Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Modelové území Kutná Hora leží na nejsevernějším okraji geomorfologické oblasti (podsoustavy) IIC Českomoravská vrchovina (geomorfologický celek IIC-2 Hornosázavská pahorkatina, podcelek IIC-2A Kutnohorská plošina, podcelek IIC-2A-1 Malešovská pahorkatina). Území okrajově zasahuje do geomorfologické soustavy VI Česká tabule (podsoustava VI-B Středočeská tabule, geomorfologický celek VIB-3 Středolabská tabule, podcelek VIB-3B Čáslavská kotlina, okrsek VIB-3B-1 Žehušická kotlina). Právě zde, na tektonicky rozlámaném severním okraji Českomoravské vrchoviny došlo v geologické minulosti k významnému zrudnění a vzniku bohatých stříbronosných rudních pásem, která stála na počátku kutnohorského dolování a zapříčinila rozvoj zdejší krajiny od středověku.

Geologické podloží tvoří většinou tvrdé metamorfované horniny kutnohorského krystalinika – ortoruly, paraluly, migmatity, svory, amfibolit, místy se vyskytují ostrůvky hadců. Z pokryvných sedimentárních útvarů jsou nejvýznamnější nesouvisle rozšířené svrchně křídové vápnité pískovce přecházející do písčitých vápenců a organodetritických vápenců s četnými zkamenělinami. Kvartérní pokryv reprezentují na většině území spraše a sprašové hlíny, v údolních nivách mladé fluviální náplavy typu povodňových hlín. V tvrdých krystalických horninách, zejména ortorulách a migmatitech, a také v křídových pískovcích byly v minulosti založeny četné jámové a stěnové kamenolomy, ve sprašových hlínách cihelny.

Reliéf s výškovými rozdíly 30-150 m odpovídá ploché, místy až členité pahorkatině. V okolí Kutné Hory i na území samotného města převládají mírné a táhlé erozně denudační svahy nebo zarovnané povrchy. Prudší svahy se objevují jen v erozním zářezu říčky Vrchlice nad Kutnou Horou, kde na nich vystupují též skalní výchozy. V jádrovém území katastrů Kutná Hora, Kaňk a Sedlec je reliéf výrazně pozměněný historickou těžební činností. Dominují v něm montánní tvary reliéfu vzniklé v důsledku mimořádně intenzivní a po staletí trvající těžby stříbrných rud. Povrch je detailně rozčleněný množstvím těžebních jam a propadlin a řadami hlušinových a struskových hald. Nadmořská výška jádrového území se pohybuje od 210 do 359 m.

Jádrové území leží v teplé klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou kolem 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 570 mm. Zima je zejména v posledních dekádách vlivem globálního oteplení velmi mírná a krátká, s nestálou sněhovou pokrývkou. Léto bývá poměrně dlouhé a často suché. Bezprostřední okolí Kutné Hory vlivem specifických mezoklimatických podmínek patří k nejteplejším v Čechách a je vhodné k pěstování teplomilného ovoce (broskve, meruňky) a vinné révy.

Teplému klimatu odpovídá potenciální přirozená vegetace: jádrové území leží ve fytogeografickém obvodu České termofytikum, fytogeografický okres 11 Střední Polabí, lesní  vegetační stupeň 1 dubový (černýšová dubohabřina podle Neuhäuslové). Zejména na jižních svazích Kaňkovských vrchů se vyskytují xerotermní stepní a lesostepní druhy flory a fauny. Jižně a západně od Kutné Hory (již mimo jádrové území) přechází termofytikum do fytogeografického obvodu České mezofytikum, fytogeografický okres Kutnohorská pahorkatina v převládající nadmořské výšce 300-450 m.

V současném vegetačním krytu jádrového území převládá městská zástavba, která se stále rozšiřuje, ovocné sady a druhotné příměstské lesy zařazené do kategorie lesů zvláštního určení. Nový prvek krajinného pokryvu představují stále se rozšiřující vinice, opuštěné a spontánně zarůstající plochy nové divočiny a dočasné pastviny ovcí, používaných k údržbě krajiny. Na jihovýchodním svahu Kaňkovských vrchů se nachází plošně malé, ale významné zvláště chráněné území: národní přírodní památka Kaňk (Na vrších), vyhlášená již v roce 1933 na ochranu nejcennější paleontologické lokality české křídy. V současnosti je ochrana rozšířena i na cenné stepní porosty.