Libavá

Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák

Libavá: krajina militární a postmilitární

Území vojenského prostoru Libava leží v blízkosti evropsky významných dopravních os, které toto území ovlivňovaly od pradávna až do současné doby. V minulosti bylo území osídleno převážně českými Němci, po roce 1945 odsunutými. Širší zázemí vojenského újezdu se nachází v Nízkém Jeseníku v nadmořské výšce 500 až 700 metrů v krajině silně zalesněné. Lokace činí z vojenského újezdu velmi specifické území pro výcvik vojsk. Zájmové území se nachází jednak v zalesněné krajině podhorské, málo zalidněné, se zbytky opuštěných sídel, jednak na jihu zasahuje do oblasti úrodné Hané, hospodářsky intenzivně využívané. Tato dichotomie funkcí ovlivnila ekonomickou a sociální strukturu obcí a jejich populační a stavební vývoj v posledních třiceti letech.

Zkušenosti z okupace vedly k excesům na vyháněném německy hovořícím obyvatelstvu a záboru jejich majetku. Brzy po 2. světové válce došlo k rozporům mezi vítěznými mocnostmi a k obratu jejich vztahů. Výsledkem bylo hledání vhodných území pro založení výcvikových prostorů pro přípravu armád na další vojenský střet.

Historie oblasti byla složitá, neboť k 1. říjnu 1946 byla Libavá vyčleněna z politického okresu Moravský Beroun a byl vytvořen vojenský újezd Libavá. K 1. lednu 2016 byl prostor újezdu zredukován a bylo z něj vyčleněno několik vesnic, včetně Města Libavá. Tehdy také byla obnovena samosprávná obec, která je i nadále sídlem újezdního úřadu zmenšeného vojenského újezdu. Vojenský újezd se nachází ve výrazně periferní poloze, což bezpochyby přispívá ke stavu a vývoji sociálně ekonomických charakteristik obcí v severní polovině území. Jižní polovina širšího zázemí představuje hustě zalidněnou a intenzivně hospodářsky využitou nížinou polohu v suburbánním zázemí krajského města Olomouc. Severní část charakterizuje zánik drobného průmyslu, úbytek zemědělské půdy, růst rozlohy lesa a nové divočiny. Jižní část charakterizuje nárůst zastavěných a jiných ploch (obytná, obslužná a dopravní zástavba) na úkor části zemědělské půdy a intenzivní využívání orné půdy.

Město Libavá (německy Liebau) se v minulosti nacházela v zemi Moravsko Slezské s převahou Slezanů (hovořících německy) a dnes se nachází v Olomouckém kraji. Součástí je také vesnice Heroltovice, Dřemovice a zaniklá ves Stará Voda. V území žije kolem 600 obyvatel. Modelové území se nachází ve velmi výrazně periferní poloze k čemuž bezpochyby přispívá i vojenský újezd vytvořený v roce 1946 na místě někdejších Slezany obývaných oblastí, z nichž německy hovořící obyvatelstvo bylo odsunuto převážně do sovětské okupační zóny poraženého Německa.

První písemná zmínka o Městě Libavá se nachází v latinsky psané listině z roku 1301 a sídlo bylo v majetku olomouckého biskupství. Od roku 1854 byly součástí města Dřemovice, Předměstí Libavá, Olejovice (do roku 1884) a Vojnovice (do roku 1875). Dřemovice měly až do roku 1950 nadále status osady, zatímco Město Libavá a Předměstí Libavá byly roku 1897 sloučeny v jednu administrativní jednotku. V letech 1868–1909 pak bylo Město Libavá centrem soudního okresu v rámci politického okresu Šternberk.

