Zemědělský půdní fond
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
Vcelku kvalitním podmínkám pro zemědělské hospodaření odpovídá podíl orné půdy v jednotlivých katastrech. Ten se pohybuje od 35 % po více než 70 % rozlohy katastrů, s vyším podílem zejména v jižní části území. Trvalé travní porosty vykazují dlouhodobý úbytek rozlohy, což odpovídá modernizaci a restrukturalizaci zemědělství na území Česka. To dokumentuje podíl mezi minimem (asi 25 %) a maximem (téměř 70 %) trvalých travních porostů v nejstarší době, zatímco v roce 2010 rozdíly minima (7,5 %) a maxima (cca 35 %) jsou celkově nižší a rozdíly mezi nimi až o polovinu menší.
U lesních ploch je charakteristický poměrně výrazný pokles rozlohy mezi rokem 1896 a 1948. To je spojeno s rozvojem hornické a průmyslové činnosti, který vedl k poklesu výměry lesních ploch na téměř polovinu jejich rozsahu v roce 1896. Ve všech ostatních časových horizontech jsou rozdíly mezi minimem a maximem velmi podobné, i když územně se rozložení jednotlivých tříd poněkud liší.
![]() |
![]() |
![]() |
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.