Zemědělský půdní fond
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Vývoj využití ploch modelového území odpovídá přechodu od tradiční venkovské společnosti s převážně samozásobitelskými malými farmáři během poměrně krátké doby k intenzivnímu těžební, průmyslové, bytové a dopravní zástavbě, komplikované málo řízeným plánováním rozvoje jak města, tak zázemí. Situaci ještě umocnily haldy ze starší hlubinné těžby a četné propady poddolovaných území a starých pinek zadržujících dešťovou vodu ve sledovaných letech jsou právě tyto naznačené trendy zachyceny. Orná půda v období do roku 1948 přibyla o zhruba 10 %, bylo třeba uživit podstatně více lidí žijících v území. V dobách rozvoje Karvinska (1948–1990) naopak orné půdy asi o třetinu ubylo, což se projevilo kromě jiného v trojnásobném nárůstu zastavěných a ostatních ploch. Do roku 1948 ubylo 20–60 % trvalých travních porostů, po roce 1948 ještě dalších 10–20 %.
Rozloha lesních ploch až do roku 1990 ubývalo, do roku 1948 o 10 %, později již méně. Vývoj makrostruktury do roku 1990 byl jednoznačný, dominoval typ charakterizovaný úbytkem rozlohy zemědělské půdy a lesních ploch a nárůstem rozlohy jiných ploch. Po roce 1948 došlo ve více obcích k úbytku více než 500 ha orné půdy. Před rokem 1990 byla dominantním procesem krajinných změn velice silná urbanizace.
![]() |
![]() |
![]() |
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.