Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Přeměněná městská krajina Prahy (Libeň a Karlín)

Praha byla od dob Karla IV vymezena poměrně úzce na území čtyř historických částí Malé Strany, Starého města, Hradčan a Nového Města a uzavřena hradbami. Praha se vyvíjela jako specifické město, jehož obyvatelé užívali nejméně tři jazyky – němčinu, češtinu a jidiš. Za hradbami se z někdejších venkovských obcí formovala postupně rostoucí předměstí převážně osídlená českým obyvatelstvem výrazně svými funkcemi ovlivněná metropolí. Nížinná poloha obou území sevřená na jedné straně Vltavou a na druhé vrchem Vítkov, poskytovala dobré podmínky pro zemědělskou produkci i výstavbu jak obytných domů, tak manufaktur a ve druhé polovině 19. století i továren. Po zboření hradeb byl Karlín propojen s Prahou tramvají a díky levným pozemkům nastal bouřlivý rozvoj předměstí, které se stalo součástí nově vymezené Prahy v roce 1922. Navazující část Libeň je rozložená v údolí Rokytky a na okolních svazích a na konci 19. století byla samostatným převážně českým městem se silnou židovskou menšinou spojená s Prahou tramvají od roku 1896. V roce 1869 zde žilo 5 845 obyvatel, na konci století již přes 17 000 a Libeň byla vyhlášena jako město. Bouřlivý hospodářský rozvoj Karlína i Libně ovlivnila poloha a spojení s Prahou a také úsilí politiků o vytvoření silného centra českého národa, neboť České země představovaly v tehdejším Rakousko–Uhersku nejvýznamnější hospodářskou základnu.

Zástavba obou nových částí Prahy se od počátku 19. století a hlavně po připojení k Praze stále zahušťovala, šlo jak o výstavbu a rozšiřování továren, tak o bytovou a dopravní zástavbu (tramvaje, železnice, most do Holešovic aj.). V roce 2002 se nízká poloha ukázala jako nevýhoda, podstatná část území byla zatopena velkou povodní Vltavy. Značné prostředky si vynutila oprava dopravních sítí, tak obnova bytových domů a továren. Některé domy byly strženy, na druhou stranu povodeň výrazně přispěla k asanaci především Karlína, který se stal vyhledávanou rezidenční čtvrtí především cizinci. Tomu přispěl i zánik továren v Karlíně a přestavba objektů na kulturní centra, obytné domy a zařízení služeb. Na obou územích těchto původně samostatných vesnic (funkce obytně zemědělská) došlo v průběhu necelých dvou století k proměně na obytně průmyslovou funkci a po roce 2000 pak vzrostla funkce obytná a kulturní.

Krajina na východním okraji Prahy v podobě dvou modelových území Karlína a Libně představovala v polovině 19. století krajinu venkovskou s jednoznačnými funkcemi zemědělskými a obytnými, jak dokládají tehdejší historické mapy a Historický lexikon obcí. Ve druhé polovině 19. století se značně zvětšila intenzita zdejších investic. Zásadní změny využití ploch zobrazené indexem změny byly realizovány mezi roky 1948 a 1990 tedy v době vlády KSČ. Zhruba polovina územích jednotek Prahy vykázala mezi těmito roky index změny 30–50, tři územní jednotky dokonce hodnotu přes 50. V dlouhodobém srovnání mezi roky 1845 a 2010 asi 30 územních jednotek táhnoucích se zhruba od severu k jihu vykázalo změny využití ploch na více než polovině území, téměř všechny ostatní pak index změny mezi 30–50. Tato intenzita proměny využití ploch na území Prahy dokumentuje zcela zásadní změnu původní převážně zemědělské krajiny na krajinu s převahou obytných, průmyslově výrobních a obslužných funkcí. Přitom došlo přes zdánlivě intenzivní zástavbu více podlažními domy mezi roky 1845 a 2010 k poklesu počtu obyvatel připadajících na jeden dům. V roce 1845 celé území Prahy vykazovaly územní jednotky škálu 6–10, avšak v roce 2010 se prakticky všechny územní jednotky nacházely ve škále 3–4 obyvatel na jeden dům. Celému území dominuje z hlediska zaměstnanost terciér (převážně více než 60 % ekonomicky aktivních), Podíl sekundéru nad 20 % ekonomicky aktivních vykazovaly místní části jen v okrajových částech při administrativní hranici Prahy.

