Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Šumava – zaniklá krajina horského zemědělství

Šumava byla ve středověku výraznou přírodní bariérou mezi Čechami a Bavorskem / Habsburskou monarchií a jednoznačně periferní oblastí. Osídlení bylo až do 17. století spíše ve formě rozptýlených malých osad, kde přežití obyvatel silně ovlivňovaly tvrdé přírodní podmínky. Od 18. století byli majiteli území (Schwarzenbergové) přiváděni z bavorské a rakouské strany do rozsáhlých pralesů noví osadníci, kteří osidlovali vhodné polohy, káceli les a na bezlesí orali a pásli dobytek. Mnozí se živili sklářstvím, těžbou dřeva ale nutnost zajistit si živobytí vedla i v nepříznivých podmínkách ke specifickému horskému zemědělství. Narůstající spotřeba dřeva (na výstavbu, otop i další účely) vedla na přelomu 18. a 19. století k výstavbě plavebních kanálů (Schwarzenberský, Tetovsko-Vchynický) umožňujících dopravu dřeva po řekách do Vltavy a Prahy, či přítoky a Dunajem až do Vídně. Původní prales byl intenzivně těžen a na jeho místě vysazována monokultura smrku.

Prášily mají více než tří set letou historii, byly založeny při sklárně, později produkující zrcadlové sklo a také manufaktura na kvalitní ruční papír obec pomáhaly živit. Před druhou světovou válkou zde žilo asi 1 000 obyvatel jak německé, tak české národnosti v podstatě v bezkonfliktním soužití a s velmi významným turistickým ruchem. Na území dnešního obecního úřadu se v minulosti nacházelo 12 malých horských sídel dnes zaniklých. Jedním z nejvýše položených sídel byla osada Gsenget, kde se dodnes nacházejí zbytky někdejšího zemědělsky vyžívaného bezlesí v nadmořské výšce přes 1 000 m. Prášily jsou centrem modelového území a rozlohou jednou z největších venkovských obcí Česka, třebaže zde žije dnes méně než 200 obyvatel. Odsun českých Němců po roce 1945 a zřízení vojenského újezdu Dobrá voda (únor 1952 – území od silnice Hartmanice – Železná ruda až po státní hranici) vedlo k dlouhodobé izolaci a devastaci území. Zanikly celé osady, kostely, kaple, většinu z nich řízeně zlikvidovala pohraniční vojska ministerstva vnitra, zbytek si vzala příroda nazpět.

Pozdní osídlení nejvyšších částí Šumavy vyvolalo poměrně značný tlak na počet obyvatel žijících v jednom domě. Ten byl v roce 1869 prakticky v celém zázemí 6–12 obyvatel na jeden dům. Poté díky odsunu českých Němců a vytvoření železné opony nejen řada domů, ale dokonce i celých sídel zanikla. Přesto je tento ukazatel v současnosti nejméně třikrát nižší (1,6–3,4 obyv./dům) než v roce 1869. Obyvatelstvo v příhraničním pásmu po druhé světové válce prakticky nebylo, zemědělská půda většinou zanikla (výsadba lesa nebo sukcese) v oblastech dále od hranic se produkční schopnost zemědělské půdy hodnotila mezi 2,60 Kč/m² až výjimečně kolem 5 Kč/m² v nižších polohách hlouběji ve vnitrozemí. Lidnatost území byla v úrovni asi 20 obyv./km², pouze od hranic vzdálenější obce zázemí měly hustotu zalidnění kolem 40 obyv./km². Z hlediska zaměstnanosti ve většině obcí zázemí dominuje terciér (v příhraničním území 35 + až 50 + %. Poměrně vysoký je podíl osob zaměstnaných v priméru – to znamená v lesnictví a zemědělství, v příhraniční oblasti, i přes 16 %.

Intenzita změn využití krajiny v indexu změny byla nejvyšší mezi roky 1948 a 1990, kdy se v příhraničí pohybovala mezi 20–26. To znamená na téměř čtvrtině území došlo ke změně kategorie využití. Dále ve vnitrozemí byl index změny mezi různými lety vždy silně diferencovaný, mezi roky 1845–2010 byla jeho hodnota i přes 30. Takové změny jsou poněkud nečekané, zvláště když část území se stala součástí národního parku a CHKO, kde by takové změny především po roce 1990 měly být nevelké. (přesto na části území nad 10). Zřejmě to souvisí s vymezením zón 1. stupně ochrany, kdy existující kategorie byly automaticky přeřazeny do ostatních ploch.

Teprve od konce roku 1992 se Prášily opět staly jedním z klíčových center turistického ruchu Šumavy (pěší a cykloturistika, běžkaři, ochránci přírody aj.). Zásadní změny funkcí tohoto modelového území spočívaly v proměně obytně výrobní funkce (do roku 1945), na jednoznačnou funkci militární. Po roce 1990 se funkce opět změnila na obytnou, rekreační a vzhledem k poloze v národním parku Šumava přibyla i funkce environmentální. Podstatné je, že přežití českých Němců zajišťovala extenzivní živočišná produkce, která s jejich odchodem prakticky zanikla a jen pozvolna se v současnosti místně obnovuje. Jedním z dopadů jsou současné vysoké stavy lesní zvěře (především jeleni, srnci) které nahradily někdejší domácí zvířata ve využití trvalých travních porostů.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá kulturní krajina Šumavy: Prášily a Hůrka

Modelové území v západní části Šumavy v bývalém pohraničním pásmu při hranicích s Německem. Podle geomorfologického členění je součástí geomorfologické oblasti IB Šumavská hornatina, geomorfologického celku IB-1 Šumava, podcelku IB-1B Železnorudská hornatina a okrsku IB-1B-1 Debrnická hornatina. Severní nižší část území se nachází v geomorfologickém podcelku IB-1A Šumavské pláně, okrsku IB-1A-1 Kochánovské pláně. Geologické podloží tvoří biotitické pararuly moldanubika a granodiority. Mladší pokryvné útvary dosahují jen velmi malé mocnosti, ve sníženinách se místy vyskytují rašeliniště, na svazích kamenná moře a balvanité kamenné sutě.