V 19. století se začal v Libavé a jejím okolí rozvíjet textilní průmysl. Zdejší textilní výrobky byly exportovány do Rakouska a Německa především. Roku 1909 přešel soudní okres Město Libavá do nově zřízeného politického okresu Moravský Beroun. V letech 1921–1922 bylo Město Libavá elektrifikováno. Textilní průmysl přežil jak meziválečné období, tak druhou světovou válku díky vojenským dodávkám. Roku 1930 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 359 domů s 2 113 obyvateli, z nichž 2 055 patřilo k německé národnosti, 37 k tehdy prosazované československé národnosti a 4 k národnosti židovské. Osada Město Libavá (Město Libavá a Předměstí Libavá) měla 316 domů a 1 811 obyvatel, z toho 1 768 připadalo na Němce, 30 na tehdy prosazovanou československou národnost, 4 na židy a 9 na cizince. Po podpisu Mnichovské dohody z konce září 1938 bylo Československo nuceno odstoupit Němci osídlené pohraničí (tzv. Sudety) včetně Města Libavá nacistickému Německu. Město Libavá i nadále zůstalo součástí politického okresu Moravský Beroun, který se však změnil ve Venkovský okres Moravský Beroun (Landkreis Bärn). Tento okres však měl v důsledku Mnichovské dohody odlišnou jižní hranici a byl v rámci Německa začleněn do Sudetoněmeckých území. K 15. dubnu 1939 se pak stal v rámci nově zřízené Říšské župy Sudety součástí vládního obvodu Opava, v němž setrval až do osvobození Československa v květnu 1945. Roku 1944 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 2 193 obyvatel. O město Libavá se vedly v květnu 1945 velmi tvrdé boje jimž padlo za oběť asi 200 lidí. Do Města Libavá začali přicházet imigranti ne německé národnosti. Z původních obyvatel zůstaly ve městě tři rodiny ze smíšeného manželství a dále deset rodin z řad odborných pracovníků. Roku 1946 bylo rozhodnuto o začlenění obce do plánovaného vojenského výcvikového tábora Město Libavá a bylo naplánováno vysídlení obce. Počátkem roku 1948 mělo Město Libavá 3 265 obyvatel. K 1. červenci 1950 byla obec úředně zrušena a začleněna do nově vyhlášeného vojenského újezdu Město Libavá (později přejmenovaného na vojenský újezd Libavá). Před svým zrušením měla obec území o rozloze 2 511,62 hektarů, členící se na tři katastrální území: Dřemovice, Město Libavá a Předměstí Libavá. Po zrušení obce následovalo také vysídlení nových neněmeckých přistěhovalců a „zlatokopů“, kteří sem postupně přicházeli od roku 1945. Ze zástavby původního Města Libavá zůstala zachována větší část zástavby vlastního Města Libavá, část zástavby Předměstí Libavá a několik domů Dřemovic. Roku 1991 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) již jen 83 domů a 361 obyvatel.

Od roku 1950 nebylo Město Libavá (od roku 1993 v rozporu s Ústavou ČR) obcí ani součástí žádné obce. Přestože jim v mnohém bylo dáno za pravdu, protiústavní situace, kdy přes tisíc obyvatel nemělo právo volit svoji místní samosprávu, trvala dál.

Obrat přinesl až duben 2011, kdy ministerstvo obrany připravilo plán optimalizace vojenských újezdů, podle kterého se měl vojenský újezd Libavá do roku 2015 zmenšit asi o necelou čtvrtinu (79,15 km²), tedy necelou čtvrtinu, zejména o okrajové části, které jsou částečně turisticky zpřístupněné. Kromě úspor armády je cílem také vyčlenit z vojenského újezdu co nejvíce obyvatel. V září 2011 představil ministr obrany plán starostům obcí z okolí vojenského újezdu. Přitom uvedl, že v závislosti na názoru místních obyvatel se odloučená území buď připojí k sousedním obcím, nebo vzniknou nové obce, což schválila vláda na začátku ledna 2012.

Nová obec nakonec vznikla po referendu k 1. lednu 2016. V souvislosti se zmenšením vojenského újezdu Libavá došlo i k vytvoření nových katastrálních území, přičemž od stávajícího k. ú. Město Libavá byla oddělena nová k. ú. Dřemovice u Města Libavá (rozloha 47,1 km²), Město Libavá II (rozloha 0,02 km²) a Předměstí u Města Libavá (rozloha 4,9 km²). K. ú. Město Libavá se tak zmenšilo na 29,2 km². Z dosavadního k. ú. Rudoltovice bylo nově vyčleněno k. ú. Město Libavá I (rozloha 0,16 km²). Nová obec tak leží na k. ú. Město Libavá, Město Libavá I a Město Libavá II, a dělí se na dvě části: vlastní Město Libavá a Heroltovice. Mimo nich se její součástí staly též bývalé intravilány Bělé a Staré Vody. Pokud jde o historické katastrální členění (to znamená katastrální území v hranicích před 20. prosincem 2002), zahrnuje nová obec části k. ú. Bělá, Dřemovice, Guntramovice, Heroltovice, Město Libavá, Norberčany, Podlesí nad Odrou, Předměstí Libavá, Stará Voda a Trhavice.

Krajina Oderských vrchů (Odra pramení jižně od Města Libavá pod Fidlovým kopcem) s přirozeným centrem Libavou (dnes Město Libavá), které byl centrem soudního okresu a mělo přes 2 000 obyvatel. Byla zde tradice tkalcovství, v okolních obcích převažovalo zemědělství a lesnictví. Od 19. století tady sídlilo několik průmyslových podniků (textilnictví – výroba stuh, výroba hraček, umělých hnojiv, mlýny atd.). Původně německé obyvatelstvo bylo vystěhováno po roce 1945 a území bylo postupně přeměněno ve vojenský újezd Libavá, zanikla řada sídel, a ta zbylá byla podřízena potřebám armády, po roce 1968 sem přišli sovětští vojáci. Situace se nezměnila příliš ani po jejich odchodu, kdy vojenský výcvikový prostor včetně samotné Libavé dál využívala československá a poté česká armáda a stále častěji i jednotky dalších armád NATO. Teprve v roce 2016 byla Libavá i Dřemovice spolu s dalšími sídly a částmi několika katastrů zaniklých obcí vyjmuty z vojenské správy a získaly civilní správu. Vojenský prostor stále do značné míry ovlivňuje podobu ekonomiky (ubytovny a další služby pro vojáky, hospodářství vojenských lesů a statků). Sídla těchto subjektů jsou však mimo modelové území. Do analýzy bylo zahrnuto území města Budišova nad Budišovkou, které obklopuje ze severu Město Libavou i celý vojenský prostor. Je tady celkem sedm subjektů s více jak 10 zaměstnanci, v samotném jádrovém území však nemá sídlo žádný. Je tady zastoupeno zemědělství, dřevozpracující a strojírenský průmysl, těží se zde břidlice. Největším zaměstnavatelem je firma Linaset (výroba plastických hmot).

