická hornatina. Severní nižší část území se nachází v geomorfologickém podcelku IB-1A Šumavské pláně, okrsku IB-1A-1 Kochánovské pláně. Geologické podloží tvoří biotitické pararuly moldanubika a granodiority. Mladší pokryvné útvary dosahují jen velmi malé mocnosti, ve sníženinách se místy vyskytují rašeliniště, na svazích kamenná moře a balvanité kamenné sutě.

Reliéf je typicky „šumavský“, má charakter ploché hornatiny, místy jen vysoko položené vrchoviny s převládajícími výškovými rozdíly 200-300 m. Největší sklony a největší výškové rozdíly se vytvořily zásluhou glaciální modelace na karových stěnách nad oběma ledovcovými jezery – Prášilským jezerem a jezerem Laka. Na většině území však převládají mírné svahy se sklonem do 10°. Vyskytují se i četné zarovnané povrchy – jednak na nejvyšších vrcholech pohraničního hřbetu – Plesná, Ždánidla, Poledník, ale především na pláních severně a východně od Prášil a v okolí Nové Hůrky (Hůrecké Slatě, Prameniště Křemelné). Na některých vrcholech, např. Skalka 1387 m, nebo Jezerní hřbet, vystupují vrcholová skaliska typu tor, pod nimi se táhnou kamenné sutě a balvanové proudy. Skalní výchozy a balvanité sutě se vyskytují také na karových stěnách obou ledovcových jezer. Koryta vodních toků jsou balvanitá a kamenitá. Údolí potoků jsou široce rozevřená, postupně po toku se vytváří  široká, často zamokřená a zrašeliněná údolní niva. Nadmořská výška zájmového území se pohybuje v rozpětí od 800 m na severu v údolí Křemelné až po více než 1300 m na nejvyšších vrcholech pohraničního pásma na jihu.

Šumava leží v klimatické oblasti chladné a bohaté na srážky. Podle staršího Quittova členění zasahují do zájmového od severu k jihu (odstupňované podle nadmořské výšky) klimatické oblasti CH7, CH6 a CH4 (nejchladnější na vrcholech nad 1200 m n.m.). Průměrná roční teplota vzduch se pohybuje v rozmezí 3 až 5°C (opět podle nadmořské výšky), průměrný roční úhrn srážek dosahuje 1000-1200 mm, na vrcholech pohraničního hřbetu i více. Nejvíce srážek spadne v létě, ale poměrně vysoké úhrny se vyskytují po celý rok. Zima je dlouhá s trváním sněhové pokrývky 100-120 dnů, v nejvyšších polohách až 150 dnů. Léto bývá proměnlivé a nestálé.

 V půdním krytu převládají kryptopodzoly modální a podzoly kambické, místy kambizemě na žulových a rulových kyselých zvětralinách. Ve sníženinách, na pláních a v zamokřených polohách jsou půdy kyselé oglejené – podzoly, kryptopodzoly, gleje, pseudogjeje, místy organozemě (rašeliny).

Šumava leží ve fytogeografickém obvodu Českého oreofytika, fytogeografický okres 88 Šumava, podokres 88b Šumavské pláně. Lesy patří do přírodní lesní oblasti (PLO) 13 Šumava, výškové vegetační stupně 6 až 8 smrkovobukový, bukovosmrkový a smrkový (podle nadmořské výšky). Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové by tvořila na svazích ve výškách 800-1200 m n.m. acidofiní smrková bučina s jedlí, v nejvyšších polohách klimaxová třtinová smrčina, na zamokřených a rašelinných pláních podmáčená rašelinná smrčina.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládají kulturní lesní porosty jehličnatého smrkového lesa, místy se objevují zbytky bukojedlových porostů. Smrkové lesy na celém území jsou silně rozvrácené orkánem Kiryll a kůrovcovou kalamitou, současně však probíhá obnova lesa přirozenou sukcesí. V mladých porostech je kromě smrku zvýšený podíl břízy a jeřábu, místy dochází i k přirození obnově buku. Na opuštěné zemědělské půdě rostou náletové porosty mladého listnatého lesa tvořeného břízou, osikou a olší s podrůstajícím smrkem. Cenné plochy primárního bezlesí v podobě slatí a rašelinných luk s ostřicovými bultami se vyskytuje na prameništích a v široké zamokřené nivě Křemelné. Sekundární bezlesí (zemědělská půda) leží často ladem a zarůstá náletovými dřevinami, jen v menší míře je využité jako pastviny nebo sekané louky. Na plochách bývalých střelnic převládá nálet pionýrských listnáčů bříza, osika a jíva, na vlhčích místech olše a vrby, v jejich podrostu se ale uplatňuje i smrk.

Celé zájmové území leží v národním parku Šumava, z toho vyplývá jeho prvořadá přírodoochranná funkce. Významné části zájmového území leží v 1., z hlediska ochrany nejdůležitější a nejpřísněji chráněné bezzásahové zóně národního parku. Je to zejména okolí a karová stěna obou ledovcových jezer, Hůrecké slatě a prameniště Křemelné. Celá Šumava je také zařazena do soustavy chráněných území evropského významu NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita (EVL) a ptačí oblast. Ptačí oblast je zde vymezena s ohledem na ochranu populací tetřívka obecného, tetřeva hlušce, čápa černého, datla černého, datlíka tříprstého a jejich biotopy.