Socioekonomická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Modelové území Krkonoše se nachází v horské a podhorské krajině, v západní části stejnojmenného nejvyššího českého pohoří u hranic s Polskem na rozhraní Královéhradeckého a Libereckého kraje na území ORP Vrchlabí a Jilemnice na severozápadě sem zasahuje také ORP Tanvald.

Obvod obce s rozšířenou působností Vrchlabí leží na na severozápadě Královéhradeckého kraje v okrese Trutnov v Krkonošském podhůří a v Krkonoších v povodí horního toku Labe. Na severu hraničí s Polskem, na východě a jihu s ORP Trutnov, na západě s ORP Jilemnice v Libereckém kraji. Rozloha je 293 km2 a počet obyvatel k 1. 1. 2017 je 27 793 (k 1. 1. 2012 to bylo 28 143). Hustota zalidnění je poměrně vysoká 93 obyvatel na km2, koncentrována je do větších sídel v podhůří. Skladba obyvatelstva je, stejně jako ve zbylé části modelového území ovlivněna odsunem Němců po roce 1945. Celkem je zde 16 obcí (města Hostinné, Špindlerův Mlýn, Vrchlabí a městys Černý Důl). Ze správního hlediska je ORP rozděleno do obvodů POÚ Hostinné a Vrchlabí. Krkonošský národní park (biosférická rezervace, sídlo ve Vrchlabí), přes 50 % rozlohy ORP je zalesněno, zemědělská půda zaujímá pouze 37 % (převažují louky a pastviny. Územím ORP prochází západovýchodním směrem silnice I. třídy č. 14 spojující Jilemnici se Svobodou nad Úpou a jižní části území ORP protíná silnice I/16 mezi Novou Pakou a Trutnovem. Automobilový (Škoda Vrchlabí), strojírenský a dřevozpracující průmysl (papírny Hostinné); těžba a zpracování vápence, dříve rozšířený textilní průmysl utlumen. Významná centra zimního i letního cestovního ruchu, řada lyžařských středisek (Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Herlíkovice), jedna z největších lůžkových kapacit v Česku (48 lůžek na 100 obyvatel). Řada přírodních zajímavostí a maloplodých chráněných území (pramení zde nejvýznamnější česká řeka Labe, která tvoří osou celého území ORP).

Ve správním obvodu ORP Vrchlabí působí 3 dobrovolné svazky obcí (Krkonoše – svazek měst a obcí, Svazek obcí Horní Labe, Svazek obcí Východní Krkonoše).

Území ORP Jilemnice leží v severovýchodní části Libereckého kraje v okrese Semily v západních Krkonoších (nejvyšší Kotel 1435 m n. m.) a v Krkonošském podhůří v povodí řeky Jizery. Na západě sousedí s ORP Semily, na severu s ORP Tanvald a s Polskem a na jihu a východě s Královéhradeckým krajem. Jeho rozloha je 278 km2, počet obyvatel k 1. 1. 2017 je 22 117 (k 1. 1. 2012 to bylo 22 560), hustota zalidnění je 79 obyvatel na km2. Největší koncentrace obyvatelstva je údolí řeky Jizery. Před rokem 1945 národnostně smíšené území s převahou Čechů v podhůří i v dnešním centru ORP. Na území ORP je 21 obcí (města Jablonec nad Jizerou, Jilemnice, Rokytnice nad Jizerou). ORP je rozděleno na POÚ Jilemnice a Jablonec nad Jizerou. Z hospodářství převládají služby a průmysl, extenzivně využívána zemědělská půda tvoří polovinu rozlohy, lesy pak okolo 43 %. Dřevařský a potravinářský průmysl (výroba umělých střev), strojírenství (automobilové součástky) a dříve dominantní textilní průmysl utlomován. Krkonošský národní park, řada středisek rekreace a zimních sportů (Jilemnice – městská památková zóna, muzeum, Rokytnice n. Jizerou, Benecko, Vítkovice).