Geopolitický vývoj Střední Evropy po roce 1945 byl velmi silně ovlivněn přístupem SSSR a jemu věrných politiků. Ti chtěli vyřešit problém německé národnosti v Polsku a Československu vystěhováním těchto menšin na území poraženého a územně okleštěného Německa. Tato politika byla realizována v letech 1945–1947, kdy bylo z Československa odsunuto na 3 miliony českých Němců a z nově vymezeného Polska na 9 milionů německy hovořících obyvatel. Zkušenosti z okupace vedly k ekcesům na vyháněném německy hovořícím obyvatelstvu a záboru jejich majetku. Brzy po 2. světové válce došlo k rozporům mezi vítěznými mocnostmi a obratem k hledání výcvikových prostorů pro přípravu vojáků v dalším střetu. Tak byl k 1. 7. 1950 vytvořen vojenský újezd Libava a toto rozhodnutí vedlo ke značným změnám ve využití krajiny vytvořeného vojenského újezdu. Zaniklo velké množství zemědělské půdy, vzrostl rozsah lesních ploch. Část orné půdy se změnila na trvalé travní porosty, jejichž část byla vzápětí ohrožena sukcesí. Část rozsahu orné půdy nebyla využívána a postupně se rozšířila tzv. nová divočina, tedy nevyužívaná a postupně zarůstající orná půda.

Vývoj počtu obyvatel 1869–2011   Vývoj počtu domů 1869–2011
Počet obyvatel   Počet domů
     
Vývoj počtu obyvatel připadajících na jeden dům 1869–2011   Struktura ekonomických subjektů 2020
Obyvatel na dům   Ekonomické subjekty

 

Metodika analýzy ekonomických subjektů

Pro hodnocení byly pro užší zájmová území z RES vybrány ekonomické subjekty s počtem pracovníků nad 10, kvůli zachycení i menší ekonomické aktivity, která může ovlivnit podobu krajiny v menších obcích modelového území. Zjišťováno bylo hlavní odvětví činnosti subjektu, jeho velikost podle kategorii, sídlo a příslušnost do modelového území, vše podle číselníku ČSÚ (viz https://www.czso.cz/csu/res/registr_ekonomickych_subjektu).

Dále bylo nutné eliminovat odvětví bez přímého vlivu na krajinu především obslužného charakteru (školství, obce, stravovací zařízení, bezpečnostní agentury apod.), které jsou zastoupeny plošně v řadě míst. Dalším problémem může být sídlo subjektu mimo zájmové území, tomu je věnována pozornost v komentářích k jednotlivým územím. Hlavní obor činnosti byl v případě nejasnosti (více činností) ověřován dále z veřejně přístupných zdrojů a místním šetřením.

Výstupem za každé území jsou výsečové grafy. Ty ukazují počet a strukturu subjektů, podle zvolených odvětví, které jsou doplněny o textový komentář (předposlední nebo poslední pasáž textu). U některých subjektů muselo dojít ke sloučení do jednotlivých kategorií a vybrány byly velkoobchod a skladovací plochy, autodoprava a logistická a manipulační centra, strojírenství, elektrotechnický a automobilový průmysl, dřevozpracující průmysl, potravinářský průmysl, zemědělská a ostatní činnost, těžba surovin, stavebnictví, výroba a rozvod energií a vody, ostatní a nerozlišený průmysl.

Metodika výpočtu indexu změny

Index změny vyjadřuje, na jakém procentuálním podílu dané územní jednotky došlo ke změnám ve využití ploch. Je definován vztahem

vzorec, kde

A1i – rozsah plochy i kategorie v prvém roce hodnocení

A2i – rozsah plochy i kategorie v posledním roce hodnocení

E – celková rozloha dané územní jednotky.

Index nabývá hodnot 0–100. Čím je nižší, tím je krajina dané územní jednotky stabilnější, mezi dvěma časovými horizonty v ní nastaly menší změny v rozloze jednotlivých kategorií. Tento index má vysoké hodnoty především v těch územích, kde došlo k silné urbanizaci či suburbanizaci, velkoplošným zásahům do krajiny (stavba přehrad, lomová těžba uhlí apod.) nebo také v územích silně depopulačních, kde došlo k opouštění orné půdy a poklesu intenzity zemědělského využívání, či dokonce k zániku sídel a zemědělské půdy. Index změny tedy umožňuje pomocí změn rozlohy jednotlivých kategorií dešifrovat intenzitu přeměny krajiny.