Území Karlína a Libně, které jsou součástí Prahy 8, patřilo v minulosti k nejprůmyslovějším částem pražské aglomerace s lokalizací především strojírenského a elektrotechnického průmyslu již od první poloviny 19. století. Tento stav trval s menšími změnami až do roku 1989, k tomuto zakonzervování stavu průmyslové krajiny přispělo především období důrazu na budování těžkého průmyslu po roce 1948. Tento stav, který na části území zachytil historický atlas měst – Karlín, skončil s počátkem transformace společnosti a ekonomiky po roce 1990 a byl umocněný polohou v širším centru metropole v omezeném údolí mezi břehy Vltavy a Rokytky a vrchem Vítkovem, výstavbou dopravních sítí (metro, silniční průtahem) a v neposlední řadě i povodněmi v roce 2002. Průmyslová krajina se proměnila v městskou obytnou a obslužnou, jejíž minulost připomínají pouze fragmenty. O této transformaci svědčí i ekonomická struktura modelového území. Díky zvolené metodice lze v RES určit v rámci Prahy přímo jednotlivé městské části, a tak je obraz ekonomiky poměrně přesný. Ze všech modelových území (včetně městských) je zde nejvíce ekonomických subjektů s více jak 10 zaměstnanci, což je posíleno zejména přeměnou dosavadních průmyslových areálů i výstavbou nových kancelářských ploch (projekt Rohanský ostrov, Palmovka a další). Naprostá většina z nich patří do nevýrobního sektoru s tím, že podle odvětvového členění je zde zastoupena i celá řada průmyslových odvětví (především strojírenský a automobilový, elektrotechnický, potravinářský a chemický), většinou se však jedná o vedení firem nebo obchodní a logistická oddělení. Celkem je tedy ze 301 zařazených subjektů (přibližně stejný počet byl vyřazen, protože se jednalo o maloobchod, bankovnictví a pojišťovnictví a pak zařízení cestovního ruchu – zejména ubytovací zařízení a cestovní kanceláře – a stravování) 88 průmyslových. Nejvíce jsou zastoupeny subjekty velkoobchodu (105), dopravy (28) a skladování a logistiky (24), které doplňuje pak 48 subjektů podnikajících ve stavebnictví, také zde se jedná zejména o vedení firem z oboru dopravní a bytové výstavby, doplněné o stavební firmy, které jsou aktivní na stavbách přímo v modelovém území.

