Odraz historie a proměn místní krajiny v obecních znacích

Miroslav Šifta

Každý obecní znak je nejen vizitkou, ale i „kronikou“ obce. Prostřednictvím užitých grafických prvků vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé). Pokud je znak obce zpracován podle heraldických zásad a pokud jeho ikonografie nezkresluje nebo neposouvá realitu, je cenným pramenem řady lokálních i regionálních historickogeografických informací.

Cíle

Nalezení odkazů ke krajině a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmového území.

Data a metody

Obsahová analýza znaků obcí v zájmovém území

Pro analýzu formy a obsahu grafického symbolu byla jako analytická metoda zvolena obsahová analýza (Krippendorff 2004; Rose 2007; Dvořáková 2010). Obsahová analýza byla původně zaváděna v mnoha oborech pro analýzu textů (v lingvistice, sociologii, antropologii, politologii ad.). Její jednotlivé kroky však lze velmi dobře použít i v rámci analýzy obrazových materiálů (Rose 2007), jimiž jsou i zkoumané regionální grafické symboly (znaky obcí). Znaky všech obcí v zájmovém území (k. 1. 10. 2019) jsou znázorněny v mapě (obr. 1). Ne všechny obce ale mají znak. Obecní znak mají tradičně města a městyse (dáno historickým právem měst vlastnit znak). Ostatní obce mohly začít „tvořit“ své komunální symboly až po roce 1990 (Šifta 2016). Mít komunální symbol povinností obcí není. Území obcí, které znak nemají, zůstávají v mapách na obr. 1 i 2 prázdná.

Při aplikaci obsahové analýzy je v prvním kroku zvolen typ zkoumaných materiálů, poté následuje jejich sběr. Na příkladu obsahové analýzy znaků obcí v Česku je zdrojem podkladů Registr komunálních symbolů (https://rekos.psp.cz). Ve druhém kroku je soubor znaků podroben analýze („čtení“, rozklíčování obsahu znaků) s výsledkem identifikace jednotlivých symbolů ve znaku (znak může obsahovat, a většinou obsahuje, více symbolů) a interpretace jejich významu. Ve třetím kroku je pak soubor identifikovaných symbolů rozřazen do předem stanovených kategorií (Buben 2003; Palát 2012). Pro nalezení odkazů k historii krajiny a jejím změnám v rámci symboliky využívané v obecních znacích zájmových území byly do analýzy následně zařazeny pouze symboly, které se vývoje krajiny dotýkají.

Do analýzy jsou tak vybrány symboly v kategoriích: zemědělství, vodní toky a plochy, poloha obce (např. symbol polohy obce na návrší, v údolí apod.), krajinné a přírodní prvky (výskyt skalního útvaru, památného stromu apod.), lesnatost, symboly hospodářského charakteru. Do kategorie ostatní jsou zařazeny všechny ostatní kategorie symbolů znázorněných ve znacích obcí (historické, církevní, kulturní, administrativní). V dalším kroku jsou výsledky kvantifikovány (pomocí jednoduché popisné statistiky jsou analyzovány četnosti použití symbolů a porovnány rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi). Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území je znázorněno formou kartodiagramu (obr. 2). Následně jsou identifikovány prostorové vzorce ve využívání stejných či podobných symbolů ve znacích obcí v zájmovém území. Symboly využívané na více místech (ve více obecních znacích) tak často vypovídají o historii, vývoji a změnách krajiny v širším regionu.

Obr. 1: Znaky obcí v zájmovém území Novomlýnské nádrže

Obr. 2: Zastoupení typů symbolů ve znacích obcí zájmového území Novomlýnské nádrže

Výsledky

Zájmové území Novomlýnské nádrže v rámci projektu Zaniklé krajiny zastupuje typ území, které bylo významně ovlivněno výstavbou vodního díla. Symbolika znaků obcí v oblasti (obr. 1) Novomlýnské nádrže částečně zachycuje, ale protože se v obecních znacích zpravidla objevují jiné prvky (historicky starší události, pozitivně vnímané prvky a události, prvky typické pro jednotlivé lokality, a ne pro rozsáhlejší region), dá se očekávat, že budou převažovat symboly jiné. Analýza symbolického obsahu znaků obcí v regionu tuto hypotézu potvrzuje – podle očekávání v území dominuje symbolika spojená s vinařstvím (zahrnuto do „žluté“ kategorie – zemědělství, obr. 2).

