Boletice Klet

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Militární a postmilitární krajina zrušeného VVP Milovice - Mladá

Území bývalého VVP Milovice – Mladá leží ve středočeském Polabí v oblasti České křídové tabule, a rozhraní dvou geomorfologických celků: větší část leží v geomorfologickém celku VIB-2 Jizerská tabule (k.ú. Lipník, Jiřice), menší jižní část (větší část samotného města Milovice, bývalé letiště Boží Dar) leží v celku VIB-3 Středolabská tabule. V rámci Jizerské tabule je zastoupen geomorfologický podcelek VB-2B Dolnojizerská tabule, geomorfologický okrsek VIB-2B-4 Vrutická pahorkatina. Ve Středolabské tabuli je to geomorfologický podcelek VIB-3A Nymburská kotlina, geomorfologický okrsek VIB-3A-2 Milovická tabule. Geologické podloží tvoří svrchně křídové sedimenty, převážně slínovce a písčité slínovce ze středního turonu s rozvlečenými zbytky kvartérních říčních teras s křemennými valouny. V nížině jsou křídové horniny překryté fluviálními nivními sedimenty.

Reliéf je nízký, plochý, v oblasti Nymburské kotliny (Milovická tabule) je to typická polabská rovina v nadmořské výšce 190 – 210 m s minimálními výškovými rozdíly. Severně od Milovic se zvedá nízká Vrutická pahorkatina (Jiřice, Lipník, bývalá obec Mladá), která zaujímá většinu zájmového území. Nadmořská výška se zde pohybuje v rozmezí 210-255 m, nejvyšší bod 255,4 m je v prostoru obce Lipník. Obce Jiřice, Lipník i bývalá osada Mladá se rozkládají na rozvodní plošině ve výšce kolem 250 m n. m., po níž od západu od Jiřic k Lipníku vede tzv. Ruská cesta. Na plošině leží také Benátecký vrch (251,4 m), na němž se nachází ohromná skládka odpadů, která tam vytvořila antropogenní vyvýšený tvar reliéfu a převýšila původní plošinu Benáteckého vrchu. Plošina se na všechny strany sklání velmi mírnými erozně denudačními svahy se sklonem do 5°, výraznější svah je pouze severně od Lipníka a Radenic. 

Území Milovice – Mladá leží v Polabí v teplé klimatické oblasti T2 s průměrnou roční teplotou kolem 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 500-550 mm. Zima je zejména v posledních dekádách vlivem globálního oteplení velmi mírná a krátká, s nestálou sněhovou pokrývkou. Na podzim a v zimě se vyskytují časté inverze. Léto bývá poměrně dlouhé, slunečné a často suché. Podnebí je charakterizované jako suché s nedostatkem srážek. Jádro bývalého vojenského výcvikového prostoru je tak prakticky bez povrchových vodních toků, které se v podobě svodnic a kanálů vyskytují jenom v okolní nížině.

V půdním krytu převládají v nížině černice a černozemě černické vyvinuté na slínovcích a nivních uloženinách, místy se vyskytují pararendziny na slínovcích. Na terasových štěrkopískách se vytvořily kambizemě psefitické.

 Území leží ve fytogeografickém obvodu České termofytikum. Jižní nížinatá část patří fytogeografickému okresu 11 Střední Polabí, střední a severní část k fytogeografickému okresu 12 Dolní Pojizeří. Jižní část území je bezlesá, v lesích Dolnojizerské tabule je zastoupený lesní vegetační stupeň 2 bukovodubový. Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové by tvořila černýšová dubohabřina, lipová doubrava a na kyselých terasových štěrkopískách acidofilní biková a bezkolencová doubrava. V údolních nivě Mlynařice tvoří potenciální přirozenou vegetaci střemchová jasenina v komplexu s mokřadními olšinami. 

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládají zásluhou dlouholetého vojenského využívání severně od Milovic rozsáhlé listnaté a smíšené lesy, tvořené nejvíce dubem a břízou. Zejména bříza jako pionýrská dřevina zde má zvýšené zastoupení, které odpovídá četným antropogenním disturbancím působeným dřívější vojenskou činností. V převážně listnatých lesích jsou introdukované enklávy borových porostů. Lesními komplexy prochází nadregionální biokoridor vymezený v rámci národního ÚSES. Značnou část jádrového území, bývalá polní cvičiště vojenských jednotek, zaujímá otevřená lesní a lesostepní krajina tvořená travinobylinnými ekosystémy se solitérními dřevinami. V Polabské nížině v jižním okolí Milovic převládá intenzivně využívaná orná půda.

V oblasti byla na ploše 1244 ha vyhlášena evropsky významná lokalita soustavy NATURA 2000 Milovice – Mladá. Předmětem ochrany jsou otevřené formace suchých polopřirozených trávníků, dále dubohabřiny a acidofilní doubravy. Území nezasažené chemizací je významné výskytem chráněných druhů rostlin, obojživelníků, hmyzu (hlavně motýli) a pavouků. Byly zde vyhlášeny dvě přírodní rezervace – Traviny a Pod Benáteckým vrchem (79 ha). Do oplocené rezervace poblíž Milovic byli v roce 2015 vysazeni velcí býložravci – potomci původních divokých koní, pratur a zubr, kteří mají spásáním udržovat otevřenou stepní až lesostepní krajinu. V jiné části se již devět let pase početné stádo ovcí. V Milovicích v tzv. Rakouském táboře byla v kategorii památný strom vyhlášena alej 20 platanů javorolistých.

Přírodní rezervace Pod Benáteckým vrchem: Výskyt přírodně cenných rostlinných společenstev, jež jsou prezentovány svazy Arrhenantherion a Bromion erecti s bohatým zastoupením vzácných a chráněných druhů rostlin. Mezi nejcennější druhy patří silně ohrožený vstavač obecný (Orchis morio) a hořeček nahořklý (Gentianella amarella). Ze zvláště chráněných rostlin kategorie ohrožené druhy se v daném území nachází sasanka lesní (Anemone sylvestris), kozinec dánský (Astragalus danicus), hořec křížatý (Gentiana cruciata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia)... a další. Unikátní území s bohatým výskytem vzácných a zvláště chráněných druhů živočichů vázaných na rozsáhlé travnaté porosty v otevřené krajině. Obzvláště významné jsou nálezy vzácných a zvláště chráněných bezobratlých druhů živočichů především motýlů a brouků. Mezi nejcennější patří kriticky ohrožený modrásek hořcový (Maculinea alcon x rebeli), silně ohrožený zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), ohrožený střevlík (Carabus scheidleri), střevlík Ullrichův (Carabus ullrichi), svižník (Cicindela campestris, Cicindela germanica). Území Pod Benáteckým vrchem je významným refugiem zvláště chráněných ptačích druhů. Mezi nejcennější patří např. kriticky ohrožený strnad luční (Miliaria calandra), silně ohrožený chřástal polní (Crex crex), kalous pustovka (Asio flammeus), křepelka polní (Coturnix coturnix), moták pilich (Circus cyaneus). V kategorii ohrožených ptáků byl zaznamenán výskyt koroptve polní (Perdix perdix), bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata), ťuhýka šedého (Lanius excubitor) atd.