Ve správním obvodu ORP Jilemnice působí 3 dobrovolné svazky obcí (Jilemnicko-svazek obcí, Krkonoše - svazek měst a obcí, Vodohospodářské sdružení Turnov).

Obvod ORP Tanvald leží v severovýchodní části Libereckého kraje v okresech Jablonec nad Nisou a Semily (1 obec) v Jizerských horách a v západních Krkonoších (odděluje je Novosvětský průsmyk) v povodí řek Kamenice, Bílá a Černá Desná a horní Jizery. Na východě sousedí s ORP Jilemnice, na jihu s ORP Semily a Železný Brod, na západě s ORP Jablonec nad Nisou a na severu s ORP Frýdlant a s Polskem. Rozloha ORP je 190 km2, počet obyvatel k 1. 1. 2017 byl 20 508 (k 1. 1. 2012 to bylo 21 455), 108 obyvatel na km2. Na území ORP je pouze 10 obcí (města Desná, Harrachov, Smržovka, Velké Hamry, Tanvald). Celé území ORP tvoří jeden obvod POÚ. Údolí řek jsou souvislé a relativně hustě osídlena, vyšší polohy jsou zalesněny (72 % plochy ORP jeden z nejvyšších podílů v Česku). Osu území tvoří silnice I. třídy č. 10, která spojuje Turnov resp. Prahu s Polskem. Tradiční textilní a sklářský (Harrachov) průmysl je doplněn strojírenským (výroba automobilových součástek) a automobilovým (výroba sportovních vozů Kaipan ve Smržovce). CHKO Jizerské hory (rašeliniště s prameny Jizery a osada Jizerka, vodní nádrž Souš) a Krkonošský národní park. Významná střediska zimní rekreace (Harrachov, Tanvaldský Špičák, Kořenov, Desná). Ozubnicová železnice z Tanvaldu do Kořenova a dále až do polské Sklářské Poreby.

Ve správním obvodu ORP Tanvald působí 3 dobrovolné svazky obcí (Mikroregion Tanvaldsko, Mikroregion Jizerské hory, Krkonoše - svazek měst a obcí).

Mapy socioekonomických poměrů

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Fyzickogeografická charakteristika

Mapy přírodních poměrů | Mapy socioekonomických poměrů

Fyzickogeografická charakteristika | Socioekonomická charakteristika

Modelové území Krkonoše je součástí geomorfologického celku IVA-7 Krkonoše, které jsou nejvyšším pohořím České republiky. Dělí se na dva podcelky: podcelek IIA-7A Krkonošské hřbety a podcelek IIA-7B Krkonošské rozsochy. Jádrové území (katastry Rokytno v Krkonoších, Horní Rokytnice a Bedřichov v Krkonoších) se nachází v Západních Krkonoších a zasahují do něj oba uvedené geomorfologické podcelky, které se dále dělí na okrsky a podokrsky. Největší část jádrového území zaujímá geomorfologický podokrsek IIA-7B-1b Rokytnická hornatina.

Geologické podloží tvoří přeměněné horniny (krystalické břidlice) typu svorů a fylitů s vložkami kvarcitů a rohovců. Nejvyšší polohy – hlavní pohraniční krkonošský hřbet budují hlubinné vyvřeliny – biotitické žuly krkonošsko-jizerského plutonu, místy se vyskytují svory krkonošského krystalinika. Kvartérní pokryvné útvary nevelké mocnosti tvoří hlavně svahoviny s vysokým podílem hrubého skeletu, na příkrých svazích a v exponovaných horských polohách kamenné sutě, balvanová moře a balvanové proudy.

Reliéf nejvyššího českého pohoří typologicky odpovídá členité hornatině s výškovými rozdíly 450-600 m, výjimečně až velehornatině. Nadmořská výška celých Krkonoš se pohybuje v rozpětí 500-1602 m, nadmořská výška jádrového území v Západních Krkonoších v rozpětí 500-1509 m. Členitý horský reliéf kerného pohoří obsahuje zbytky zarovnaných povrchů ve vrcholových částech pohraničního Slezského hřbetu i vnitřního Českého hřbetu, zatímco jižní svahy a Krkonošské rozsochy jsou intenzivně rozčleněné hlubokými erozními zářezy svahových potoků. Ve vrcholových polohách se vyskytují četné glaciální a periglaciální tvary reliéfu jako kary, izolované skály a skalní hradby, strukturní půdy. Reliéf je celkově velmi členitý a svažitý, převládají svahy se sklonem 10-25°, výjimkou nejsou ani příkré srázy se sklonem více než 25°.