Modelové území Karlína a Libně dnes nazývat příměstskou krajinou je nevhodné. Je však třeba si uvědomit, že v polovině 19. století sice ležela v bezprostřední blízkosti centra Čech (českých zemí), avšak zdejší krajinu je třeba v této době charakterizovat jako krajinu intenzivního zemědělství zásobujícího blízkou Prahu. Tato poloha na břehu Vltavy a pravostranného přítoku Rokytky poskytovala dostatek vhodných rovných ploch pro rozvoj manufaktur a továren, navíc ve druhé polovině 19. století postupně propojovaných železniční dopravou. S rozvojem pracovních příležitostí se rozrůstala bytová zástavba, která byla atraktivní pro přicházející nové venkovské obyvatele z českého venkova, kde se zvýšení porodnosti v poslední čtvrtině 19. století nemohli uživit. Postupně se tedy v průběhu asi 40 let venkovský charakter Karlína a Libně změnil na městskou krajinu s industriálními a obytnými funkcemi a obě původně samostatné obce, později města, byly na přelomu století administrativně připojeny k Praze. Období více než jednoho století bez velké vody podporovalo rozvoj, v roce 2002 se však nízká poloha v blízkosti řeky ukázala jako nevýhoda, neboť značná část krajiny byla zatopena mimořádnou povodní Vltavy. Velké prostředky si v následných letech vynutila oprava dopravních sítí, obnova bytových domů a továren, některé objekty byly strženy. Povodeň výrazně přispěla k asanaci především Karlína, který se stal drahou rezidenční čtvrtí s obslužnou funkcí a prakticky všechny tovární objekty byly rekonstruovány na jiné funkce nebo uvolnily místo nové zástavbě. Zánik továren v Karlíně a přestavba objektů na kulturní centra, obytné domy a zařízení služeb silně změnily funkce Karlína a částečně i Libně. Na obou územích těchto původně samostatných vesnic (funkce obytně zemědělská) došlo v průběhu necelého století k proměně na obytně průmyslovou funkci. Po roce 1989 a ještě výrazněji po roce 2002 pak vzrostla funkce obytně obslužná a také funkce kulturní, neboť se v současnosti prakticky jedná o plnohodnotnou krajinu velkoměstského charakteru ve středu pražské metropolitní oblasti. Tato dvojí proměna krajiny modelového území v průběhu zhruba 150 let vedla k zániku jak původních zemědělských usedlostí, tak k zániku průmyslových objektů z počátku industrializace. Vzhledem ke specifičnosti tohoto území by bylo vhodné zajistit uchování zbytků těchto objektů reprezentujících někdejší funkce obou městských částí dokumentujících etapy rozvoje velkoměsta.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011		Vývoj počtu domů 1869–2011
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011		Struktura ekonomických subjektů 2020

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Problémem byl velký počet ekonomických subjektů především v městských centrech modelových územích (Praha 8 – Karlín a Libeň, nutnost zahrnutí celých území Mostu – Podkrušnohoří, Kladna – Kladensko, Jirkov – Červený Hrádek). Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, maloobchod, bezpečnostní agentury, banky, pojišťovny, reklamní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. V rámci cestovního ruchu byly zahrnuty jen ty subjekty, které mohou mít vliv na krajinu, jako kempy či golfová hřiště. V rámci Prahy se jedná často o centrály ekonomických subjektů (zejména velkoobchody a obchodní zastoupení). Dvě zájmová území nebyla vůbec zahrnuta (Novobystřicko žádný subjekt, Prášily pouze jeden subjekt) a na Nymbursku pak jsou dva subjekty. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením. Vzhledem k velké roztříštěnosti pak bylo provedeno sloučení do 17 činností. Celkem se nachází v rámci 10 zpracovaných modelových území 241 zařazených ekonomických subjektů s více jak 10 pracovníky (nejvíce na Kladensku – 123, Pokrušnohoří – 105 a zejména v Praze – 310 subjektů).

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Hustota zalidnění v roce 1869	Hustota zalidnění v roce 1950	Hustota zalidnění v roce 2011
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v priméru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v sekundéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v terciéru na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 1869	Počet obyvatel připadající na jeden dům v roce 2011
	Vyjížďka do zaměstnání

Index změny	Index změny

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Přeměněná městská krajina - Praha Libeň a Karlín

Pražské městské části Libeň a Karlín leží v geomorfologickém celku VA-2 Pražská plošina, ale vzhledem k nízké terénní poloze při řece Vltavě, na jejím pravém břehu, je v tomto případě výstižnější pojmenování geomorfologického okrsku VA-2A-4 Pražská kotlina, v němž se nacházejí. Geologické podloží tvoří staropaleozoické břidlice, droby, pískovce a křemence, překryté fluviálními vltavskými sedimenty ze středního a mladšího pleistocénu a holocenními nivními sedimenty Vltavy a Rokytky. Přírodní geologická stavba je ovšem na převážné většině městského území překrytá antropogenní vrstvou – navážkami a zástavbou – a přírodní geologické podloží se uplatňuje jen na nezastavěných plochách – např. nivní povodňové sedimenty na vltavských ostrovech nebo skalní výchozy tvrdých ordovických sedimentů se zkamenělinami na pravém břehu Vltavy pod Bulovkou (lokalita Bílá skála), kde jsou i opuštěné lomy.