Vinařská tradice je znázorněna ve znacích téměř všech obcí v zájmovém území a je nejčastěji symbolizována figurou vinné révy či konkrétně hroznů (Bavory – vinohrady pod Pálavou, Dolní Věstonice – také výroba pálavského vína, Horní Bojanovice, Horní Věstonice, Klentnice, Křepice, Němčičky, Nikolčice, Nosislav, Novosedly, Hustopeče, Pavlov, Perná, Popice, Přibice, Přítluky, Rakvice, Sedlec, Starovičky, Uherčice, Vranovice). Jinými hojně využívanými symboly vinařství zobrazenými v obecních znacích v oblasti jsou vinařské nože a kosíře (zahnuté vinařské nože) – objevují se ve znacích obcí Dolní Dunajovice, Hustopeče, Milovice, Nosislav (kde je ve znaku navíc figura motyky), Pasohlávky, Přísnotice, Přítluky, Starovice, Starovičky, Strachotín (spolu s dalším typickým vinařským nástrojem – krojidlem), Vranovice, Žabčice. Ve znaku Dolních Dunajovic zelený kopec symbolizuje obecně úrodnost oblasti, ale také místní viniční tratě na návrších Ořechová hora, Pod Slunným vrchem, Dunajovský kopec, Kraví hora, Mlýnská, Zimní vrch a Plotny. Zemědělství a úrodnost kraje jsou v území symbolizovány i zelenou tinkturou (barvou) ve znacích obcí Březí (zelený lem znaku), Horní Věstonice (zelená pata znaku), Křepice, Němčičky, Nikolčice, Novosedly (zelená pata), Přísnotice, Starovice, Vlasatice. Zlatou (žlutou) tinkturou je zemědělský ráz obce znázorněn ve znaku Kurdějova, Popic a Staroviček (kde je také figura srpu). Ve znacích obce Klentnice, Nový Přerov, Perná, Přísnotice a Sedlec je prvkem reprezentujícím zemědělskou tradici figura radlice. Ve znaku Nového Přerova jsou pro znázornění úrodnosti oblasti zobrazeny navíc květy (stejně jako ve znaku Dobrého Pole).

Vodní plochy, obzvlášť vodní nádrže, které jsou hlavní předmětem analýz v tomto zájmovém území, ale i vodní toky („modrá“ kategorie), jsou v obecních znacích znázorněny tradičně modrou tinkturou, vlnitými břevny, vlnitými patami znaků apod. Vodní nádrž Nové Mlýny je modrou tinkturou symbolizována ve znaku Pavlova (společně s parmou) a Přítluk (s figurou mlýnského kola). Ve znaku Dolních Věstonic jsou Nové Mlýny zobrazeny jako vodní hladina (také společně s figurou ryby symbolizující i místní tradici rybolovu). Ve znaku Brodu nad Dyjí je modrou tinkturou znázorněna řeka Dyje, zvlněnými zlatými (žlutými) břevny pak právě Nové Mlýny. Konkrétně Věstonická nádrž je zobrazena modrou tinkturou ve znaku obce Vlasatice (modrá zde symbolizuje ale i Novoveský rybník a Dyji). Dyje a Nové Mlýny společně jsou symbolizovány modrou vlnitou patou a figurou loďky ve znaku Pasohlávek. Řeka Dyje je znázorněna i ve znaku obce Bulhary (modrou tinkturou, parmy symbolizují typické lovné ryby v oblasti). V Kurdějově je ve znaku štika, která je jednak erbovním znamením, ale v obci je doložen i rybolov na Dyji.

