Zlatohorská vrchovina

Mapy přírodních poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

 Nadmořská výška Orientace reliéfu
Výška Orientace
   
Sklonitost  Roční úhrn srážek
Sklonitost Srazky
   
Průměrná roční teplota Průměrná délka vegetační sezóny
Teplota Vegetace

 

Geologická mapa

Geologická mapa

Zlatohorská vrchovina

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá krajina horského zemědělství ve Slezsku: Holčovice

Řešené území v okolí Holčovic leží v Jesenické podsoustavě (IVC), v geomorfologickém celku IVC-6 Zlatohorská vrchovina, podcelku IVC-6C Hynčická hornatina. Větší část území zaujímá geomorfologický okrsek IVC-6C-c Holčovická vrchovina, menší severní část geomorfologický okrsek IVC-6C-b Artmanovská vrchovina. Oba okrsky od sebe odděluje hluboké údolí řeky Opavice. Geologické podloží tvoří spodnokarbonské fylitické břidlice a droby.

Členitý reliéf v převládající nadmořské výšce 500 – 800 m s výškovými rozdíly 200 – 300 m typologicky odpovídá členité vrchovině, místy má až horský charakter. Území je intenzivně rozčleněné hlubokými erozními zářezy vodních toků. Údolní svahy jsou příkré se sklonem 10 – 25° a celková průměrná sklonitost území přesahuje 10°. Naopak nejvyšší polohy rozvodních hřbetů a vrcholů jsou ploché se zbytky zarovnaných povrchů. V území jsou četné antropogenní tvary reliéfu vzniklé jednak agrární, jednak těžební činností. Bývalé drobné břidlicové lomy jsou dne již nefunkční a zarostlé. Četné a pro území typické jsou hromady a řady kamenů (kamenice, snosy) vysbíraných z bývalých polí, dnes zpravidla zarostlé skupinami a liniemi stromů a keřů.

Zlatohorská vrchovina v okolí Holčovic leží v oblasti chladného podhorského klimatu CH 7. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 7°C a klesá s nadmořskou výškou. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 700 – 800 mm. Léto je poměrně krátké a nestálé, v zimě se vytváří pravidelná sněhová pokrývka která může dosáhnout výšky 20 – 30 cm. V zaříznutém údolí Opavice se vyskytují četné mlhy a místní inverze.  

V půdním krytu převládají na celém území kambizemě modální až kambizemě dystrické, ve vlhčím prostředí se vyskytují i kryptopodzoly a kambizemě oglejené.

Zlatohorská vrchovina leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, fytogeografický okres 75 Nízký Jeseník (podle Skalického a kol.). Nejvyšší polohy území kolem 800 m n.m. již tvoří přechod k oreofytiku Hrubého Jeseníku. Přírodní lesní oblast (PLO) 28 Předhoří Hrubého Jeseníku, lesní vegetační stupeň 4 bukový a 5 jedlovobukový (květnatá bučiny s kyčelnicí, v ejvyšších polohách acidofilní smrková bučina podle Neuhäuslové a kol.).

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu se střídají lesní porosty a sekundární zemědělské bezlesí tvořené extenzivně využívanými travními porosty. Podíl lesa se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou směrem k západu, lesy tak převládají v pramenných oblastech Komorského potoka a dalších přítoků Opavice. Lesy jsou jehličnaté nebo smíšené, nejrozšířenější dřevinou je smrk. Smrkové monokultury byly ale v posledních letech katastrofálně postižené suchem a kůrovcovou kalamitou, starší smrkové porosty byly proto z velké části vykácené. Vysoký podíl tak připadá na lesní paseky a mladé porosty vznikající novým zalesněním. Druhou nejrozšířenější dřevinou je buk lesní, který se uplatňuje i v přirozené obnově lesa a jeho podíl se zvyšuje. Významný podíl připadá také na světlomilné a pionýrské dřeviny jako jsou modřín, bříza a osika. Na nelesní půdě je v řešeném území mimořádně vysoké zastoupení rozptýlené zeleně. Tvoří ji především liniové porosty dřevin, stromů i keřů na hranicích pozemků a kamenicích - řadách vysbíraného kamení z dřívějších polí, které jsou jako historické agrární struktury charakteristickým rysem zdejší krajiny. Rozptýlenou zeleň tvoří listnaté stromy a keře – bříza, osika, líska. Trvalé travní porosty se rozšířily na úkor orné půdy, která zde prakticky zanikla. Jsou udržovány většinou extenzivní pastvou skotu, ovcí a v menší míře i koní. Sídelní zástavba je soustředěná v údolích, sídla jsou protáhlá podél vodních toků. V malých sídlech je zástavba často rozptýlená.

V jádrovém území není žádné zvláště chráněné území přírody, krajina samotná má však vysokou přírodní i krajinářskou hodnotu. Na západním okraji zájmového území začíná chráněná krajinná oblast Jeseníky.

Zlatohorská vrchovina

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

     
 Hustota zalidnění v roce 1869 Hustota zalidnění v roce 1950 Hustota zalidnění v roce 2011
Hustota zalidnění Hustota zalidnění Hustota zalidnění

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

Ekonomické aktivity Ekonomické aktivity Ekonomické aktivity

 

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel

Počet obyvatel připadající
na jeden dům v roce 1869
Počet obyvatel připadající
na jeden dům v roce 2011
Ekonomické aktivity Počet obyvatel Obyv dum Virska prehrada 2011 zm
 

 

Vyjížďka do zaměstnání

 
  Vyjizdka

 

Index změny  Index změny
Index změny Index změny

Zlatohorská vrchovina

Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Zlatohorská vrchovina: zaniklá krajina horského zemědělství

V severovýchodním podhůřím Hrubého Jeseníku nedaleko hranic s Polskem se rozkládá rozsáhlá obec Holčovice se řadou místních částí. Její osu tvoří horní tok Opavice. Původní německé obyvatelstvo se živilo zejména lesnictvím a hospodařením na horských loukách a polích s převahou pastevectví doplněným řemesly a drobnými průmyslovými provozy využívajícími zejména vodní sílu horských toků (mlýny, pila). Na pěstování lnu pak navazovalo textilnictví (tkalcovství, bělidla). Postupně se rozvíjel i cestovní ruch a obec se stala klimatickými lázněmi. Po roce 1945 došlo ke kolektivizaci a postupně na celém území začal hospodařit státní statek Bruntál, který změnil nejen majetkové poměry, ale i způsob zemědělského hospodaření. Po roce 1990 došlo k transformaci a také k částečnému návratu k horskému způsobu hospodaření, které představuje společnost Bellamy se zajímavým zaměřením na agroturistiku a chov exotických zvířat a Zemědělský podnik Město Albrechtice i řada soukromých zemědělců. Do zkoumaného území bylo začleněno sousední Město Albrechtice (část subjektů působí i na území Holčovic). Celkem bylo analyzováno 10 ekonomických subjektů. 2 podnikají v zemědělství, 3 ve stavebnictví, 2 v dopravě a logistice a jsou zde sídla 2 velkoobchodů.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011   Vývoj počtu domů 1869–2011
Počet obyvatel   Počet domů zm
     
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011   Struktura ekonomických subjektů 2020
Obyvatel na dům   Ekonomické subjekty

 

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.

Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

vzorec, kde

A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.