Vegetační charakteristika

Jaroslav Vojta

Cíle

Zmapování a charakteristika aktuální vegetace na základě výsledků mapování Natura 2000.

Data a metody

Mapa aktuální vegetace Natura 2000 (http://www.nature.cz/natura2000-design3) byla generalizována pomocí ad hoc vytvořené sítě o velikosti buňky 1 km². Výsledné mapy zobrazují presenci jednotlivých pro území charakteristických biotopů nebo jejich skupin v rámci čtverce. Mapy rozšíření biotopů jsou založeny na výskytech biotopů s reprezentativností A nebo B podle metodiky mapování biotopů (Guth, 2002) případně V nebo P podle metodiky aktualizace vrstvy mapování biotopů (Lustyk a Guth, 2009). Dále byla vytvořena mapa diversity biotopů, tj. Počet biotopů ve čtverci. Nejsou uvažovány podjednotky.

Výsledky 

Diversita biotopů

V převážně rovinaté krajině je variabilita vegetace překvapivě vysoká (mapa 1) a souvisí s variabilitou hospodaření, zonací vodní a mokřadní vegetace, hladinou podzemní vody a variabilitou sedimentů (střídání sedimentů s různou zrnitostí s oganogenními sedimenty). Do variability sedimentů se promítá i historie krajiny, zejména změny toků. Je to jeden z důvodů, proč i v této krajině najdeme nejvyšší diversitu biotopů v okolí toků.

Mapa 1: Diversita biotopů

Rozšíření význačných biotopů

Nejvyšší diversitu v zájmovém území představují biotopy vodní a mokřadní. To se odráží i ve vegetaci lesů. Jako příklad lze uvést mokřadní olšiny (mapa 2) vázané na přirozené deprese i zazemňující rybníky. Velmi cennou vegetací jsou rašelinné lesy (mapa 3 a mapa 6), zejména blatkové bory hostí díky charakteru polootevřeného lesa celou řadu vzácných druhů organismů. Mimo aluvia toků se vyskytuje i nevlhkomilná a většinou acidofilní lesní vegetace (mapy 4, 5 a 7). Významné porosty bučin se vyskytují zejména na SV území v Javořické vrchovině (mapa 4), porosty suchých acidofilních doubrav jsou pak hojné v celém území na písčitých a štěrkových sedimentech (mapa 5). Acidofilní vegetaci pak doplňují například boreokontinentální bory (mapa 7).

Také na bezlesí dominuje vlhkomilná a mokřadní vegetace. Prakticky všudypřítomné jsou rákosiny (mapa 8). Specifická vegetace především jednoletých druhů se vyvíjí na letněných rybnících (mapa 9). Tato vegetace je však ze své povahy velmi dynamická a mapa tak již nemusí být aktuální. Relativně hojná rašeliniště jsou sycena především podzemní vodou a jedná se o tzv. přechodová rašeliniště (mapa 10). Mezi hospodářskými loukami najdeme také převážně vlhkomilé typy jako vlhké pcháčové louky (mapa 11).

Mapa 2: Rozšíření mokřadních olšin	Mapa 3: Rozšíření blatkových borů

Mapa 4: Rozšíření acidofilních bučin	Mapa 5: Rozšíření suchých acidofilních doubrav

Mapa 6: Rozšíření rašelinných a podmáčených smrčin	Mapa 7: Rozšíření boreokontinentálních borů

Mapa 8: Rozšíření rákosin	Mapa 9: Rozšíření vegetace letněných rybníků

Mapa 10: Rozšíření přechodových rašelinišť	Mapa 11: Rozšíření vlhkých pcháčových luk

Použitá literatura a zdroje

• Guth J. (2002): Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného a kontextového mapování).- AOPK ČR, Praha.
• Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky.- AOPK ČR, Praha.
• Lustyk P., Guth J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK ČR, Praha.
• Data mapování Natura 2000 AOPK ČR, Praha.