Mezi znázorněnými vodními toky figurují také řeka Jihlava (vlnité břevno ve znaku obce Přibice). Jihlava společně s řekou Svratkou je zvlněným břevnem symbolizována také ve znaku Ivaně. Ve znaku obce Klentnice je modrým štítem odkázáno k blízkosti Dyje, Nových Mlýnů, ale i k biosférické rezervaci Dolní Morava (kterou je možné zařadit do „fialové“ kategorie krajinných symbolů). Do této kategorie lze zařadit i figuru raka ve znaku Rakvic (který je samozřejmě mluvícím znamením, ale i odkazem k vzácným rakům, kteří v Dyji žijí). Ve znaku obce Ivaň je bezlistým dubem odkázáno nejen k místním lužním lesům, ale i konkrétně k přírodní rezervaci Plačkův les. Dubové ratolesti ve znaku Pouzdřan symbolizují NPR Pouzdřanská step-Kolby (v lesnaté části roste dub šípák). Lilie je jednak odkaz z pečeti Přítluk, ale taky zde znázorňuje výskyt lilie cibulkonosné v NPR Čertoryje.

V rámci symboliky obecních znaků v zájmovém území Novomlýnské nádrže se vyskytující také odkazy k poloze obcí („oranžovo-hnědá“ kategorie). Zobrazené skály ve znaku Mikulova poukazují na polohu města. Zelený vrch ve znaku Němčiček symbolizuje Kraví horu, tři kameny ve znaku Pavlova představují Děvínské skály, trojvrší ve znaku Popic znázorňuje Hustopečskou Pahorkatinu a stříbrná (bílá) tinktura ve znaku Rakvic je symbolem pro zdejší vápencové pálavské vrchy.

K 1. 10. 2019 má v zájmovém území Novomlýnské nádrže obecní znak 100 % obcí (46 z 46 obcí).

Použitá literatura a zdroje

• BUBEN, M. (2003): Encyklopedie heraldiky: Světská a církevní titulatura a reálie. Libri, Praha.
• DVOŘÁKOVÁ, I. (2010): Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvantitativní obsahová analýza. AntropoWebzin, 6(2): 95–99.
• KRIPPENDORF, K. (2004): Content Analysis: An Introduction to Its Methodology. Sage, Thousand Oaks.
• PALÁT, P. (2012): Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence. Heraldická terminologická konvence. www.heraldika-terminologie.cz/mapa-terminologicky-slovnik-v-projektu-htk-428 (16. 9. 2019).
• ROSE, G. (2007): Visual Methodologies. An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. Sage, Thousand Oaks.
• ŠIFTA, M. (2016): Graphic Symbols and Local Identity: The Case of Use and Perception of Municipal Emblems in the Liberec Region (Czechia). Geografisk Tidsskrift-Danish Journal of Geography, 116(2): 147–158.
• Registr komunálních symbolů. https://rekos.psp.cz (1. 10. 2019).

Paměť krajiny představuje vztah mezi krajinou a kulturou. Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Také každý obecní znak je jakousi „kronikou“ obce a svým způsobem vypovídá o její minulosti, pamětihodnostech, tradicích či pověstech, stejně jako o hospodářských a kulturních aktivitách dřívějších obyvatel, nebo o podobě krajiny současné i minulé (zaniklé).

Paměť krajiny

• Místa paměti a paměťové instituce
• Symbolika regionů, míst a obcí
• Kulturní památky a památková území

Místa paměti a paměťové instituce

Martina Tůmová

Paměťové instituce uchovávají a předávají informace o minulosti a proměnách místní krajiny. Zahrnují primárně muzea nebo samostatné stálé expozice, v širším významu pak archivy a sbírky, které obsahují a spravují související archivní dokumenty. Zejména muzea pak lze definovat jako instituce, které získávají, uchovávají a zkoumají; zprostředkují a vystavují hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, výchovy a potěšení (více viz Dolák 2013; Šobáňová 2012; Matero 2008).

Cíle

S využitím příkladu muzejních expozic vytvořit základní přehled a typologii paměťových institucí, které se nacházejí v širších hranicích zájmového území nebo se ve svých expozicích k zájmovému území vztahují.

Data a metody

Seznam paměťových institucí byl vytvořen zejména na základě rešerše elektronických informačních zdrojů. Z tohoto důvodu jej není možné považovat za zcela kompletní (existuje mnoho zejména soukromých sbírek, které se prostřednictvím internetu téměř neprezentují), avšak pro naplnění cílů projektu jej lze považovat za dostatečně validní.