Reliéf je typicky „šumavský“, má charakter ploché hornatiny, místy jen vysoko položené vrchoviny s převládajícími výškovými rozdíly 200-300 m. Největší sklony a největší výškové rozdíly se vytvořily zásluhou glaciální modelace na karových stěnách nad oběma ledovcovými jezery – Prášilským jezerem a jezerem Laka. Na většině území však převládají mírné svahy se sklonem do 10°. Vyskytují se i četné zarovnané povrchy – jednak na nejvyšších vrcholech pohraničního hřbetu – Plesná, Ždánidla, Poledník, ale především na pláních severně a východně od Prášil a v okolí Nové Hůrky (Hůrecké Slatě, Prameniště Křemelné). Na některých vrcholech, např. Skalka 1387 m, nebo Jezerní hřbet, vystupují vrcholová skaliska typu tor, pod nimi se táhnou kamenné sutě a balvanové proudy. Skalní výchozy a balvanité sutě se vyskytují také na karových stěnách obou ledovcových jezer. Koryta vodních toků jsou balvanitá a kamenitá. Údolí potoků jsou široce rozevřená, postupně po toku se vytváří  široká, často zamokřená a zrašeliněná údolní niva. Nadmořská výška zájmového území se pohybuje v rozpětí od 800 m na severu v údolí Křemelné až po více než 1300 m na nejvyšších vrcholech pohraničního pásma na jihu.

Šumava leží v klimatické oblasti chladné a bohaté na srážky. Podle staršího Quittova členění zasahují do zájmového od severu k jihu (odstupňované podle nadmořské výšky) klimatické oblasti CH7, CH6 a CH4 (nejchladnější na vrcholech nad 1200 m n.m.). Průměrná roční teplota vzduch se pohybuje v rozmezí 3 až 5°C (opět podle nadmořské výšky), průměrný roční úhrn srážek dosahuje 1000-1200 mm, na vrcholech pohraničního hřbetu i více. Nejvíce srážek spadne v létě, ale poměrně vysoké úhrny se vyskytují po celý rok. Zima je dlouhá s trváním sněhové pokrývky 100-120 dnů, v nejvyšších polohách až 150 dnů. Léto bývá proměnlivé a nestálé.

 V půdním krytu převládají kryptopodzoly modální a podzoly kambické, místy kambizemě na žulových a rulových kyselých zvětralinách. Ve sníženinách, na pláních a v zamokřených polohách jsou půdy kyselé oglejené – podzoly, kryptopodzoly, gleje, pseudogjeje, místy organozemě (rašeliny).

Šumava leží ve fytogeografickém obvodu Českého oreofytika, fytogeografický okres 88 Šumava, podokres 88b Šumavské pláně. Lesy patří do přírodní lesní oblasti (PLO) 13 Šumava, výškové vegetační stupně 6 až 8 smrkovobukový, bukovosmrkový a smrkový (podle nadmořské výšky). Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové by tvořila na svazích ve výškách 800-1200 m n.m. acidofiní smrková bučina s jedlí, v nejvyšších polohách klimaxová třtinová smrčina, na zamokřených a rašelinných pláních podmáčená rašelinná smrčina.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládají kulturní lesní porosty jehličnatého smrkového lesa, místy se objevují zbytky bukojedlových porostů. Smrkové lesy na celém území jsou silně rozvrácené orkánem Kiryll a kůrovcovou kalamitou, současně však probíhá obnova lesa přirozenou sukcesí. V mladých porostech je kromě smrku zvýšený podíl břízy a jeřábu, místy dochází i k přirození obnově buku. Na opuštěné zemědělské půdě rostou náletové porosty mladého listnatého lesa tvořeného břízou, osikou a olší s podrůstajícím smrkem. Cenné plochy primárního bezlesí v podobě slatí a rašelinných luk s ostřicovými bultami se vyskytuje na prameništích a v široké zamokřené nivě Křemelné. Sekundární bezlesí (zemědělská půda) leží často ladem a zarůstá náletovými dřevinami, jen v menší míře je využité jako pastviny nebo sekané louky. Na plochách bývalých střelnic převládá nálet pionýrských listnáčů bříza, osika a jíva, na vlhčích místech olše a vrby, v jejich podrostu se ale uplatňuje i smrk.

Celé zájmové území leží v národním parku Šumava, z toho vyplývá jeho prvořadá přírodoochranná funkce. Významné části zájmového území leží v 1., z hlediska ochrany nejdůležitější a nejpřísněji chráněné bezzásahové zóně národního parku. Je to zejména okolí a karová stěna obou ledovcových jezer, Hůrecké slatě a prameniště Křemelné. Celá Šumava je také zařazena do soustavy chráněných území evropského významu NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita (EVL) a ptačí oblast. Ptačí oblast je zde vymezena s ohledem na ochranu populací tetřívka obecného, tetřeva hlušce, čápa černého, datla černého, datlíka tříprstého a jejich biotopy.