Boletice Klet

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá a přeměněná krajina Mostecka

Modelové území Mostecka leží v geomorfologickém celku IIIB-3 Mostecká pánev, podcelku IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, okrscích IIIB-3B-4 Jirkovská pánev a IIIB-3B-5 Komořanská kotlina. Na východě do něj zasahuje svými nejzápadnějšími vulkanickými elevacemi geomorfologický celek IIIB-5 České středohoří, podcelek IIIB-5B Milešovské středohoří a okrsek IIIB-5B-3 Bořeňské středohoří. Geologické podloží Mostecké pánve tvoří třetihorní, převážně miocenní písky a jíly se slojemi hnědého uhlí. Mladší kvartérní akumulační pokryvy pánve, říční terasy, náplavy a jezerní sedimenty byly odstraněny a přemístěny těžební činností. Převážnou část povrchu Mostecké pánve dnes tvoří přemístěné skrývkové sedimenty na výsypkách a rekultivovaných povrchových dolech. Neogénní sedimenty včetně uhelných slojí, původně skryté v hloubce desítek metrů, jsou dnes obnažené na dně dosud aktivních nebo ještě nerekultivovaných dolů. Bořeňské středohoří, zde představované izolovanými vrchy Spičák, Hněvín, Resl, budují neogenní vulkanické horniny typu čedičů a znělců.

V Mostecké pánvi převládá antropogenní, člověkem přemodelovaný reliéf reliéf povrchových dolů a výsypek. Reliéf je převážně plochý v nadmořské výšce 230 – 300 m, typologicky odpovídá rovině nebo ploché pahorkatině. Dna povrchových dolů jsou zahloubena 30 – 60 m pod okolní povrch. Svahy těžebních jam jsou zpravidla terasované, jak skrývka nebo i těžba probíhala či probíhá na několika etážích. Dno povrchových dolů zasahuje hluboko pod 200 m nad mořem. Nejvyšší body reliéfu představují vulkanické suky Resl (413 m), Hněvín (399 m), Široký vrch (396 m) a Špičák (399 m) na východě modelového území v okolí Mostu. Zvedají se příkrými svahy a nápadně se odlišují od plochého reliéfu Mostecké pánve.

Mostecko leží v teplé a suché klimatické oblasti ve srážkovém stínu Krušných hor. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje pouze 400 – 450 mm a patří k absolutně nejnižším v Česku. Podzim a zima bývají mírné a mlhavé, s četnými inverzemi. Sněhová pokrývka v zimě bývá nízká a velmi nestálá. Léto je dostatečně dlouhé a teplé, umožňující pěstovat vinnou révu.

Převládajícím půdním typem Mostecké pánve jsou antroposoly (antropozemě, technosoly, tj. úplně nové půdy bez kontinuity vývoje vytvořené na antropických substrátech nebo antropogenně obnaženém podloží. Na svazích vulkanických elevací se vytvořily kambizemě  dystrické a modální.

Mostecko leží ve fytogeografickém obvodu Českého termofytika, fytogeografický okres 3 Podkrušnohorská pánev. Vulkanické kopce u Mostu jsou zahrnuty do fytogeografického podokresu 4a Lounské středohoří. Potenciální přirozenou vegetaci Mostecké pánve tvořila původně černýšová dubohabřina, ve sníženinách podél vodních toků a bývalého Komořanského jezera střídaná střemchovou doubravou a podmáčenou olšinou. V současné člověkem pozměněné krajině by podle Neuhäuslové potenciální přirozenou vegetaci tvořil komplex sukcesních stádií lesa na antropogenních stanovištích.

V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládá devastovaná odlesněná krajina povrchových dolů s obnaženým sedimentárním podložím bez vegetačního krytu. Na rekultivovaných výsypkách vzhledem k převládajícímu typu lesnické rekultivace převládají mladé, převážně listnaté lesní porosty s převahou břízy, dubu a příměsí dalších listnatých stromů a keřů. Z jehličnanů se nejvíce uplatňuje vysázený nepůvodní modřín. Větší lesní celek co do trvání staršího a stabilnějšího lesa pokrývá neovulkanický masiv Resl. V samotné Mostecké pánvi se největší lesní plocha rozkládá na Kopistské výsypce, která byla lesnicky rekultivovaná již od 60. let 20. století. Vyskytují se zde i sekundární travinobylinné prosty, na rekultivovaných plochách v okolí Mostu je rovněž lesoparková úprava. Významným krajinným prvkem současné nově vytvořené posttěžební krajiny se staly vodní plochy antropogenních jezer, z nichž největší je jezero Most (cca 300 ha), dále jezero Matylda (38 ha) a malé Labutí jezírko (necelé 2 ha) přímo v Mostě před přemístěným děkanským kostelem. Významnou část krajiny tvoří umělé povrchy dopravních koridorů, továrních objektů a dalších staveb, ať už funkčních nebo opuštěných.       

Z hlediska ochrany přírody má zájmové území velmi malý význam, protože původní přírodní prvky byly zničeny a vymazány z krajiny. Proto tu není žádné zvláště chráněné území, které by chránilo zbytky původní přírody. I v této maximálně devastované a potom uměle vytvořené nové krajině je však vymezen územní systém ekologické stability, dosud převážně nefunkční. Významnou pozici v něm zaujímá Kopistská výsypka, na níž bylo vymezeno regionální biocentrum reprezentující současné biogeografické poměry Mostecké pánve. Vzhledem k zalesnění, částečnému zatravnění a existenci malých vodních ploch na výsypce je toto biocentrum hodnocené jako částečně již funkční. Kopistská výsypka a další části Mostecké pánve současně slouží jako jedinečná laboratoř sledování přírodních procesů sukcese, migrace organismů, biodiverzity v nově vytvořené krajině.