V první fázi byla vytvořena databáze lokálních expozic vycházející z informací o českých muzeích poskytovaných Asociací muzeí a galerií ČR. Získané údaje byly dále doplněny informacemi dostupnými z popularizačních webových projektů „Do muzea!“ a „Muzeum.cz“. Ve druhé fázi byly expozice vyhledávány podle hlavních lokalit v zájmových územích, tedy podle větších měst s více než tisíci obyvateli. Výsledná databáze obsahuje bližší informace k jednotlivým paměťovým institucím – adresu, GPS lokalizaci, odkaz na web instituce.

Paměťové instituce (muzea a jednotlivé expozice) byly poté analyzovány s ohledem na zaměření expozic a sbírek, které jsou v nich uloženy a prezentovány veřejnosti. Expozice byly rozděleny do dvou základních kategorií:

1. podle vztahu k přeměně krajiny v zájmovém území (v mapě vyjádřeny sklonem mapové značky) na ty, které:

• se přímo vztahují k zájmovému území a prezentují minulost a proměny místní krajiny v zájmovém území;
• nepřímo, resp. pouze volně, prezentují minulost a proměny krajiny v zájmovém území (např. městská muzea, neprezentují konkrétní proměnu krajiny).

2. podle měřítkové úrovně (v mapě vyjádřeny velikostní mapové značky) na ty, které představují: 

• instituce lokálního významu;
• instituce regionálního významu.

V posledním kroku byly sbírky a expozice charakterizovány z obsahového hlediska a zaměření. Mapové značky pomocí barev zachycují maximálně tři nejtypičtější témata, kterým se expozice věnují.

Mapa: Muzejní expozice v zájmovém území Novomlýnské nádrže

Tabulka: Přehled expozic zobrazených na mapě zájmového území

Výsledky

Zájmové území Novomlýnské nádrže charakterizuje celkem šest muzeí, z toho jedno přímo a pět nepřímo. Expozice v nich se věnují třem zásadním tématům (zatopené krajině, pravěku a vinařství), která jsou pro toto území typická. Veškeré informace návštěvníkům podává především Regionální muzeum v Mikulově, které řídí hned několik poboček. Jednou z nich je expozice v Dolních Věstonicích, která popisuje život pod Pálavou. Věnuje se především proměně krajiny v důsledku stavby Novomlýnských nádrží a přináší pohled na dnes zaniklé obce i život jejich obyvatel.

Další stěžejní téma pak tvoří archeologie, pálavská archeologická naleziště a v neposlední řadě i samotný nález tzv. Věstonické Venuše. Tomu se věnuje především druhá pobočka mikulovského muzea – Archeopark v Pavlově, který moderním způsobem v mnoha interaktivních expozicích představuje pravěké období.

Na problematiku vinařství se pak zaměřuje zejména centrála mikulovského muzea na zámku v Mikulově a muzea ve vinařských obcích Dolní Dunajovice a Vranovice. K těmto expozicím se úzce váže také téma lidových řemesel, která se zejména v souvislosti s pěstováním a zpracováním vína v této oblasti rozvíjela. Lidovým řemeslům, byť v odlišných souvislostech, se věnuje i Městské muzeum v Hustopečích. Toto město bylo v minulosti proslulé konáním trhů z důvodu jejich polohy při tzv. Uherské stezce. V expozicích se proto mohou návštěvníci seznámit s trhovými řády, prodejem hustopečského lékořicového zboží nebo malovaného nábytku.

Archivní materiály pro toto území najdeme zejména ve Státním okresním archivu v Břeclavi.

Použitá literatura a zdroje

• Asociací muzeí a galerií ČR. http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni (20. 8. 2018)
• DOLÁK, J. (2013): Teoretická východiska muzejní prezentace. Muzeológia a kultúrne dedičstvo, 1: 21–38.
• MATERO, F. G. (2008): Heritage, Conservation, and Archaeology: An Introduction. Heritage, Conservation, and Archeology. Archeological Institute of America. Online [http://www.archeological.org/news/hca/89].
• ŠOBÁŇOVÁ, P. (2012): Muzejní edukace. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc.
• Webový portál: Do muzea! https://www.do-muzea.cz/ (20. 8. 2018)
• Webový portál: Muzeum.cz. http://www.museum.cz/ (20. 8. 2018)