Reliéf je typicky kotlinový. Dno Pražské kotliny tvoří rovina podél Vltavy v nadmořské výšce 180 – 200 m, k východu protažená podél Rokytky až do Vysočan a Hloubětína. Kotlina je na severní i jižní straně omezená výraznými příkrými svahy, které nemohly být souvisle zastavěny. Na jižní straně se prudkým zalesněným svahem s převýšením 50 – 60 m nad Karlínem zvedá vrch Vítkov, na severu nad Libní a Trojou dosahuje převýšení 70 – 100 m (např. Prosecké skály, Bílá skála, Velká skála, Rokoska). V husté městské zástavbě dominují samozřejmě antropogenní tvary reliéfu, jako jsou uměle zarovnané urbánní povrchy, industriální plošiny, umělé zarovnané povrchy zástavby a komunikací, litorální tvary podél Vltavy (hráze, zpevněné břehy a nábřeží, zejména v uměle vyhloubeném holešovickém přístavu), komunikační náspy a zářezy včetně železničních tunelů a opuštěné lomy.

Osu Pražské kotliny tvoří řeka Vltava, která se stále významně uplatňuje v životě města. Průměrný průtok řeky v Praze dosahuje 150 m³.s^-1, průtok stoleté vody 4020 m³.s^-1. Jádrové území Karlína a Libně leží v dosahu záplav 100 leté a větší vody, jak ukázala poslední velká povodeň na Vltavě v srpnu 2002. Průtok Vltavy při ní dosáhl 5160 m³.s^-1, což odpovídá úrovni 500 leté vody. Většina Karlína byla tehdy zaplavená a povodeň přinesla katastrofální škody.

Podnebí Pražské kotliny je teplé, topoklimaticky ovlivněné kotlinovou polohou a hustou velkoměstskou zástavbou s převahou umělých povrchů. Průměrná roční teplota dosahuje 10°C, průměrná zimní teplota se pohybuje kolem 0°C a průměrná letní teplota kolem 20°C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje cca 500 mm. Zima je velmi mírná s nestálou a velmi nízkou sněhovou pokrývkou, léto dlouhé, teplé a suché. Vzhledem ke kotlinové poloze jsou časté krátkodobé, na podzim a v zimě i déletrvající inverze se zvýšenou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší.

Původní přírodní půdní kryt tvořily kambizemě modální, v údolní nivě podél Vltavy a Rokytky fluvizemě modální. Přírodní půdy jsou ale na většině území transformovány a překryty navážkami a zástavbou, takže v současnosti zde převládají atroposoly (antropozemě) na antropogenních substrátech.

Podobně přeměněný a zástavbou potlačený je i přírodní vegetační kryt. Pražská kotlina leží ve fytogeografickém obvodu Českého termofytika, fytogeografický okres 10 Pražská plošina, fytogeografický podokres 10b Pražská kotlina. Příslušnost lesů k přírodní lesní oblasti (PLO) 17 Polabí je nepodstatná, protože větší lesní celky se zde nevyskytují. Potenciální přirozenou lesní vegetaci podle Neuhäuslové by tvořily lužní lesy v nízké poloze vltavské nivy a černýšová dubohabřina, případně lipová doubrava na zbývajícím území mimo dosah záplav.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládá městská zástavba jak sídelní, tak komerční, významný podíl zde zaujímají tovární objekty (zčásti opuštěné charakteru brownfields), skladové a dopravní plochy (areál přístavu a rozsáhlé kolejiště libeňského nádraží). Přírodě blízké plochy tvořené lesními a křovinatými porosty se vyskytují jen roztroušeně na malých plochách na příkrých svazích nevhodných k jinému využití – např. severní strmý svah Vítkova, Prosecké skály nebo Bílá skála nad Vltavou. Fragmentárně se na nich zachovala společenstva kyselé skalní stepi a malých vřesovišť, která jsou předmětem zájmu ochrany přírody. Jinak území Karlína a Libně vzhledem k dlouhodobé a intenzivní antropogenní přeměně z hlediska ochrany přírody význam nemá.