Modelové území Krkonoše leží v chladné až velmi chladné klimatické oblasti bohaté na srážky. Podle starší klimatické klasifikace Quitta se zde postupně od jihu k severu podle rostoucí nadmořské výšky vyskytují 3 chladné klimatické podoblasti. CH7 v podhůří do cca 700-800 m, CH6 ve středních horských polohách a nejchladnější CH4 v nejvyšších horských polohách krkonošských hřbetů a rozsoch nad cca 1100-1200 m n.m. Průměrná roční teplota klesá s nadmořskou výškou od 6°C v údolí Jizery do 1 až 2°C na krkonošských hřbetech nad horní hranicí lesa. Průměrný roční úhrn srážek kolísá opět v značném rozpětí podle nadmořské výšce a exponovanosti vůči převládajícím větrům od 800 do 1300 mm, v průměru dosahuje kolem 1000 mm. Zima je charakterizovaná trvalou sněhovou pokrývkou. Délka trvání sněhové pokrývky se však velmi liší podle nadmořské výšky a také exponovanosti svahů a pohybuje se v širokém rozmezí 90-150 dnů. Zima bývá dlouhá, přechodná období jsou kratší a velmi variabilní. Léto bývá také kratší a nestálé. Na podzim a v zimě se vyskytují četné inverze.

Území leží ve fytogeografickém obvodu České oreofytikum (oblast horské květeny), fytogeografický okres 93 Krkonoše, které se ještě dělí na dva podokresy podle nadmořské výšky: Krkonoše lesní (93a) a Krkonoše subalpinské (93b). V Krkonoších je podle nadmořské výšky zastoupeno 5 lesních vegetačních stupňů: 5 jedlobukový, 6 smrkovobukový, 7 bukovosmrkový, 8 smrkový a 9 klečový. Potenciální přirozenou vegetaci podle Neuhäuslové tvoří opět podle nadmořské výšky bučiny, smrkové bučiny, klimaxová smrčina a komplex společenstev kosodřeviny a alpinské vegetace nad horní hranicí lesa, která se pohybuje v průměrné nadmořské výšce 1250-1300 m. Na zarovnaném povrchu v pramenných oblastech Labe a Úpy se vyskytují plochy horských vrchovišť (např. Labská louka a Pančavská louka).

V současném vegetačním krytu převládají pěstované smrkové monokultury, jen v malé míře se vyskytují smíšené lesní porosty s bukem. Orná půda, která byla v minulosti nedílnou součástí krkonošského horského zemědělství, se již nevyskytuje. Nelesní plochy tvoří především trvalé travní porosty, které většinou ztratily produkční význam. Sekají se v rámci údržby krajiny a v zimě se využívají k lyžování. Jenom v malé míře jsou využívány jako pastviny. Již dříve v minulosti ustala pastva v polohách krkonošských hřbetů nad horní hranicí lesa, které postupně zarůstají klečí nebo skupinkami zakrslých smrků. Přesto se udržují zejména na krkonošských hřbetech významné a rozsáhlé plochy bezlesí subalpínských luk. Bezlesí se udržuje také na lavinových drahách, skalních výchozech, karových stěnách, balvanových mořích a zamokřených plochách horských vrchovišť. Stále se rozšiřují rekreační plochy lyžařských areálů s lanovkami, lyžařskými vleky a sjezdovkami.

Modelové území je součástí Krkonošského národního parku, nejstaršího a nejvýznamnějšího národního parku České republiky s mezinárodním významem. Nejcennější jsou lokality v první zóně národního parku v subalpínském stupni nad horní hranicí lesa (tzv. krkonošská tundra).