Zemědělský půdní fond
Ivan Bičík, Zdeněk Boudný, Tomáš Burda, Pavel Chromý, Vít Jančák
Zemědělský půdní fond (zemědělská půda) je jedna ze základních kategorií struktury půdního fondu každého území. Dalšími kategoriemi jsou lesní plochy (lesy) a ostatní (zastavěné plochy, vodní plochy, komunikace apod.) Zemědělský půdní fond, tedy souhrn všech zemědělsky využívaných ploch, tvoří orná půda, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a trvalé kultury (chmelnice, vinice, ovocné sady). Zastoupení jednotlivých složek zemědělského půdního fondu je ovlivněno přírodními podmínkami daného území.
Rozdíly ve vnitřní struktuře půdního fondu, jakož i jeho vývojové proměny, jsou způsobeny jednak přírodními podmínkami daného území, jednak působením člověka, tedy způsobem, jakým dané území využívá. Struktura půdního fondu tak vypovídá o vzájemném vlivu přírodní a socioekonomické sféry v území.
 |
 |
 |
|
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1845–1948) |
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1948–1990) |
Vývoj rozlohy orné půdy v Česku (1990–2000) |
 |
 |
 |
|
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) |
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1948–1990 Index vývoje TTP, stav v roce 1948 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
Vývoj rozlohy trvalých travních porostů (TTP) v Česku v období 1990–2000 Index vývoje TTP, stav v roce 1990 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
 |
||
| Vývoj rozlohy lesních ploch v Česku v období 1845–2000 Index vývoje lesních ploch, stav v roce 1845 je 100 %. Zdroj dat: databáze LUCC Czechia. |
Cíle
Cílem je dokumentovat vývojové změny v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu v modelových územích. Hodnoceny jsou zejména změny v rozloze dvou hlavních kategorií zemědělského půdního fondu, tedy orné půdy a trvalých travních porostů.
Data a metody
Pro hodnocení změn v rozloze a vnitřní struktuře zemědělského půdního fondu byla použita databáze LUCC Czechia, která byla vytvořena na Geografické sekci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlov v Praze.
Výsledky
V nejúrodnějších katastrech dosahuje podíl orné půdy na rozloze katastru 85–95 % rozlohy. Celkově vysoký stupeň rozoranosti území potvrzují i velmi nízké podíly trvalých travních porostů. Hlavně na severovýchodě se však podíl orné půdy v katastru na počátku sledovaného období pohyboval jen mezi 28–40 %, v roce 2010 již 13 katastrů mělo tento podíl jen mezi 16–35 %. Z toho vyplývá, že modelové území má poměrně diferencované podmínky pro zemědělskou výrobu, nejlepší pak na severozápadě oblasti. Přitom je nutné zdůraznit, že celkově podíl orné půdy se ve většině katastrů snižoval, zde především z důvodů zástavby (domy, stáje, dílny). Celkově lze oblast hodnotit jako periferní, kde zemědělská funkce dominuje, a je významně doplněna funkcí obytnou. Převážně zemědělskou funkci oblasti potvrzuje i malý podíl lesních ploch.
Zhruba polovina katastrů má podíl lesních ploch velmi nízký (0–10 %) po celou dobu sledování. Na druhé straně se zde objevují ojediněle katastry, kde podíl lesních ploch činí 50–66 %. Pokud bychom hodnotili stav krajiny z pohledu vývoje obyvatelstva, jde jednoznačně o území, kde se počty obyvatel v jednotlivých katastrech zásadním způsobem snížily. Hlavní hybnou silou těchto změn byl odsun českých Němců a pak následné dosídlování periferních oblastí pohraničí. Nemalou roli zde pro pokles obyvatelstva hrála i blízkost severočeské hnědouhelné pánve a jejího těžebního energetického a dalších odvětví průmyslu poskytujících do roku 1990 vyšší výdělky a naději na kvalitnější bydlení a služby, než byly dosažitelné v zemědělských oblastech Podbořanska.
 |
 |
 |
|
Podíl orné půdy na výměře |
Podíl trvalých travních porostů |
Podíl lesních ploch na celkové |
Literatura
- BIČÍK, I. a kol. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Edice Geographica, sv. 3, ČGS, Praha.
- BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010. Springer.
- Databáze LUCC Czechia. Přírodovědecká fakulta UK, Praha.
