Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Zlín

Zdroj dat: Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz); oficiální webové stránky obcí.

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Zlín

Zdroj dat: Obsahová analýza obecních znaků (2021).

Výsledky

Zájmové území Zlín je zařazeno do analýz v rámci projektu Zaniklé krajiny jako příklad území s přeměněnou městskou, potažmo příměstskou, a také postindustriální krajinou. Symbolika obecních znaků tyto z historické perspektivy nedávné proměny krajiny nezachycuje. Ze znaků obcí v širším zájmovém území je však patrné to, jak byla zdejší krajina využívána dříve. Pro mnohé z oblastí v rámci regionu, především těch venkovských – industrializací i urbanizací města Zlína a jeho okolí tolik nezasažených –, přitom platí, že obecní znaky vypovídají často i o stále aktuálním využívání krajiny a místním přírodním dědictví. Řeč je především o zemědělské tradici v regionu. Odkazy k zemědělství (v kartodiagramu na obr. 2 „žlutá“ kategorie symbolů) se objevují ve znacích obcí na Zlínsku v podobě zelené tinktury (barvy) – ve znaku obce Březnice zelené návrší značí zemědělské plochy, podobně jako zelená pata znaku obce Březůvky, u obce Tečovice je symbolem zemědělského rázu obce zelený štít znaku. Ve znaku Hvozdné zelený štít odkazuje k zemědělství i lesnatosti okolní krajiny, stejně jako zelená tinktura ve znaku Želechovic nad Dřevnicí. Obecně velmi častým prvkem poukazujícím na zemědělský ráz obce je radlice. Ta je součástí znaku i v mnoha případech tohoto zájmového území (Bohuslavice u Zlína, Karlovice, Martinice, Otrokovice, Sazovice). Zelená tinktura v kombinaci s figurami dalších zemědělských nástrojů odkazuje k zemědělství i ve znacích Lípy (zelený kůl a obilné klasy), Oldřichovic (také figura klasů) a Zahnašovic (zelený štít a na něm kosa, cep a snop obilí). Ve znaku Hostišové je na zeleném štítu (který je zde také symbolem zemědělského rázu zdejší krajiny) vyobrazena vinná réva, která je v regionu (oproti jiným oblastem jižní Moravy) ojedinělým symbolem vinařské tradice. Vinařství je symbolizováno také ve znaku obce Lechotice (figurou vinařských nožů) a ve znaku Komárova, kde je vinná réva společně s dalším prvkem odkazujícím k tradičnějšímu zemědělskému využití místní krajiny – švestkou symbolizující ovocnářství. Švestka je zobrazena také ve znaku obcí Hrobice, Kelníky a Doubravy. U popisu znaků obcí Hrobice a Doubravy je jasně odkázáno i na tradici sušení tohoto ovoce a tradici pálení slivovice (zařazeno do kategorie symbolů tradičního hospodářství – „červená“ kategorie). Znak Podkopné Lhoty podobně zobrazuje trnky, ořech ve znaku Velkého Ořechova kromě ovocnářství souvisí i s názvem obce – je takzvaným mluvícím znamením.

Kromě sušení a pálení různých druhů ovoce je i ze symboliky obecních znaků patrná další pro region specifická hospodářská činnost – produkce a zpracování mléka. Pasteveckou tradici a výrobu sýrů znázorňuje vědro s mlékem, které je zobrazeno ve znacích obcí Horní Lapač a Míškovice. Do této kategorie symbolů patří i figura včely ve znaku Kelníků poukazující na místní tradici včelařství.

