Jistebnicko

Zemědělský půdní fond

Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.

Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území. 

Orná půda Lesní porosty

Vývoj rozlohy orné půdy v Česku v období 1845–2010
Index vývoje orné půdy, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2010
Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Trvalé travní porosty
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1845–2010
Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %.
Zdroj dat: databáze LUCC Czechia.

Cíle

Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.

Data a metody

Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.

Výsledky

Vzhledem k vyšší nadmořské výšce (500–700 m n. m.), svažitosti a kamenitým a málo úrodným půdám (hodnoty kolem 3,60 Kč/m2, což jsou průměrné hodnoty v rámci Česka) a také vyššímu podílu lesních ploch dominují trvalé travní porosty. Celková intenzita změn struktury ploch vyjádřená indexem změn (hodnoty se pohybují od 0 do 100) se mezi rokem 1845 a 2010 pohybovala na úrovni 30–40. To v převážně venkovské krajině představuje poměrně vysokou hodnotu krajinných změn v tomto modelovém území.

Poslední období po roce 1990 charakterizuje opouštění orné půdy, silné zatravňování, ale intenzita je menší než v období 1948–1990. Pouze do období první světové války rozloha trvalých travních porostů ubývala, obyvatelé rozorávali louky a pastviny ve snaze zajistit si obživu tvrdou prací převážně samozásobitelského zemědělství. V letech 1845–1920 se rozloha orné půdy mírně zvětšovala ve snaze zajistit dostatek potravin pro poměrně velké rodiny.

Od 20. let 20. století se výměra trvalých travních porostů začala zvětšovat. Tento trend trvá v podstatě dodnes, podobně jako dlouhodobý úbytek rozlohy orné půdy na většině modelového území. Po roce 1990 došlo i zde k úbytkům výměry orné půdy, z nichž jen část zachytila evidence Katastrálního úřadu. Šlo o půdu ponechanou ladem déle než 4 roky. Tento stav se změnil vstupem Česka do EU, kdy se většina půdy dočasně ponechané ladem začala znovu obhospodařovat.

ZPF orná půda ZPF trvalé travní porosty ZPF lesní plochy

Podíl orné půdy na výměře
zemědělského půdního fondu (v %)

Podíl trvalých travních porostů
na výměře zeměděl. půdního fondu (v %)

Podíl lesních ploch na celkové
výměře katastru (v %)

Literatura

  • BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
  • BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
  • Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.