Boletice Klet

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Zdeněk Lipský

Zaniklá krajina bývalých rybničních soustav - Čáslavsko

Modelové území leží v geomorfologickém celku VIB-3 Středolabská tabule, podcelku VIB-3B Čáslavská kotlina, okrsku VIB-3B-1 Žehušická kotlina. Čáslavská kotlina je neotektonická poklesová sníženina na jižním okraji křídové České tabule. Na východě je výrazně tektonicky ohraničená zlomovým svahem Železných hor, na jihu a západě (již mimo modelové území) je ohraničení vůči Českomoravské vrchovině méně zřetelné.

Geologické podloží tvoří svrchně křídové sedimenty, převážně turonské slínovce a písčité slínovce (opuky), ojediněle se vyskytují staré krystalické horniny (rula, amfibolit), které vyčnívají v podobě suků (Kamajka). Na nich se zachovaly stopy po příbojové činnosti křídového moře – cenomanské slepence s četnými zkamenělinami (Kamajka, Žehušická skalka). Značný podíl zaujímají mladé pokryvné útvary – kvartérní sedimenty v podobě vátých písků nevelké mocnosti, spraší a nivních sedimentů, zejména povodňových hlín, případně štěrkopísků v nivách Labe, Doubravy a Klejnárky. Fluviální štěrkopísky se těžily a dosud těží v pískovně u Žehušic, v malých místních jámových pískovnách se těžily v minulosti váté písky. Kamenolomy byly v minulosti založeny ve výchozech tvrdých krystalinických hornin (rula, migmatit) na Kamajce a Žehušické skalce.

Jádrové území bývalých rybníků leží prakticky celé v široké údolní nivě Doubravy, kde podloží tvoří výhradně nivní fluviální sedimenty, překryté nebo kombinované málo mocným pokryvem vátých písků.

Reliéf je typicky nížinatý, a výškovými rozdíly do 30 m, v jádrovém území v údolní nivě max. do 10 m. Typologicky tak odpovídá rovině, geneticky je to fluviální akumulační rovina. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 200-239 m, v jádrovém území v nivě Doubravy pouze 200 – 220 m. Široká údolní niva Doubravy jen nezřetelně přechází do nevýrazných pleistocénních teras. Na více místech se vyskytují polohy vátých písků s nízkými, maximálně několik metrů vysokými písečnými přesypy. Na zemědělské půdě byly původní písečné přesypy už dávno rozvlečeny dlouhodobým obděláváním a orbou a promíchány s fluviálními sedimenty. Morfologicky nápadný 10 – 20 m vysoký Kačinský hřbet, tvořený pískovci a na povrchu zvětralými písky, které se na něm v minulosti těžily v několika pískovnách, leží mimo jádrové území.

Modelové území krajiny zaniklých rybníků v dolním Podoubraví leží v teplé klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou kolem 9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 550-600 mm. Zima je zejména v posledních dekádách vlivem globálního oteplení velmi mírná a krátká, s nestálou sněhovou pokrývkou. Na podzim a v zimě se však vlivem kotlinové polohy vyskytují časté inverze. Léto bývá poměrně dlouhé, slunečné a často suché.

Území leží ve fytogeografickém obvodu České termofytikum, fytogeografický okres 11 Střední Polabí, lesní vegetační stupeň 1 dubový (černýšová dubohabřina podle Neuhäuslové). V údolních nivách tvoří potenciální přirozenou vegetaci střemchová jasenina s mokřadními olšinami, na vátých pískách kostřavová borová doubrava.

V současném vegetačním krytu převládá orná půda, a to i v údolních nivách, které byly až do 19. století využité především jako aluviální louky. V údolní nivě dolní Doubravy se rozkládala v minulosti rozsáhlá rybniční soustava od Zaříčan až po Sulovice, některé rybníky o velikosti až 100 ha. Všechny rybníky zde zanikly v rozmezí let 1780 – 1850. Aluviální louky se v malé míře zachovaly na severu v údolní nivě podél Labe, dále z historických důvodů v prostoru Kačinské obory a Žehušické obory. Rozptýlené lesní celky se vyskytují jednak na vátých pískách a na Kačinském hřbetu (chudé borové lesy), dále v prostoru Kačinské a Žehušické obory (doubravy a fragmenty lužního lesa) a na severu podél Labe (fragmenty lužních lesů a mokřadních olšin).

V modelovém území se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území: přírodní památka Skalka u Žehušic (paleontologická lokalita), přírodní památka Kamajka (paleontologická lokalita), přírodní památka Žehušická obora (krajinářský park s oborovým chovem populace bílých jelenů), přírodní památka Zbyslavská mozaika (geologická a paleontologická lokalita), přírodní památka Kačina (krajinářský park a evropsky významná lokalita pro ochranu ohrožených druhů rostlin a živočichů), přírodní rezervace Na hornické (lužní les, aluviální louky, mokřady mrtvá ramena podél Labe). V jádrovém území je to zejména jedinečná Žehušická obora.