Dominantou krajiny v zájmovém území Zlín jsou především Vizovické vrchy. Polohu obcí (ve Vizovických vrších nebo v jejich blízkosti znázorňují znaky obcí Březolupy (krokev jako symbol pro vyvýšené místo), Komárov (stříbrné/bílé návrší), Provodov (také stříbrné návrší) a Velký Ořechov (stříbrný hrot). Lesnaté oblasti v regionu znázorňuje spolu se zemědělským rázem obcí zelená tinktura, jak bylo u několika obcí zmíněno výše. Jedním z příkladů byl znak obce Hvozdná, kde je ale dalším prvkem symbolizujícím lesy dubový list. V případě obce Dešná je zelená barva znaku odkazem výhradně k místním lesům. Ve znaku Trnavy je figura jelena sice primárně převzata z obecní pečeti, ale vztahuje se i k lesnatosti a k hojnosti zvěře v okolí. V symbolice mnoha obcí má svoje místo významný lokální krajinný prvek (v obr. 2 fialově) – velmi často památný strom. Ve znaku Horní Lhoty lipové listy odkazují k obecní památné lípě, ve znaku Lukovečku jsou zobrazeny místní jilmy, u obce Šarovy dubové snítky poukazují na památný dub, který v obci stával (porazila ho vichřice), a větvička oskeruše ve znaku Zlámance znázorňuje zdejší 250 let starý a pět metrů široký památný strom. Velmi typickým stromem v regionu je také bříza, která je kromě zobrazení (buď formou listu, snítky nebo celého stromu) ve znacích mnoha obcí velmi často zároveň i jejich mluvícím znamením – Březnice, Březolupy, Březová, Březůvky.

Březová symbolika se odráží i v názvu místního významného vodního toku – řeka Březnice. Březnice a další vodní toky a plochy („modrá“ kategorie), stejně jako je tomu běžné i v jiných územích, se velmi často vyskytuje i ve znacích obcí na Zlínsku. Ve stejnojmenné obci je Březnice znázorněna vlnitým břevnem, ve znaku Březolup modrou tinkturou. Ještě více prostoru v symbolice obcí v zájmovém území má řeka Dřevnice (odkazuje k ní modrá barva ve znaku obcí Hrobice, Slušovice a Veselá, ve znaku obce Želechovice nad Dřevnicí je řeka zobrazena jako vlnité břevno, modrá a stříbrná tinktura ve znaku Otrokovic znázorňuje soutok Dřevnice s Moravou). Mnoho dalších „vodních“ symbolů symbolizuje celou řadu dalších menších místních říček a potoků, rybníků a třeba také vodní nádrž Slušovice (u stejnojmenné obce je modrá tinktura symbolem nejen pro řeku Dřevnici, ale právě i pro vodní nádrž, stejně tak tomu je i v případě modré barvy ve znaku obce Hrobice).

K 1. 10. 2021 měly v zájmovém území Zlín svůj znak všechny obce (55 z 55 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2021).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Zlín

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Zlín reprezentuje příklad urbánní a industriální krajiny. K proměně této oblasti docházelo významně až v průběhu 20. století, proto se prvky průmyslové činnosti objevují i v expozicích místních paměťových institucí. Hlavní z nich představuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které se kromě obecnějších expozic k dějinám regionu a jeho významným osobnostem věnuje i tématu obuvnictví. Obuvní Baťovy závody jsou jedním z nejtypičtějších prvků průmyslové výroby tohoto území. Další takový prvek zastupuje automobilový průmysl, který mohou návštěvníci blíže poznávat v Muzeu historických vozidel ve Zlíně, ale i v Muzeu v Napajedlech.

Nepřímo se k zájmovému území vztahují mnohé další instituce, ve kterých však sledovaná proměna není již patrná. K zajímavým netradičním expozicím patří Muzeum filmové a televizní techniky ve Zlíně nebo Tjiwara muzeum ve Vizovicích. V něm je možné se seznámit s mizející africkou kulturou a uměním, k vidění jsou umělecké předměty, sochy či masky reprezentující kulturu více jak šedesáti afrických kmenů.

Archivní dokumenty k zájmovému území lze vyhledat především ve Státním oblastním archivu ve Zlíně.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2020)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2020)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2020)